V listopadu minulého roku Český spolek na Slovensku pořádal v Košicích pro členy výborů regionálních Českých spolků intenzivní kurz českého jazyka. Co nás k tomu vedlo?
Dlouhodobý pobyt na Slovensku na každém Čechovi zanechal stopy, a to jak v mluvené, tak i v psané češtině. Někteří z nás žijí na Slovensku více než 50 let. Naše děti se tu narodily, navštěvovaly slovenské školy, v zaměstnání jsme užívali slovenštinu. V rodném jazyku jsme mluvili v Čechách na zřídkavých návštěvách rodiny, v češtině psali jen dopisy. A tak se stalo, že naše čeština se změnila během let na pochybnou českoslovenštinu. Je pravda, někteří se okamžitě přeorientují z češtiny do slovenštiny, jiným to dělá problém. Prakticky nám to ani tak nevadilo, žili jsme v Československu, a tak jsme se ani nad tím moc nezamýšleli.
Paradoxně rozdělením republiky a vznikem nové české národnostní menšiny na Slovensku si velká většina z nás uvědomila, že takto prznit vlastní rodný jazyk nemůžeme. Vznik Českých spolků má velkou zásluhou na uvědomění si češství u každého z nás. Najednou jsme se začali setkávat a mezi sebou mluvit česky. Ale běda – jaká to byla čeština! Dá se říci, že uplynutím minulých 20 let mluvíme česky mnohem lépe. Síla zvyku, míchat slovenské slůvka s českými, je silná. Vždyť ty jazyky jsou si tak podobné! Horší je, pokud je tato českoslovenština napsána. V písemném styku mezi Českými spolky, ve styku s Velvyslanectvím České republiky, v písemném styku s různými kulturními českými organizacemi nebo psaním do menšinového časopisu máme problémy.
Český spolek na Slovensku z tohoto důvodu uvážil začít s konáním intenzivního kurzu češtiny, který by nám pomohl. Spojili jsme se s Mgr. Slezákovou z Prahy, která učila češtinu v Chorvátsku. Ve výběru „naší učitelky“ jsme byli velice úspěšní. Zaměřila se na chyby, které našla na našich webových stránkách nebo v časopisu Stříbrný vítr a na předem avízované problémy s pravopisem. Předložila nám test, který obsahoval širokou škálu pravopisných otázek.
Výuce jsme se věnovali celý den a byla opravdu vynikající, přesně podle našich představ. Žádný účastník už o sobě netvrdil, že je v českém pravopisu znalý. Ba naopak . Uvědomili jsme si, že od ukončení školy jsme toho hodně zapomněli. Marně! Ty roky na Slovensku bylo znát. Paní Mgr. Slezáková však vyjádřila obdiv, jak se držíme svého jazyka, a jakou snahu v našich letech vynakládáme na vylepšení jeho užívání.
Rozešli jsme se s předsevzetím, že po dvou letech si kurz opět zopakujeme. Fotografie ukazují atmosféru.
Miluše Babjáková
foto: Svatopluk Pach
Nejnovější komentáře