Bylo – nebylo? Opravdu bylo ?? a věřím tomu, že příští rok opět bude.
Že nevíte co? No přece dětský letní tábor, plný pohádek a her.
Pár let tábor jen pro děti nebyl, protože děti byly maličké. Jeho alternativou byl týden pro děti v doprovodu rodičů. Letos jsme si řekli, že je ten správný čas pro realizaci klasického tábora. A vzali jsme to za správný konec. Tábor se konal 13. 7. – 20. 7. 2019 na nádherném místě, v kraji zbojníka Jakuba Surovca – na Muráňské planině, v chatě Zbojská.
Vy, co si pamatujete první letní tábor, který organizoval Český spolek společně s Centrem volného času, určitě víte, že tenkrát se tábor konal právě na tomto místě. Však proto jsme si ho vybrali. Několik vedoucích se ve vzpomínkách vrátilo do svého dětství. Právě oni byli účastníky onoho tábora před přibližně dvaceti lety. A protože čas rychle běží, tentokrát byli účastníky už jejich děti.
Celý tábor se nesl v duchu českých pohádek od Karla Jaromíra Erbena. A byl opravdu zážitkový, protože většina dětí byla v táboře bez rodičů úplně poprvé.
Po příjezdu na místo, v sobotu dopoledne, jsme se ubytovali, vybalili si věci a po obědě vše začalo. Děti jsme rozdělili do oddílů, každý oddíl si vymyslel název a namaloval svůj erb a všichni si připravili obálku na táborovou poštu. Tam jsme si mohli psát pěkné věci a potěšit své kamarády, ale i vedoucí.
Po příchodu ducha Karla Jaromíra Erbena, který dětem řekl něco o svém životě a díle, přišla na řadu první pohádka. Taková klasika – Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Nejdřív jsme dětem přečetli pohádku. A ty mohly vyrazit na cestu od stanoviště ke stanovišti. Na stanovištích již čekali vedoucí v kostýmech králů, převozníka, kmotřičky i děda Vševěda se spoustou úloh. A bylo hned veselo. Venku trošku pršelo, ale bylo teplo a hru jsme klidně mohli dohrát až do konce.
Už druhý den se dětem nechtělo vstávat, protože byly plné zážitků, seznamovaly se spolu, … no prostě klasický táborový život.
Po snídani následovala pohádka Vodník a opět soutěže a hry. Tentokrát se vedoucí proměnili na vodníky, krásnou pannu a našel se i zlý černokněžník. Odpoledne jsme si zahráli, na motivy pohádky Bída, běhací hru. Ta se dětem moc líbila, proto jsme ji později do programu zařadili ještě několikrát. Večer jsme měli táborák, děti dostaly zpěvníčky s českými písničkami, hráli jsme na kytary a zpívali – klasika – Kozel, Okoř, Tři čuníci, … a nejoblíbenější Myši. A jaké to bylo překvapení, nešlo se spát, ale hrála se trošku strašidelná noční hra. Nikdo se nebál, každý měl svůj úkol a ten si splnil. Krásné, všechny děti byly úžasné – je krásné sledovat, jak sami sebe překonávají a učí se vzájemné spolupráci a toleranci.
Čas běžel velmi rychle a na dveře již zaklepal třetí den. S ním přišly další pohádkové bytosti – Dlouhý, Široký a Bystrozraký, král Milutín a k těmto pohádkám připravené hry. Za splněné úkoly a soutěže dostávaly děti táborové peníze. A večer se konal první jarmark, na kterém si mohl každý koupit nějaké dárečky a sladkosti. To bylo radosti. Po západu slunce, za jasu velkého měsíce, si děti zahrály klasickou noční hru – Bludičky. Pamatuji, jak jsem ji hrávala v letních táborech i já.
Co by to bylo za tábor bez dobrodružného výletu. Ten jsme zařadili k pohádce Čert a Cikán. Udělali jsme si turistickou procházku po okolí. Naučným chodníkem Jakuba Surovca jsme přišli do Čertovy rokliny – krásné místo a velký zážitek, trošku vody a žebříky. Cestou jsme potkali i hnízdo lesních včel, které „označili“ jednoho z chlapců a cestu jsme museli trošku odklonit, aby označených nebylo víc. Nedaleko chaty Zbojská se nachází i koliba, kde si děti nakoupily suvenýry a vedoucí ovčí sýr, slaninu a klobásy. Na ochutnání každý dostal tradiční muráňskou buchtu – což je velká pochoutka. Malá přestávka na naší cestě skončila a mohli jsme pokračovat přes louku dál.
Na místních loukách roste a kvete velké množství bylinek, proto jsme se s dětmi zastavovali, bylinky sbírali a potom si vařili čaj a děti vyráběly herbáře. Myslela jsem si, že tato činnost bude bavit především dívky, ale opak byl pravdou.
Každý tábor má oddychový den. Ale ani takový den nemůže zůstat úplně volný. A tak jsme se věnovali batikování. Každý si vyvázal tričko, někdo i víc, a potom jsme je namáčeli do různých barev. To byla krása.
Odpoledne se děti věnovaly přípravě divadelních představení, takže večer jsme měli o program postaráno. Děti se svou fantazií dokážou vymyslet zajímavá představení.
A tak nám běžel čas rychlostí blesku. Do konce zůstalo ještě pár pohádek a her, z toho jedna noční, a nastal čas vrátit se domů. Věřím tomu, že každé dítě, které s námi bylo, mělo o čem vyprávět a bude mít i příští rok. Tábory už budou zase pravidelně zařazeny do našich programů – můžete se těšit ??
Jitka a Jiřinka
Česká omladina na Slovensku
Nejnovější komentáře