Jarní soustředění Ženského sboru

Jako každý pěvecký sbor i náš Ženský sbor Českého spolku v Košicích pořádá sborová soustředění dva až třikrát ročně. Zpravidla se tak děje před významnými koncerty. Letos v dubnu jsme začali naše soustředění v prostorách spolku, a přesto, že byl pátek odpoledne a večer, nic nás nemohlo vyrušit ze soustředění. Čeká nás vystoupení na Vranovských slavnostech sborového zpěvu, kde je náš sbor zapsaný skvělými výkony v předchozích letech. Začali jsme přípravou not a přezpíváním určených písní. Soustředění nás povzbudilo ke strávení společného večera, ale protože na nás brzo ráno čekal přesun do Zlaté Idky, netrval náš „výjezd“ moc dlouho.
Ve Zlaté Idce jsme nebyli poprvé, líbí se nám prostředí a jsme spokojení i se službami, které nám zařízení poskytuje. Navíc nám přálo počasí – i když je pravda, že jsme byli celý den uvnitř, přece jen pohled na sluncem prozářený les potěší. Cvičili jsme skladby od našeho oblíbeného autora Xabiera Sarasoly a dalších (O Nata Lux, Ave Maria, Pater noster, Jubilate Deo, Magnum mysterium, Gloria), které se svým duchovním zaměřením přesně hodí do konceptu vranovských slavností. Naše nastudování předvedeme 12. června v Humenném, 13. června ve Vranově nad Topľou a v neděli 14. června i v Soli, kde budeme zpívat v evangelickém kostele.
Na sluníčko jsme se dostali, když jsme využili polední přestávku, trochu se prošli a inspirovali se třeba ptačím zpěvem. Zjara ptáci řvou jak pominutí, jak pravil klasik, ale když se do toho rámusu zaposloucháte, zjistíte, že je to ten nejkrásnější koncert. A ti zdatnější dovedou rozlišovat mezi jednotlivými opeřenými zpěváčky.
Po krátké přestávce následovala další porce zkoušení, broušení a ladění. Nácvik sborového zpěvu nemá daleko k vrcholovému sportu, ten se taky bez neustálého trénování neobejde. Tomu také odpovídala večerní únava. S radostí jsme přijali možnost relaxu v sauně s následným osvěžením se v ledovém bazénu, a když jsme si na chladnou vodu přivykli, mohli jsme zápolit i s protiproudem nebo využít trysky. Získanou energii a pohodu jsme přetavili do posezení s šálkem čaje a nevážnými rozhovory. O čem? Tradičně – o mužích, dětech, zdraví.
Noc byla poněkud náročná, protože vybavení už má své zlaté časy dávno za sebou a nutně potřebuje vyměnit. Přesto jsme odhodlaně nastoupily hned po snídani a prozpívali celé dopoledne. Nechyběla dechová cvičení, opakované nástupy do skladeb až do momentu, kdy sbormistryně kývla, že by to mohlo být ono. Přesto máme rezervy. Zazpívat skladbu Kim Arné Arnesena Even When He Is Silent nám dá ještě hodně práce – angličtina totiž není pro všechny členky sboru procházka růžovou zahradou, navíc se skladba štěpí až do osmi různých hlasů a uhlídat svůj part je přímo dobrodružství. Bereme to ale jako výzvu, máme s tím přece letité zkušenosti. Kolikrát se nám zdálo, že vybranou skladbu nedokážeme zazpívat, a pak při koncertním provedení patřila k tomu nejlepšímu, co se nám povedlo.
Krátké víkendové soustředění jsme zakončili výborným obědem a pak nás čekala už jenom cesta domů.
Že jsme na další pravidelné středeční zkoušce skoro všechno, co jsme o víkendu cvičili, už nezazpívali tak excelentně, jaksi patří k našim četným zkušenostem. Naštěstí víme, že to chce cvik a postupně se vše usadí do podoby, kterou máme rádi a kterou rádi odevzdáváme našim posluchačům.
A co nás letos čeká a nemine? Kromě letních prázdnin, kdy zkoušky odpadají pro jiné „naléhavé úkoly“, se už pomalu chystáme na docvičení skladby Magnificat a pak … ale o tom až někdy příště.

Lucia Grünwaldová