Naše literárně hudební setkávání v hudebním salonu Veřejné knihovny Jána Bocatia v Košicích s názvem Už vím co budu číst se stala už tradicí. To první letošní jsme věnovali  spisovatelce a publicistce Heleně Čapkové, sestře slavných bratrů Čapkových a herečce i spisovatelce Olze Scheinpflugové, manželce Karla Čapka.
Tvorbu Karla Čapka a Josefa Čapka jsme si na našich setkáních už přiblížili, bylo by ale chybou nepředstavit také život a tvorbu těchto dvou výjimečných žen. Jako nejvhodnější termín pro naše setkání se nám zdál právě 8. březen – svátek všech žen.

Z článku P. Taussiga (autora námětu filmu Kolja), uveřejněného v časopise Xantypa, se posluchači dozvěděli, že H. Čapková, autorka vzpomínkové knihy Moji milí bratři, se za svého života vydání své knihy nedočkala (vyšla v roce 1961 několik měsíců po její smrti).
A až dosud nebyla vydaná v necenzurované podobě. Tato statečná žena bojovala proti totalitě nacistické a byla krutě zkoušená i komunistickým režimem. Sborník o Josefu Čapkovi Malíř – básník, vyšel až v roce 2004! H. Čapková jednou napsala: „Krásné, krásnější než na dobu svého života je vzpomínat na milované lidi, lidství, člověka, jaký byl.“ J. Taussig na konci článku zdůraznil, že bychom neměli zapomínat na Helenu Palivcovou – Čapkovou, ženu, která prokázala, že je hodna svého slavného jména. Kromě toho se návštěvníci také dozvěděli něco málo z dětství sourozenců z ukázek knihy Moji milí bratři.

Helena Čapková a Olga Scheinpflugová měly společný cíl: prostřednictvím svých knih přiblížit široké veřejnosti velkou osobnost české literatury – Karla Čapka. V knize Moji milí bratři H. Čapková čtenáře poutavým způsobem provádí událostmi v rodině Čapkových od  svého dětství, narození Josefa a Karla až do dospělosti, pokračuje o úspěších i neúspěších Karla i Josefa a také mnoho o krásném sourozeneckém vztahu.

Z Českého románu Olgy Scheinpflugové se čtenář dovídá, že Olga se už jako třináctiletá chtěla stát herečkou, také jak se seznámila s Karlem Čapkem, o jejich osudovém vztahu, který nakonec končil svatbou. Z knihy je ale možné se dozvědět mnohem více, např. proč K. Čapek nedostal Nobelovu cenu, či jak vzniklo přátelství mezi ním a T. G. Masarykem. Pro literární zpracování dialogů použila O. Scheinpflugová výňatky z Čapkovy korespondence. Svůj největší námět k psaní se rozhodla zpracovávat hned po smrti manžela. Prvním svědectvím o K. Čapkovi podala v básnické sbírce Stesk, druhým pak byl Český román, třetí výpovědí je  Byla jsem na světě.
V roce 2008 vyšla kniha O. Scheinpflugové Živý jako nikdo z nás. Sestavil ji z novinových článků, statí a recenzí F. Černý – profesor a děkan Filozofické fakulty UK, dlouholetý předseda Společnosti bratří Čapků, který ji osobně znal. Další tvorbu spisovatelky jsme návštěvníkům  představili alespoň krátkou ukázkou ze zajímavé knihy z cikánského prostředí Margita.
My, dříve narození, si O. Scheinpflugovou jako herečku pamatujeme především ze seriálu J. Dietla Eliška a její rod. První angažmá dostala v roce 1920 ve Švandově, později Realistickém divadle. Posluchači  si vyslechli i pozitivní kritiky na její divadelní úspěchy
časopisu Eva z roku 1935. Prožila i nelehké období po roku 1948, kdy bylo pozastaveno vydávání jejích knih. Až po dalších pěti letech začala znovu hrát v Národním divadle, dostala titul zasloužilé umělkyně. V roce 1968 hrála hlavní roli ve hře Karla Čapka Matka. A právě tam během jednoho představení prodělala srdeční záchvat, kterému druhý den podlehla. In memoriam jí byl udělen titul Národní umělkyně.
Naše literární setkání provázela prezentace fotografií z různých období života obou vzácných žen. Neopomenuli jsme ani ilustrace z knihy Moji milí bratři, jejímiž autory jsou vnuk H. Čapkové Pavel Brázda a jeho manželka Věra. Ukázku z Českého románu z doby jejich pobytu v Norsku jsme doplnili promítnutím ilustrací K. Čapka z knihy Cesta na sever.

Vybrané ukázky četly H. Miškufová a M. Kučerová, průvodní slovo připravila E. Balušíková. Slovo na úvod a závěr patřil jako obvykle ředitelce knihovny K. Kernerové. Příjemným osvěžením byl hudební vstup pozaunového dua – S. Hrehy a M. Bučka za klavírního doprovodu L. Kučerové, všichni ze ZUŠ na Bernolákově ulici v Košicích.

V závěrečné chvíli akce se o slovo přihlásila naše dlouholetá členka paní T. Reicznerová a přednesla krásně a nazpaměť báseň O. Scheinpflugové Dopis, kterou si pamatuje ještě ze školských let. Všichni jsme s obdivem naslouchali přednesu recitátorky, která má oslavy devadesátky již za sebou.

Eva Balušíková
foto: Taras Kapraľ

Už vím, co číst a poslouchatJedna byla sestra, druhá manželka