Ve společenském klubu jsme na  26. 3. 2020 měli naplánované povídání o rodině Václava Havla. Protože jsme setkání z pochopitelných důvodů nemohli realizovat, přesouváme přednášku i s bohatou fotodokumentací na podzim a nabízíme vám aspoň podklad pro přednášku. Snad vás inspirujeme k virtuální prohlídce Prahy a jejích skvostů, prozatím jen v našich domovech!

Jako všichni Češi žijící v Košicích, tak i já jsem pravidelně navštěvovala své rodiče v Čechách. Při jedné mé návštěvě v období normalizace, v roce 1977, „za Husáka“, se mě tatínek zeptal: „…a víš, kdo je ten, co psal Chartu 77?“. Přiznala jsem se, že o tom moc nevím, skoro nic. Byla jsem mladá, žila jsem pro rodinu a děti, pro svoji práci. Já, moje rodina a naši přátelé jsme žili spokojeně, politika nás nezajímala. Jakmile mi tatínek, bývalý Pražák, pověděl o rodině Havlových, zpozorněla jsem a začala jsem politický vývoj vedoucí až k roku 1989 sledovat. Chci vás seznámit s historií rodiny Havlových.
Začátkem minulého století otevřel stavitel Vácslav Havel (dědeček pozdějšího prezidenta) první část Lucerny. V té době se začala psát „zlatá éra“ rodiny, která až do roku 1948 ovlivňovala nejen podnikatelský, ale i společensko-kulturní život v českých zemích. Palác s pasáží se stal prvním místem v Praze, kde se dalo pod jednou střechou jíst, bydlet, nakupovat a bavit se.

Kluziště a štědré věno

Budoucí stavitel Lucerny, dědeček dramatika a prezidenta Havla, se narodil v roce 1861 a vyrůstal ve skromných poměrech. Měl osm sester, takže po vyplacení věna sestrám mu toho moc nezbylo. S manželkou a synem obývali dvoupokojový byt na Starém Městě v Praze. Jeho otec (Havlův pradědeček) vážil celý den na dnešním Masarykově nádraží vagóny. Jeho syn – Havlův dědeček, se přihlásil na stavební inženýrství c. a k. české vysoké školy technické. Zemřel mu otec a to ho uvrhlo do bídných podmínek, proto nestihl závěrečné zkoušky a nezískal tak oprávnění k samostatné praxi. Byl ale podnikavý.
Nejdřív rýsoval projekty a dohlížel na dělníky. V roce 1887 získal koncesi na dlaždičské práce a s bohatým spolužákem otevřeli nejkrásnější zábavní místo v zimní Praze – kluziště Harmonie. Kdo se chtěl sklouznout, musel být členem bruslařského klubu a nosit odznak. Začátkem 20. století probíhal v Praze stavební boom. Havlův dědeček si s kolegy otevřel stavební kancelář, skupovali parcely a stavěli domy. Vstupní kapitál získal od židovského obchodníka a zásadní finanční injekcí se stalo věno manželky Emilie Pavelkové. Havel, podle historika, postavil v Praze osmnáct domů. Jeden z nich stojí na Rašínově nábřeží a rodina Havlových v něm žije nepřetržitě od roku 1905.

Sladká c. a k. léta

Havlovým se v roce 1897 narodil syn Václav (otec budoucího prezidenta). Mladší syn Miloš se narodil v roce 1899 (prezidentův strýc). V prvních letech 20. století se Havlovým dařilo, cestovali a malé syny brali s sebou. Na letní byt jezdívali do italského Gradu. Politicky se dědeček prezidenta hlásil k mladočechům, jeho přáteli byli K. Kramář nebo A. Rašín.
Na svých cestách si manželé všímali, jak se život v metropolích mění a zrychluje. Přáli si, aby se i Praha proměnila a rozhodli se v jejím srdci vybudovat moderní obchodní dům. Po získání pozemků ve středu Prahy, prakticky na rohu Václavského náměstí, se roku 1907 rozjely bourací práce, v plánech byla výstavba velice nákladného podniku. Od stavebního odboru a ani od radnice nezískal projekt žádnou podporu. V rodině se traduje, že když viděla babička Emilie plány, prohlásila, že jí vše připomíná lucernu. Její muž následně nechal název vytesat na fasádu.

Japonská čajovna a kabaret

Jako první byla v dnešní Lucerně otevřena roku 1909 japonská čajovna. Hlavním lákadlem se staly gejši, sice Češky jako poleno, ale měly japonská jména a kimona. V roce 1909 bylo otevřeno Intimní divadlo upravené na kino a Bio Lucerna. Posledním podnikem Lucerny, směřujícím do Vodičkové ulice, se stal v roce 1910 Kabaret. V něm vystupovali známí domácí a světoví umělci a mezi návštěvníky byly známé osobnosti. Po vzniku republiky se sem chodilo „na Hašlera“.

Mrakodrap v podzemí

V roce 1912 manželé Havlovi koupili další vedlejší dům a pozemek. Dali přednost stavební kanceláři inženýra Skorkovského, jehož pravou rukou byl expert na železobetonové stavby Stanislav Bechyně.
Uvnitř 14 m hluboké jámy ve Štěpánské ulici rostla na tehdejší poměry ojedinělá železobetonová stavba. Jejím nejznámějším prostorem je Velký sál otevřený až po válce v roce 1920. Od té doby se tu pořádají koncerty a plesy (jistě jste odtud viděli mnoho reportáží přenášených televizí). Havel obdržel od pražského magistrátu osvědčení, že Lucerna povznesla velkoměstský ráz Prahy. V době zahájení provozu Velkého sálu byl dědeček prezidenta Havla už hodně nemocný, v září 1921 jej ranila mrtvice. Vládu nad Lucernou převzala manželka Emilie. Ve 20. a 30. letech ve Velkém sále vystupovala taková esa jako Fjodor Šaljapin, Maurice Chevalier, Josephine Bakerová, konala se tu sportovní utkání, módní přehlídky, politické schůze všech stran. Po smrti Emilie v roce 1926 zdědili vše, včetně dluhů, synové Václav a Miloš.

Všudypřítomní bratři

Starší Václav (otec prezidenta) se stal po vzoru otce stavebním inženýrem. V USA ho nadchly zahradní čtvrti, jejichž zmenšenou verzi se rozhodl postavit v Praze na nepřístupné, ale velmi efektní skále. Tak vznikl v roce 1926 Barrandov a velmi známé barrandovské Terasy. Mladší Miloš šéfoval kinu Bio Lucerna a byl akcionářem firmy A-B provozující filmové ateliéry na pražských Vinohradech. Na rozdíl od bratra byl bohém, jeho osobní život komplikovala v tom čase trestná homosexualita. Po čase se, na přímluvu bratra, zklidnil a koupil od bratra část barrandovských pozemků a nechal na nich postavit moderní filmové ateliéry otevřené v roce 1933. Své podniky bratři řídili prostřednictvím firmy Bratři Havlové, založené v roce 1928. Na projekty si najímali špičkové architekty. Max Urban navrhl restauraci Terasy a filmové ateliéry, Vladimír Grégr projektoval vily na Barrandově a noční bar Trilobit. V sezóně 1928 v uvedeném kabaretu vystupovali Werich s Voskovcem. V roce 1938 byl v bývalé Yokohamě vybudován hostinec u Černého koně (určitě někteří z vás v tomto dobrém podniku obědvali). Prostě firma se stala pojmem. Bratři Havlové každodenně na střídačku pomáhali při obsluze v Černém koni, v Lucerna baru, na Terasách. Byli všudypřítomní.

Krize, dluhy a válka

Ani rodinnému byznysu bratří Havlových se nevyhnuly finanční nesnáze. Největší ranou byla hospodářská krize v 30. letech. Když se koncem 30. let situace stabilizovala, vypukla druhá světová válka. Miloš musel pod tlakem prodat okupantům barrandovské ateliéry, ale zůstala mu společnost Lucernafilm, v níž se mohli točit české filmy (například Kristián, Noční motýl, Babička). Ve vyhrocené situaci po atentátu na Heydricha byl ředitelem Lucerny jmenován agent gestapa, také Lucerna Bar se změnil na uzavřený a prorežijní Filmový klub. Havlovi se po celou válku snažili chránit své zaměstnance, přátele a známé od perzekucí. Hned po válce se zaměstnanci Lucerny za bratry zaručili a údajná kolaborace jim prokázána nebyla. Přesto Miloše Havla kolegové z branže, kteří se za války nechali hostit v jeho vile, z filmu vyloučili.
Po skončení války podniky Lucerny a Barrandova znovu ožily. První otřes však nastal v srpnu 1945. Po znárodnění kinematografie Havlovým zůstaly jen restaurační podniky. Ještě v roce 1946 všechno nasvědčovalo tomu, že dynastie bude pokračovat. Starší z bratrů Havlových Václav měl dva syny – Václava (budoucí prezident) a Ivana (vědec a filosof). Stali se korunními princi Lucerny a Teras, ale ne nadlouho. Komunisté v březnu 1948 podniky bratrů Havlových znárodnili a tím skončila více jak čtyřicetiletá éra jejich podnikání.

Epilog

Miloš Havel byl ze svého bývalého podniku propuštěný. Jeho bratr Václav se nakrátko stal poradcem národního správce. Milošovi se, po prvním neúspěšném pokusu o emigraci v roce 1949, podařilo v roce 1952 emigrovat. Roku 1958 si komunisti přivlastnili i rodinné venkovské sídlo na Vysočině. Jméno Havel se ve spojitosti s Lucernou a Barrandovem nesmělo nikde objevit.
Jméno Havel však se objevilo! Za nejtužší normalizace ho poznával lid Československa! Václav Havel byl spoluautorem Charty 77 a po sametové revoluci byl zvolen prezidentem republiky. Tohle je však už jiná kapitola ze života rodiny Havlových a z historie republiky.
Po roce 1989 byla notně zchátralá Lucerna vrácena Václavovi a Ivanovi Havlovým v restituci. Ani jeden neměl podnikatelské vlohy. Starší se stal prezidentem, mladší se věnoval vědecké práci. Známými se v té době staly spory o Lucernu, různé „podnikatelské záměry“ různých firem. Nakonec v roce 2016 Nejvyšší soud potvrdil, že jedinou majitelkou paláce je Dagmar Havlová (manželka Ivana). O rok později vláda udělila Lucerně status národní kulturní památky. A co Barrandov? Chátrá dál.
Snad jste se z článku dozvěděli něco víc o známé rodině. Snad vás článek inspiroval k zamyšlení se nad velkými změnami, kterými prošlo minulé století.
Části textu byly vybrány z článku časopisu Reflex

Text a foto Lucerny: Miluše Babjáková