Nevím, zda pro nás Čechy stále ještě platí rčení „Co Čech, to muzikant“? Myslím si však, že i dnes se lidé nejvíce uvolní a dostanou lepší náladu u dechové hudby. V Čechách se hrála dechovka stále. Či už to byly koncerty dechové hudby v parcích, na promenádách, v lázních, při lidových veselicích, ba líbilo se nám, když pochodovali vojáci a zpívali. Oblíbený u diváků byl program v televizi „Sejdeme se na Vlachovce“ se zpěvákem Josefem Zímou.
Na setkání ve společenském klubu ve čtvrtek 15. března 2012 nám o všem, co souvisí s dechovou hudbou a českými skladateli vyprávěl ten nejpovolanější z nás, zakladatel Košického mládežnického dechového souboru, pan Jiří Novotný. Ze začátku trochu se smutkem konstatoval, že v minulosti dechovka byla chloubou každého většího závodu, požárníků, železničářů a jiných profesí. Tím se v městech a obcích vychovávali hudebníci, ale fungovalo i kulturní a společenské vyžití.
František Kmoch
Narodil se u Kolína roku 1848. Byl českým dirigentem a skladatelem dechové hudby. Dirigoval kolínský Sokolský dechový orchester. Celý život zůstal věrný Kolínu. Však i nejznámější písnička Kolíne, Kolíne je právě jeho. Dirigoval městskou kapelu, která representovala i v zahraničí. Jeho dílo zahrnuje přes 500 skladeb. Ty nejvíce ještě dnes zpívané: Andulko šafářová, České muziky, Jarabáček, Muziky, Pode mlejnem a další a další.
To, že již několik desítek let se každý rok pořádá „ Kmochův Kolín“ je díkem města Kolín svému slavnému rodákovi.
Karel Hašler
Český písničkář, textař, skladatel, dramaturg, režisér. Živil se převážně svými písničkami z prostředí staré Prahy a okolí. Písničky se zpívají dodnes. V době druhé světové války i přes zákaz zpíval vlastenecké písničky, v roku 1941 jej zatklo gestapo a v prosinci toho roku zemřel v koncentračním táboře Mauthausen. Jeho přítel, herec Rudolf Deyl jej nazval „pražský Chevalier“. Určitě výstižná přezdívka, když si uvědomíme, kolik jeho písniček známe dodnes – a ještě mnohem více jich Karel Hašler složil. Připomeňme si aspoň některé: Po starých zámeckých schodech (u nich dnes právě stojí jeho socha), Ta naše písnička česká, Pětatřicátníci, Strahovanka – je jich nespočetně.
Právě v březnu 1902, tedy před 110 lety, se narodil trojlístek našich králů dechovky.
Karel Vacek nar. 21. 3. 1902
Už od 15 let hrál v pražských lidových kapelách. V roku 1919 nastoupil do Vojenské hudby. V Paříži založil salonní orchestr. Působil v orchestru kina Lucerna v Praze, v kvintetu Melody Boys R. A. Dvorského, hrál v Osvobozeném divadle. Složil kolem 90 polek, valčíků a jiných skladeb. Určitě znáte například tango Cikánka, Pohádka mládí, Táboráku plápolej, Láska nehněvaná, Zůstaň tu s námi, muziko česká a jiné a jiné.
Josef Poncar nar. 14. 3. 1902
Už v 11. letech měl svou první kapelu a kapelnictví se věnoval celý život. V roce 1935 vyhrál soutěž o nejlepší polku „Já nemám nic“. Jeho skladby se dodnes hrají na zábavách a vždy potěší a rozradostní člověka. Jen některé z nich – Ten večer májový, Karlíčku můj, Až já budu rukovat, Přes dvě vesnice….
Jaromír Vejvoda nar. 28. 3. 1902
Český hudební skladatel a kapelník. Autor po celém světě známé polky Škoda lásky. Byla to oblíbená píseň spojeneckých armád a britských letců za 2. světová války, přeložena byla celkem do 27 jazyků. Tato píseň se objevuje jako ústřední melodie v mnoha filmech. Pro svoji kapelu složil 82 skladeb. Po únoru musel kapelu rozpustit a odešel jako skladník pracovat do továrny. Kromě výše uvedené písně nás jistě osloví i další – Až do rána bílého, Hrajte, já ráda tancuju, Jednou, dvakrát, Kdyby ty muziky nebyly, Zelené háje a zase jiné a jiné.
Všichni uvedení skladatelé nás skutečně obohatili nespočetným množstvím písní. Také my v klubu jsme si některé zazpívali a šlo nám to opravdu dobře. Texty jsme nezapomněli. Každý si při poslechu a zpěvu vzpomenul na tu svoji „Sokolovnu“ ve městě nebo na venkově – dá se říci, že nám bylo líto nejen za mládím, ale hlavně za tím, že tato hudba se dnes necení tak jako kdysi. Pří tom jsme se shodli na tom, že u žádné hudby se srdce Čecha tak nerozveselí jako u této hudby. To je ovšem názor náš a názor mladých respektujeme.
Přesto i v 21. století má dechová hudba věrné posluchače, i když někteří se na tuto hudbu dívají přes prsty. Já si myslím, že každá hudba je krásná, každá hudba dá člověku jiný zážitek, záleží na prostředí, kde se nacházíme. Určitě budu mluvit za účastníky besedy, když poděkuji panovi Novotnému a jeho manželce za velmi pěkně a vesele strávené odpoledne.
Miluše Babjáková
obrázky hudebníků z internetu
A něco pro připomenutí slavné éry dechovky:
Nejnovější komentáře