Jednoho dne poštou ranní ze Štósu mi přišlo psaní: Predvoláváme Vás týmto na liečebný pobyt v kúpeloch Štós s dátumom nástupu 21. 1. 2025.
Předvolání chápu tak trochu jako povinnost brát to vážně. Nu což? Zahrádka odpočívá, můžu odpočívat také. Vždyť těch deset dnů v lázních uplyne jako voda. A navíc z Košic autobusem jsem ani ne za hodinu a půl přímo kousek od přijímací kanceláře léčebného domu Komporday.
Ne, nemám v úmyslu popisovat absolvované léčebné procedury. Většině z vás bych nesdělil nic převratného, ale rád bych vám dal typ na výlet do krásné přírody v okolí těchto lázní. Pravda, ne právě nyní – ani zima, ani jaro. Jak jsme byli obeznámeni správcem lázní Vojtěchem Klučarovským, okolí Štósu je řazeno ke dvěma klimaticky nejčistějším a nejzdravějším lokalitám na Slovensku. Vrchy kolem Medzeva, Smolníku a Štósu byly postupně osídlovány již před několika sty lety osadníky z Nizozemska a Sasska. Znalí technologie těžby a zpracovávání rudy provrtávali – překopávali zdejší vrchy, dobývali vzácné rudy a získané železo zpracovávali na hamrech. Vyráběli žádané nástroje – lopaty, rýče apod., ale také velmi kvalitní nože a meče. Neustálý hluk bucharů a kladiv poznamenal jejich sluch. Odtud také „jsi hluchý jako manták“. A přezdívka „manták“ zdomácněla. Není to přezdívka hanlivá, naopak, hrdě se k ní mnozí hlásí i dnes. Například medzevský rodák exprezident Rudolf Schuster na tento kraj nedá dopustit. Lidé kolem Medzeva, Smolníku a okolí horního toku řeky Bodvy byli vždy lidé usilovní, pracovití, držící se svého jazyka „mantáčtiny“. Převážně jehličnaté lesy a čistá nedotčená příroda byly podnětem pro založení klimatických lázní v roce 1881. Zasloužil se o to zdejší majitel fabriky Rudolf Komporday. Lázně se rychle rozvíjely. O krajinářskou úpravu se po roce 1924 zasloužil dendrolog a zahradní architekt Josef Mišák, později také zahradník pan Karaba. Kdo navštíví lázně Štós, bývá často již předem upozorněn na dendrologickou vzácnost svou výškou a mohutným kmenem čnící mezi ostatními jehličnatými stromy, kterou zde v roce 1937 zasadil tehdejší prezident ČSR Edward Beneš. Jedná se o sekvojovec mamutí, dnes vysoký odhadem 40 – 50 m. V Severní Americe, odkud tato dřevina pochází, dorůstají tyto stromy až 180 m a dožívají se několika tisíc let. Ale to není jediná pozoruhodnost mezi dřevinami. Již zjara rozzáří lázně svými nádhernými barvami nejrůznější kultivary rhododendronů, azalek, sakur, kalin, tavolníků, japonských javorů a mnoha dalších druhů dřevin. Krása se střídá až do podzimu, kdy se už příroda odívá do zimního hávu. Není snad jediné významné osobnosti z Čech a Slovenska, která by neobdivovala tuto nevšední krásu zdejšího lázeňského prostředí.
Při návštěvě lázní se podívejte také do malého kostelíka, v němž je hned za vchodem vpravo upevněn pamětní železný náhrobní kříž zakladatele lázní Rudolfa Kompordaye. Tento kovový kříž našel mezi odpadem a zachránil jako významnou historickou pamětihodnost velmi aktivní a historie znalý správce lázní.
A závěrem již jen praktický dovětek. Autobusy pravidelně odjíždí z košického autobusového nádraží v 7:00 a 9:00, jízdné pro seniory nad 70 let je jen jedno euro. Zpět jezdí několik pravidelných spojů. Občerstvit se můžete v léčebném domě Komporday, vaří dobře a chutně.
Příjemný výlet a krásné zážitky z výletu do lázní Štós.
Jiří Gregorek
O lázních Štós jsme už psali, připomeňte si jarní tip na výlet
Nejnovější komentáře