Přesto, že zase slavíme Den Země, vypadá to spíš jako zábava na Titanicu (kdybyste náhodou nevěděli, tak ten šel ke dnu 15. dubna 1912, tedy před 110 lety a stačila k tomu srážka s ledovcem, který dávno roztál…)
Pořád honíme nové mobily, nestačí nám židle, které je pět let, spotřeba baterií do všech možných i nemožných přístrojů stoupá závratným tempem a kdybychom ji chtěli náhodou stopnout, ochotně se větší spotřeby vzácných materiálů ujme automobilový průmysl.
Četl jsem knížku s odpudivým názvem Práce (autor James Suzman, vydalo nakladatelství Host). Je o tom, jak člověk tráví svůj čas na Zemi. Autor kromě jiných odvážných tvrzení konstatuje, že jsme na tom byli o hodně líp v dobách sběračů a lovců. Měli jsme pestrou stravu a neustálý pohyb na čerstvém vzduchu, netrpěli jsme nemocemi ani obezitou, měli jsme k sobě blíž a dovedli jsme si pomáhat. Nezáviděli jsme si žádné tepichy ani jiné tretky a celý náš majetek šel sbalit za chvilku. Prostě jsme žili v rovnováze s přírodou a ctili jsme ji, protože nám dávala všechno, co jsme potřebovali. Bohužel, před zhruba 12.000 lety nastala zemědělská revoluce. Kromě toho, že jsme se nebývale rozmnožili a začali poroučet větru i dešti, pěstovat obilí a luštěniny a zdomestikovali jsme všechna různá užitečná zvířata, povedlo se nám vyšlechtit také nejbujnější plevele, zkrátili jsme si život, protože jsme začali trpět nemocemi, které jsme v předchozím období neznali, začali jsme shromažďovat věci, které měly zvyšovat náš sociální status a začali jsme se bát o svůj majetek, proto jsme investovali do obránců… Prostě všechno špatně. A vleče se to s námi doteď.
Svoji pýchu jsme dokumentovali hromadným vražděním živočišních druhů a likvidací rostlinstva.
Dneska divoká příroda „váží“ kolem 9 % veškeré hmotnosti všeho živého na planetě včetně ryb a další vodní havěti. Člověk zabírá asi 27 % hmotnosti a užitková zvířata tvoří zbytek – vyjádřeno procenty je to 64 % veškeré hmotnosti živé přírody. Převážnou část této masy tvoří vepřové, hovězí a především drůbeží maso, kterého se vyprodukuje kolem 122 899 000 tun (údaj je bohužel starší, pochází z roku 2018). A když čísla, tak vepřového se celosvětově vyprodukovalo 119 962 000 tun a hovězího pouze 69 433 700 tun. Když to rozměníme na drobné, ročně sníme dohromady kolem 33 kilogramů masa. Na hlavu. Včetně kojenců a vegetariánů. Na to, abychom takové množství vůbec dovedli vyprodukovat, je potřeba ohromné množství krmiva. Odhaduje se, že až 90 % veškeré rostlinné produkce tvoří krmení pro zvířata, která potom sami sníme. Mluvit o tom, jak a čím bychom mohli prospět planetě, je asi zbytečné. Právě máme za sebou velikonoční svátky – jejich ústřední témou se stává množství jídla na stole a především všech možných druhů uzenin, hory řízků nepočítaje.
Obecně oblíbený omyl je i vyhýbání se masu a propagace vegetariánství nebo přímo vegánství. Největším producentem sójových bobů je Brazílie – hádejte, kde vznikají nové lány? Jestli tipujete na vykácený amazonský prales, máte 100 bodů. Když se dneska podíváte na složení kterýchkoliv oplatek, zaručeně narazíte na palmový olej. Největším producentem této průmyslníky oceňované extra levné ingredience je Indonézie – ta zároveň patří k největším znečisťovatelům planety a neustále patří k předním producentům skleníkových plynů. Víte proč? Systematicky ničí své deštné pralesy, aby na jejich místě mohli lidé v postavení méněcenných otroků pěstovat palmy, ze kterých se ždímá olej, díky kterému máme levné oplatky…
Neméně závažný je i způsob distribuce potravin. Díky globalizaci máme celoročně na pultech rajčata nebo papriku, v lednu jahody a na vánočním stole hrozny. Známe avokádo v nezralém i zralém stavu, různé cizokrajné ovoce, jehož názvy si mnohdy ani nezapamatujeme. Jablíčka dovážíme z Polska, švestky z Jižní Afriky, vlašské ořechy z Ameriky, brambory podle sezony z Francie nebo Izraele. Kytičku za pár šupů vypěstovali nádeníci v Africe a to se ještě chlubíme, že její koupí podporujeme fair trade… Hovězí z Argentiny, drůbež z Číny, vepřové z Dánska. Díky globalizaci nezná irský chovatel jak chutná maso z jeho ovcí, zato si pochutná na novozélandském skopovém – protože je levnější než to, které mu běhá na farmě. Přesto, že jsme neustále bombardováni pobídkami, abychom jedli ryby, dozvídáme se, že některé druhy by jejich producenti nevzali do úst ani pod hrozbou trestu. Jsou totiž plné těžkých kovů a nejnověji i mikroplastů, kterými jsme umně zamořili všechny světové oceány.
A aby toho nebylo dost, abychom dokázali, co všechno můžeme, najdou se mezi námi podivná individua, která pro ukojení svých pudů napadnou cizí zemi a vyhrožují světu. Ekologické škody bezduchého válčení jsou nevyčíslitelné. Jakoby nestačilo, co všechno jsme si až dosud nasbírali – olověné vodovodní trubky, azbestové střechy a zdi domů, freonová mračna, hory popílku, chemickým koktejlem prosáknutou půdu…
Když vás zajímají čísla a stav naší planety, podívejte se na světový metr, který sleduje, co a jak se děje na naší planetě. Možná vás při sledování zběsile uhánějících čísel napadne, jak z této šlamastyky ven.

Jiří Zaťovič

 

V jakém stavu je naše planeta?
error: Obsah je chránený!!
mersin eskort - eskort mersin - izmir eskort - eskort ankara - amasya eskort - bodrum eskort - eskişehir eskort - mersin eskort bayanmersin eskort - eskort mersin - izmir eskort - eskort ankara - amasya eskort - bodrum eskort - eskişehir eskort - mersin eskort bayan