Seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO zahrnuje to, co je na světě výjimečné a jedinečné a co se zavazujeme chránit v zájmu všech národů světa. Doposud se podařilo zapsat na tento seznam 12 míst z celé České republiky. A v letošním roce přibyla další dvě místa. Se svými 14 zápisy se ČR řadí daleko nad světový průměr. Snad stojí za to připomenout si tyto vzácné památky a jedinečnosti:
PRAHA – historické centrum – zapsáno v roce 1992
ČESKÝ KRUMLOV – historické centrum – zapsáno v roce 1992
TELČ – historické centrum – zapsáno v roce 1992
ŽĎÁR NAD SÁZAVOU – poutní kostel sv. J. Nepomuckého na Zelené hoře – zápis 1994
KUTNÁ HORA – chrám sv. Barbory a katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci – zápis 1994
LEDNICKO–VALTICKÝ AREÁL – zapsán roku 1996
HOLAŠOVICE – vesnice jihočeského selského baroka – zapsána v roce 1998
KROMĚŘÍŽ – historické zahrady a zámek – zápis v roce 1998
LITOMYŠL – zámek a zámecký areál – zapsáno v roce 1998
OLOMOUC – Sloup Nejsvětější Trojice – zapsán v roce 2000
BRNO – vila Tugendhat – zapsána v roce 2002
TŘEBÍČ – židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa – zapsáno v roce 2002
Rád bych připomněl, že jsme všechna tato místa navštívili v průběhu Podzimních poznávacích a vzdělávacích akademií organizovaných Českým spolkem v Košicích.
A čerstvé zápisy:
KLADRUBY NAD LABEM – národní hřebčín – nový zápis 6. 7. 2019
KRUŠNOHOŘÍ – technické a přírodní památky přeshraniční oblasti Čech a Německa – zápis 6. 7. 2019
V dnešním čísle SV se budeme věnovat Národnímu hřebčínu v Kladrubech nad Labem.
„Jenom ty mne, můj koníčku, jenom ty mne pěkně nes,
dám ti dělat podkověnku, dám ti dělat podkověnku, ještě dnes…“
Chov koní v Kladrubech n/L (okr. Pardubice) má velmi bohatou historii. Věnovali se mu již Pernštejnové, kteří vlastnili zdejší panství, včetně českými stavy darované obory Maxmiliána II., už od roku 1491 a vybudovali zde hřebčinec. Císař Rudolf II. roku 1579 udělil hřebčínu status císařského dvorního hřebčína a od té doby byli kladrubští bělouši využíváni jako kočároví koně pro rakouský císařský dvůr. Hřebčín poctila svou návštěvou také rakouská císařovna Alžběta, zvaná Sisi. Chov kladrubských koní utrpěl po roce 1918, kdy bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Do roku 1931 se jej podařilo téměř zničit rozprodejem a převody chovného stáda. S regenerací chovu začal na poslední chvíli profesor František Bílek až ve 40. letech 20. stol. Regenerací se podařilo chov přece jen zachránit. Od roku 2001 je kmenové stádo bílých starokladrubských koní národní kulturní památkou. Toto teplokrevné plemeno je určeno především pro zápřah do kočáru a k ceremoniální a reprezentativní službě. Od roku 2004 toto plemeno používá i švédská královská garda. Jde skutečně o unikátní plemeno, které je v tomto rozsahu chováno jen v České republice.
Národní hřebčín zahrnuje vícero objektů. Kromě hřebčína v Kladrubech, kde je ustájeno hlavní stádo starokladrubských běloušů – plemenných hřebců, chovných klisen a mladých koní do výcviku, je to také dvůr Josefov, hřebčín Padock a odchovna Selmice. Také zámek a kostel sv. Václava v Kladrubech je spravován Národním hřebčínem a spolu s empírovými budovami hřebčína tvoří jeden uzavřený celek. Pobočkou je hřebčín ve Slatiňnech, kde chovají starokladrubské vraníky. V hřebčíně je chováno na 300 starokladrubských koní, probíhají tam zkoušky výkonnosti hřebců, drezurní a jiné závody a také řada dalších akcí pro veřejnost. V Kladrubech je také Střední odborné učiliště zemědělské zaměřené na chov koní a jezdectví. Tak mají studenti možnost získávat praxi přímo v místě chovu.
Rozsáhlá 1370 hektarová krajina Kladrubska s hřebčínem, výjimečná hmotná a přírodní památka s chovem jedinečného plemena starokladrubských koní, jakož i zachované původní nehmotné dědictví, je oprávněně od roku 2019 zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO.
A závěrem ještě jedno malé připomenutí toho, že koně a koníčci byli vždy součástí života člověka a tak se dostali i do lidových písní:
„Na koníčka si vyskočím, šablička zaleskne se,
a té mojí, nejmilejší, žalostí puká srdce…“
Jiří Gregorek
Nejnovější komentáře