Svatý Vojtěch, jeho význam pro rozšíření křesťanství a upevnění postavení českého státu v rámci Evropy – pod tímto názvem dne 5. března 2012 uspořádal Český spolek v Košicích, místní klub Michalovce, v rámci svého, již několik let trvajícího, přednáškového cyklu „Osoby a události české historie“ přednášku, spojenou s besedou, věnovanou významné osobnosti ranného období dějin českého státu – svatému Vojtěchovi. Osobnosti, která je neprávem opomíjena v porovnání se svatým Václavem a jejíž význam je redukován především na její činnost při christianizaci střední Evropy. Přednášející, JUDr. Miroslav Schýbal, svoji pozornost zaměřil především na úsilí svatého Vojtěcha na zrovnoprávnění českého státu a jeho sousedů – Polska a Uherska, s evropskými křesťanskými státy.
Svatý Vojtech se narodil pravděpodobně v roce 956. Jeho otcem byl kníže druhého nejsilnějšího rodu v Čechách – Slavnikovců. Narodil se v době vlády Přemyslovce, knížete Boleslava I., bratra a současně i vraha svatého Václava. Boleslav I. byl velmi schopným panovníkem. V čase svého panování (935 – 972) dokázal z území středních Čech, které v čase vlády svatého Václava ovládali Přemyslovci, sjednotit a podřídit panovníkovi téměř všechny kmeny na území Čech, ubránit český stát proti agresivním sousedům, především proti Bavorům a Sasům a rozšířit stát o území dnešního Slezska, Krakovska a Haliče až po řeku Bug, kde český stát sousedil s Kyjevskou Rusí. Po absolvování studia v Magdeburgu se Vojtěch vrátil do Čech, kde byl v roce 981 vysvěcen za kněze. Po smrti prvního pražského biskupa Dětmara byl v roku 982 předními českými velmoži, za účasti knížete, zvolen za biskupa, v roce 983 potvrzený císařem Otou II a pomazaný arcibiskupem. Ale v biskupském úřadu se mu nedařilo. Jak uvádí pozdější legendy, pro neshody s knížetem Boleslavem II., odporu šlechty, která se nechtěla vzdát dosavadního způsobu života a přizpůsobit se křesťanským zásadám ale i odporu kněží, kteří nechtěli přistoupit na celibát, jak to od nich jejich biskup vyžadoval, Vojtech rezignoval a v roce 988 odešel do Říma, kde vstoupil do benediktinského kláštera.
Čechy tak zůstaly bez biskupa. Náboženská situace se v knížectví velmi vyostřila. Příčinou byly i vážné hospodářské problémy, které nastaly v důsledku ztráty území Slezska, Krakovska a Haliče za panování Boleslava II. Na žádost mohučského arcibiskupa, a po příslibu Boleslava II. na zlepšení postavení biskupa v Čechách, papež přikázal v roce 993 Vojtěchovi vrátit se do Čech. Přivedl s sebou benediktinské mnichy a založil pro ně první benediktinský klášter v Čechách, v Břevnově. Situace se ale pro působení Vojtěcha v Čechách nezlepšila a tak v roce 994 opět odchází zpět do Říma. Na této cestě se zastavil v Ostřihomi, sídle uherského knížete, kde biřmoval syna uherského panovníka Gejzu, mladého Štěpána I., který se později stal prvním křesťanským panovníkem Uherska.
V roce 995 dochází v Čechách k tragedii, která měla značný vliv na další průběh Vojtěchova života. Se souhlasem knížete Boleslava II. rod Vršovců vyvraždil celý rod Slavnikovců. V tom čase Vojtěch dlel v Římě v benediktinském klášteře. Tu se spřátelil s budoucím císařem Otou III. Požádal papeže o souhlas na misijní cestu do Polska, kam také odešel. Určitou dobu byl hostem polského panovníka Boleslava Chrabrého. V roce 997 se vybral na misijní cestu do pohanských Prus, kde byl v témže roce zavražděn. V roce 999 byl vyhlášený za svatého.
Vojtěch celý svůj život zasvětil myšlence samostatnosti církve tak, aby církev byla vyjmuta z podřízenosti světské, aby kněze nedosazovali svévolně velmoži, na panství kterých byla farnost, aby byli podřízeni církevním hodnostářům a tito zase přímo papeži. Jeho cílem bylo vytvoření arcibiskupství jak v Čechách, tak i v Polsku a v Uhrách. Tím by byly jednotlivé církevní organizace prostřednictvím arcibiskupa podřízené přímo jenom papeži. Světští panovníci těchto států by byli podřízení jen císaři. Tak by dosáhl toho, že tyto státy by se staly rovnoprávnými členy křesťanských evropských států sdružených ve Svaté říši římské a přestaly by být objektem dobyvačných válek vedených pod rouškou rozšiřování křesťanství. Tento jeho sen, tuto „politicko-náboženskou koncepci“, se podařilo částečně uskutečnit až po jeho smrti, ale jeho zásluhou.
Polský panovník Boleslav Chrabrý vykoupil Vojtěchovy pozůstatky od Prusů, uložil je v Hnězdně a požádal papeže o založení arcibiskupství. Jeho žádost podpořil Vojtěchův přítel, císař Oto III. a v roce 1000 bylo arcibiskupství svatého Vojtěcha v Hnězdně založeno. Svatý Vojtěch se stal patronem Polska. V roce 1025 byl Boleslav Chrabrý pomazaný za krále.
V témže roce, roce 1000, na žádost uherského panovníka Štěpána I., za vydatné pomoci biskupa Astrika, velmi blízkého přítele a spolupracovníka svatého Vojtěcha, bylo založené arcibiskupství v Ostřihomi a svatý Vojtěch (maďarsky Béla) byl vyhlášený za patrona Uherska. Krátce na to, na přímluvu uherského arcibiskupa a s podporou císaře byl uherský panovník Štěpán I. pomazaný za krále.
V Čechách se Vojtěch snažil navázat na arcibiskupskou tradici Velké Moravy, ale nepodařilo se mu to. Arcibiskupství bylo v Čechách založené až za vlády císaře Karla IV. a prvním českým králem se stal v roce 1086 Vratislav I. Ale i přes tento neúspěch se i český stát díky Vojtěchovi zařadil mezi křesťanské státy Evropy. V roce 1039 český panovník Břetislav I. obsadil Polsko, ostatky svatého Vojtěcha v Hnězdně odcizil a odvezl do Čech. Jsou uložené v katedrále svatého Víta.
Svatý Vojtěch byl vyhlášený za spolupatrona Svaté říše římské. S trochou nadsázky můžeme říci, že se tak stal jedním z prvních spoluzakladatelů sjednocené Evropy. Jeho pokračovatelem, v určité míře, byla další dosud nedoceněná osobnost, český „husitský“ král Jiří z Poděbrad se svým záměrem vytvořit organizaci evropských států, takzvanou „Všeobecnou mírovou organizaci“, která měla mírovými prostředky řešit vzájemné spory.
Přednáška se uskutečnila v prostorech Zemplínské knihovny Gorazda Zvonického v Michalovcích, se kterou má Český spolek několikaletou velmi dobrou spolupráci. V rámci spolupráce byla tato přednáška, v upravené formě, prezentovaná pro žáky Základní školy T.J.Moussona Michalovce jako součást putovní výstavy Bible – včera, dnes a zítra pořádané českým občanským sdružením OSI4U v prostorech knihovny. Snažíme se i tímto způsobem obeznamovat slovenskou mládež s osobami a událostmi v českých dějinách, které měly souvislost s dějinami Slovenska a vzájemném spolužití našich národů.
JUDr. Miroslav Schýbal
Nejnovější komentáře