O tom, jak jsme tvořili „nesmrtelná malířská díla“

O tom, jak jsme tvořili „nesmrtelná malířská díla“

Určitě jste pochopili značnou dávku nadsázky, i když úroveň malířských výtvorů našich amatérských výtvarníků bezpochyby z roku na rok roste. Dílem je to zásluha lektorů, ale hlavní roli hraje úsilí účastníků výtvarného plenéru a tvořivá atmosféra, kterou dokážou vytvořit. Letos jsme třídenní plenér, kterého se spoluúčastní Institut vzdělávání seniorů, připravili opět v prostředí penzionu Sivec v Košické Belé. Nosným námětem tohoto semináře bylo prioritně téma Košice jako na dlani, které museli účastníci ztvárnit akrylovou technikou na malířská plátna velikosti až 70 x 50 cm. A jak nám to šlo?
No, není to nic radostného, když půl hodiny před odjezdem autobusu objednaného na přepravu účastníků a množství potřebného materiálu mi zazvoní telefon, že se z náhlých příčin nemůže jedna z účastnic semináře zúčastnit. Měli jsme sice v seznamu náhradníky, ale na jejich shánění bylo přeci jenom velmi málo času. Ale podařilo se to zvládnout. Byl jsem připraven další telefon raději nezvedat. Ale už nezazvonil.
Autobus tentokrát nemeškal, jel na čas od první zastávky za Magistrátem města Košic směr na ulici Čsl. armády, kde jsme měli uložený připravený materiál a potřeby na výtvarnou dílnu a kde jsme také přibrali ostatní účastníky. Počasí bylo příslibem dobré pohody na tvorbu, a tak jsme mohli vyrazit. V penzionu jsme byli očekáváni. Jen se ubytovat a dát se do malování. První den se malovalo jedna radost. Slunko hřálo, na terase příjemně zastíněné slunečníky s reklamou Postřižinské pivo. No jedna radost! A to se projevilo i na nás. Malovalo se až do pozdního večera, přesněji do připravené večeře. Ale mnohým to nedalo a pokračovali i po večeři.
Následující dny nám počasí už nepřálo. Nadcházející Medard nás zahnal do interiéru jídelny. A tam jsme malovali oba další dny. A opět usilovně, a tak jsme mohli již tam vystavit své první výtvory, byť ještě čekající na dopracování. Tentokrát jsme se rozhodli požádat o názory laickou porotu sestavenou ze snaživého personálu penzionu. Nešlo ani tak o nějaké odborné posouzení maleb, ale o to, jak se naše výtvory mohou lidem líbit. A ti se toho ujali pod vedením spolumajitelky penzionu paní Antalové s nebývalým nadšením. A co se jim líbilo nejvíce? Nejlépe obstála Edita Žemberová, dále pak Darina Tothová, Viera Lenártová, Jiří Gregorek a Eva Krausová. Měli jsme připraveny i dvě ceny (sada akrylových barev a sada malířských štětců). Ty vítězkám odevzdal garant projektu. A naprázdno nevyšli ani členové posuzovací komise. Měli jsme připraveny malé obrázky malované první den na plátna pohlednicového formátu s různými náměty. S nápadem odměnit porotu těmito dílky přišla Eva Reitznerová. A všichni tvůrci souhlasili. Bylo nám potěšením, když jsme viděli, jakou upřímnou radost z nich zaměstnanci penzionu měli. A za svou ochotu a vstřícnost, přispívající k naší pohodě a tvorbě, si to zasloužili. A my jsme měli také dobrý pocit z jejich radosti.
Vyjmenovávat jednotlivé účastníky semináře tentokrát nebudu. Všichni jsou zvěčněni na společné fotografii, kterou jsme na památku pořídili na schodech u vchodu do penzionu (byť až napodruhé po dvacetiminutovém čekání na Terku P., která náhle pocítila neodolatelnou potřebu rtěnkou zvýraznit své rty), viz společná fotografie tvořivé dvacítky.
Rád bych také poděkoval všem účastníkům letošního plenéru za jejich aktivitu a především lektorům a všem, kteří mi s přípravou a zabezpečením letošního semináře pomáhali – Evě Reitznerové, Juditě Kovátsové, Evě Lorencové, Jarmile Viciánové, Anice Fotulové, Betce Slivkové a dalším, kteří se zasloužili o hladký průběh plenéru. Všichni jsme se shodli, že byl i letošní výtvarný seminář, přes výkyvy počasí, smysluplný, naplněný snažením účastníků a jejich tvořivou atmosférou, který tak přispěl nejen k růstu úrovně tvorby, ale především ke smysluplnému využívání volného času amatérských výtvarníků seniorského věku. Dozvuky této tvorby budou pokračovat i na výstavě akrylových maleb, kterou připravujeme na březen příštího roku ve výstavních prostorách Átrium klubu v Košicích, a předtím ještě začátkem září na výstavce akvarelových maleb a na výstavce kombinovaných technik v říjnu 2023 v prostorách klubu Českého spolku v Košicích.
Všichni budete vítáni na těchto prezentacích naší tvorby a my sami očekáváme, že i v příštím roce se opět s tvořivým elánem a nadšením setkáme na výtvarném semináři v penzionu Sivec. Jaká bude příští náplň a téma plenéru, o tom ještě uvažujeme. Rádi mezi sebou uvítáme i nové účastníky, kteří projeví zájem připojit se k nám.

Text garant projektu Jiří Gregorek, foto Eva Reitznerová a Jiří Gregorek