Rok 2025 v Českém spolku ve Staré Ľubovni

A ČAS UTÍKÁ – ohlédnutí za rokem 2025 v akcích Českého spolku ve Staré Ľubovni

Taky máte pocit, že se ta naše kulatá planeta točí rychleji a rychleji? Jako bychom si jenom včera připíjeli veselými bublinkami na rok 2025 a už máme rok 2026. Nevím jak jinde, ale my v Českém spolku ve Staré Ľubovni jsme si minulý rok užívali. Konec a začátek roku většinou patří bilancování – co jsme udělali, co jsme nestihli, co se nám povedlo a co se nám nepovedlo.
Díky finanční podpoře Ministerstva zahraničních věcí České republiky, Města Stará Ľubovňa a štědrým sponzorům byl náš rok plný zážitků a dobrodružství. V únoru jsme mezi námi přivítali pana velvyslance ČR Rudolfa Jindráka. Po otevřené a srdečné diskusi jsme absolvovali prohlídku města, na hřbitově jsme zapálili svíčky na hrobě českých četníků a pak se vydali na hrad.
V průběhu prvních tří měsíců roku se člověk nejlépe cítí v teple pod střechou s dobrou knihou a voňavým čajem, v tiché samotě nebo v kruhu blízkých přátel. Vybrali jsme si tu druhou alternativu, byli jsme spolu. Na čaj jsme si pozvali bylinkářku a s knihami mezi nás zavítala také známá regionální spisovatelka a autor a spoluautor knižních publikací o protifašistickém hnutí v našem regionu.
Bylinkářka Janička nám přinesla Čaj z dvaceti sedmi bylinek z Pienin (mimochodem věděli jste, že by se čaj měl míchat z lichého počtu bylinek?) Aspoň jedna nebo tři bylinky (vždy lichý počet) v čajové směsi by měly být odstřihnuté, ne natrhané, o Svatojánské noci do půlnoci? Svatojánská noc má zvláštní moc! Pověra? Možná, ale milá. Naše bylinkářka Janička nás naučila připravovat antiseptickou borovicovou mast na klouby a svaly. Ta krásně voněla a samozřejmě jsme si ji hned vyzkoušeli.
Měsíc březen v našem spolku už tradičně patří knihám a ženám. Spisovatelka Judita Leščinská nám představila svou novou knihu Moje vojnové stopy, kterou napsala na základě vzpomínek svého dědečka, který prožil obě světové války jako voják i partyzán.
Václav Homišan nás zase uvedl do tématiky 2. světové války v našem regionu, který patřil mezi územní jednotky s největším počtem partyzánských obcí. Zajímavé bylo povídání o ženách, které se aktivně zapojily do partyzánského hnutí i pod hrozbou, že budou odhaleny a potrestány.
Březen však nebyl jenom o akcích s vážnou tematikou, ale patřil také humoru a zábavě. Už tradiční akcí se stal blok zábavného programu Muži ženám. Loni naši muži, před našima očima, při příležitosti MDŽ, plnili dortové korpusy a zdobili je. Zábava to tedy byla úžasná. Úsilí, kreativita i fantazie našich mužských členů neměly hranic. Byla to silná konkurence televizních pořadů o pečení. Dorty byly výborné a moc jsme si pochutnali. K fantastické atmosféře přispěli i karafiáty a drobné dárky, které ženám udělaly velkou radost.
Ve smyslu hesla: „Ve dvou se to lépe táhne“, jsme se v březnu přidali k Městskému klubu SJD ve Staré Ľubovni a vyráběli velikonoční ozdoby. Připravili jsme také tradiční dobroty našich babiček i s ochutnávkou. Obě akce měly velký úspěch a určitě se k jejich realizaci přidáme i letos.
Letní měsíce v našem spolku patří poznávacím výletům. Neskutečný zážitek jsme měli z návštěvy překrásné vesničky Špania Dolina, kterou by měl navštívit každý, kdo hledá duchovno a sílu energie místního genia loci. Věřte, je tam toho hodně k vidění, k navštívení a můžete se i něco nového naučit. Na návštěvu této krásné lokality jsme se připravovali. Mgr. Monika Pavelčíková, vynikající etnografka, nám připravila dvě odborné přednášky o životě horníků a jejich rodin v období prosperity těžby kovů a řemesel v období středověku. Druhá přednáška byla věnovaná památkám in situ, ke kterým Špania Dolina určitě patří. Navštívili jsme velmi krásný a zajímavý kostel, historickou školu už zesnulého rodáka, jazykovědce profesora Jozefa Mistríka, kde jsme psali husím brkem a zažili praktickou hodinu historie s rákoskou a především s odbornou lektorkou a autorkou knihy Měděná krajina Katarinou Lucinkiewiczovou. Zajímavé informace o obchodu, těžbě a zpracování kovů, ale hlavně mědi, jsme se dozvěděli v Muzeu mědi, a krásu zdejších krajek jsme obdivovali v Muzeu Klopačka, kde se krom jiného dá i dobře najíst.
V rámci našeho letního putováni jsme navštívili Baťovo městečko Svit. Vřele doporučuji návštěvu muzea zasvěceného životu a práci fenomenálního podnikatele Tomáše Bati, kterého obchodní značka ještě stále žije.
Další historický skvost, který jsme navštívili, byla historicky půvabná Spišská Sobota, která je krásná, ale drahá jako Benátky. Bez jídla z domova tam nechoďte.
Snídaní v trávě a na kamenném stole jsme se rozloučili s prázdninovými měsíci. Vyšné Ružbachy opravdu umí překvapit. Náš průvodce a současně rodák z tohoto krásného lázeňského městečka Radko Babjarčík na nás vysypal velké množství nových informací a provedl nás nově objevenými místy s bohatou historií. Naše první kroky vedly do sympozia, ve kterém najdete kamenné umění sochařů z celého světa.
Září nás neozářilo v krásném a velmi zajímavém městě Zlín a přilehlých turisticky atraktivních místech. Počasí nám nepřálo, byla hrozná zima a lilo jako z konve, ale přesto jsme si ty čtyři dny nádherně užili. Absolvovali jsme návštěvu mariánského poutního místa Štípa, kde se nám věnoval pan farář. Provedl nás interiérem, ve kterém se nachází vzácná milostná socha Panny Marie s Ježíškem stojící na hlavním oltáři, patří mezi nejstarší mariánské sochy na Moravě. Postavením chrámu splnil poslední přání své manželky Lukrecie Nekšovny z Landeku Albert z Valdštejna. Další krásné místo, které jsme navštívili, byl půvabný zámek v Lešné, kterého součástí je ZOO. Nejvíc času jsme si nechali na samotné město Zlín. V rámci komentovaných prohlídek jsme nasávali atmosféru města plánovaného Tomášem Baťou tak trochu v americkém stylu, nevynechali jeho pojízdnou kancelář ve výtahu v Jednadvacítce a zhlédli i velkou a bohatou expozici v Muzeu obuvi. Zlín jsme opouštěli s myšlenkou, že se tam musíme vrátit, protože jsme ještě toho moc neviděli.
Po návratu ze Zlína jsme se vrhli do víru akcí Dnů české kultury 2025, bez kterých si už milovníci hudby a informací z výstav neumí podzim ani představit. Elegantní dvojice Ambroš Duo Prague svým uměním všem učarovala a zanechala v přítomných hluboký umělecký zážitek. Výstavy navštívilo téměř 2000 zájemců.
V minulém roce jsme úspěšně začali spolupracovat i s dětmi z mateřských škol a studenty středních škol ve městě. Dětičky ze školky jsme si pozvali na Otvírání studánek a studenty na akce Káva u pana seniora a Čaj u pana seniora. Hlavním cílem akcí bylo navázat dialog s mladými lidmi a společně mluvit o problémech, které má starší i mladší generace. Bylo zajímavé vyslechnout si, jak mladí vnímají nás a opačně. Rozhodně budeme v těchto přátelských setkáních pokračovat.
Rok 2025 můžeme z našeho hlediska hodnotit jako úspěšný a plný zajímavých zážitků a setkání. Doufáme, že letošní rok k nám bude milosrdný, všechno zlé zmizí, zavládne pokoj a mír, ne jenom na světě, ale i v našich duších.

Ivana Šipošová
foto ©2025 pêle-mêle
z archivu Českého spolku ve Staré Ľubovni