Dnes a denně si kladu otázku, jestli nám opravdu ke štěstí scházejí sociální sítě. Dnes a denně poslouchám, jak jsou pro současnost a moderního člověka nenahraditelné. Jak se na to dívá zkušený člověk, který už něco v životě dokázal? Na velmi zajímavé stránce seniortip.cz jsem našel článek, který vám může napovědět, jak to je s tou moderností a nezbytným vlastnictvím účtu na nejznámější z těchto sítí. Čtěte, sdílejte, pište své pocity a dojmy a když na sociálních sítích fungujete, dejte k dobru i své zkušenosti. Třeba někomu, kdo se nemůže rozhodnout, pomůžete!
Od pátku do pátku
aneb moje zkušenost z týdenního pobytu na FACEBOOKU
Pořád jsem kolem sebe slyšela ve zprávách TV i četla ve zprávách na PC: …„na facebooku ten a ten ministr či ministryně vyjádřili svůj názor na to či ono…“ a taky mladá generace mých milých rodinných příslušníků se přičinila, i když jsem odmítala jejich nabídky stát se také „facebookářkou“, že o to prostě nestojím, i když bych tam mohla dávat svoje obrázky a podobně. Měly – Vera i Denda – utkvělou představu, že mne přemluví, když mi po čase přišly sdělit, že mne tam přihlásily a stačí jen odklepnout číslo, které se objevilo v mejlíku. Poděkovala jsem za jejich starostlivost o naplnění mého času a zdvořile jsem odmítla na číslo klepnout.
Za několik dní se ale začaly dít věci: v došlé poště se objevovaly zprávy o tom, kolik lidí má zájem stát se mými přáteli a jejich počet se neustále zvyšoval. A tak zvítězila zvědavost a já tam podloudně nakoukla, abych zjistila stav věcí a že si to s nimi jednoduše vyřídím.
Přivítala mne otázka: Co se vám honí v hlavě, Marie?
Dost naštvaně jsem odpověděla:
15. března v 19:08 Pod tíhou počtu přátel, které mi servírujete v několika mejlících, se mi v hlavě honí docela legrační hra na kočku a myš. A ta myš je docela zvědavá, i když o žádné nové přátele nestojí, protože jich má několik už lety prověřenými. Takže nastává dilema. Navíc myš totiž nemá nejmenší chuť na jakékoliv „svlékání se“ a seznamování se s problémy novopřátel, když těch svých má dost.
A navíc vůbec neví – coby technický antitalent – kam klepnout, aby to došlo k tomu, kdo kladl otázku, co se honí Marii v hlavě.
Další den stejná otázka: Co se vám honí v hlavě, Marie?
Moje odpověď: Co se jí tam honí? Probírá se situací, že i když myš byla dostatečně poučena životními zkušenostmi, že zvědavost se nevyplácí, musí teď statečně řešit, do čeho se dala (a je fér přiznat, že dobrovolně) zlákat. Ještě štěstí, že se má na koho obrátit pro pomoc a poučení. Taky se mojí milé myši zdá legrační, že sice písmenka si přečíst umí, ale u mnohých do slov poskládaných jí jejich sdělení zůstává nepřístupné, na to nemá tu správnou školu, i když obhajoba by se našla = kdyby se bývala byla narodila o století později, možná by neznala tajemství rodného jazyka a slabiky hy chy ky ry dy ty ny stejně jako pravidla pro –bě/-bje; pě/-pje; vě/-vje; mě/-mně, ale zato by rozuměla „ajťáštině“. Takže si několikrát za den vzpomene na krédo přítele Marca Aurelia…„Tohle není neštěstí, ba naopak je štěstí, že to snáším statečně!“ Otázkou ovšem zůstává, „jak dlouho?!“
Další den: viz odpověď:
A už je tady zase otázka – co se mi honí hlavou?
Jednak si spolu s myší myslíme, že po tom nikomu nic není, ale když to chce „kočka“ vědět, proč ne?
Momentálně se mi v hlavě honí například problém, že chudinka myš se na obrázek, kde hraje základní roli, už z „technických“ důvodů nedostala. To jednoho, tedy mne i myš, hodně zamrzelo natolik, že mě milá myš přemlouvala, abychom se vrátily na svoji domovskou příznivou půdu, kde není takový galimatyáš všeho možného, co ani nechceme vidět a vědět, protože náš čas se každou promarněnou minutkou o tu minutku krátí a už ho moc nazbyt nemáme, ale zato máme spoustu jiných zájmů – například malinkatou pravnučku, která co nevidět začne capkat a umí se krásně usmívat a dokonce s námi komunikuje svou miminkovskou řečí. Takže další dilema. Teď se nám před očima objevil Hamlet s lebkou v natažené ruce a se základní otázkou honící se mu v hlavě – „Být, či nebýt?“
Další den: viz odpověď na stále se opakující otázku (už mi leze na nervy!): That is a question! A to v pondělí večer, kdy unavené hlavy (rozuměj moje i myšky) už mají nárok na odpočinek po takovém dni a s tolika překvapeními, kdy se dověděly, do kolika zájmových skupin byly díky nezdolné Veronice, která je na facebooku jako doma, přijaty a že jim, už kvůli ní nakonec nezbývá nic jiného, než se do každé podívat, což si obě nechají na příští den. Tak se teď pohodlně usadíme do relaxáku a budeme poslouchat pěknou hudbu TV Šlágru, která nás nejspíš odnese do snů, kde se jich nikdo nebude vyptávat, co se Marii honí hlavou. Tak všem, kdo o to stojí, přejeme dobrou noc.
19. 3.
Jo, jo, pomalu si zvykám, že se té všetečné otázky „Co se vám honí v hlavě?“ nezbavím, ale milejší mi připadá, když je tam i moje jméno. Před chvílí ještě bylo, teď už není. No a co? „Vo co gou?“ To jsem se na stará kolena naučila přes dvě generace, co sedávají venku na schodech do zahrady v jedné ruce chytrý telefon a ve druhé cigáro. No jo, jsou to zatím jen třicátníci, kteří se usmívají – to u vědomí, že celý život mají teprve před sebou a že to bude jen „brnkačka“ – když je straším zničenými průduškami, zažloutlou pletí plnou vrásek, když připomínám, že za ty peníze takto nebezpečně promrhané by si mohli užívat jinak a zdravěji atd… Ale už jsem to vzdala, konec konců je to jejich život, jaký si ho udělají, takový ho budou muset žít. No a je to, já za ně žádnou odpovědnost nemám. Tož tak! – říkáme tady na Valašsku, kde se mi velice líbí už skoro šedesát let, i když jsem původem Moravanka.
To ostatní, co se mi honí v hlavě, si nechám zase na jindy.
19. 3. tentýž den:
Odpověď na nezničitelnou otázku: Že toho všeho mám dnes „plný zuby“, uchýlím se tedy k AZ kvízu, posléze k četbě a několika hodinám spánku. Ráno se pozná, jestli se mi v hlavě vůbec něco pohybuje.
20. března v 15:44
V tuto chvíli – od rána už potřetí – se mi honí hlavou, kam se podělo předchozí vysvětlení, o které překlepy šlo, ale nešť, omlouvám se tím, že po takové noci jsem skoro na oči neviděla (prozradím, že na povzdechnutí, že na oči nevidím, jsem dostávala radu: tak se dívej na něco jiného…).
No a taky se mi honí hlavou, že jsem udělala kus práce vkládajíc svoji fotopoezii až na tu jednu, co je tady dvakrát, ale jen co se vrátí moje guru a ukáže mi, jak se to dá řešit (pokud se to řešit dá), bude po problému. Ale i tak jsem docela spokojená a chystám se na to, že se třeba naučím vkládat i ilustrovanou prózu.
21. března v 7:32
Co se vám honí hlavou? Já tu otázku začínám mít docela ráda, můžu se tady vybrblat, ačkoliv bych měla mít spíš radost, že to „něco“, co se mi stará o zdraví, mi právě uplynulou noc o chlup prodloužilo a vzbudilo mě až ve 3:48
No a na brblání tady mám – za A: zapomněla jsem na noc nachystat na rozmrazení ranní baštu pro Windousku (ale na co máme mikrovlnky? že jo?!) – za B: že mne výše jmenovaná roztomilá chlupatinka jorkšírka ve funkci hnusně řvoucího uzurpátora od šesté hodiny ranní už třikrát vyhnala do mrazivé zahrady předstírajíc, že je to pro její zdraví velmi nutné (a můžu brblat jak chci, protože kdybych jí nevyhověla, klidně by mi loužičku a bobek udělala na koberec a já bych musela na kolena, což není tak jednoduché, jak se zdá mladým, co mají teprve jen třeba třicet a něco maličko víc) – za C: přemýšlím, co bych ještě přidala a napadá mi ku brblání jen to, že si tiskárna asi vzala dovolenou, protože už večer odmítla pracovat, i když jsem ji pěkně prosila. Tak musím počkat, až se v mojí blízkosti ukáže ajťák Mordýř Filas a musím doufat, že si s tiskárnou poradí (je to taky v jeho zájmu).
Nic dalšího na brblání nemám, doma klidná pohodička, venku svítí sluníčko, den bude jako vymalovaný. Tak všem, kdo se tady zastaví, přeji dobrou náladu a žádné starosti. @}–>—- Ma
v 8:17
Stejná otázka – Co se vám honí hlavou?
Odpovídám: Co? Teď právě, že s dechem do schodů, kterých je šest a dvanáct, mi to už pokulhává a než je vystoupám, tak ta malá chlupatina, co má na utíkání čtyři nožičky, než by se šplhala se mnou po těch schodech, vezme to dokola, kde je cesta třikrát tak dlouhá, a pak čeká, kdy se konečně objevím na posledním schodě, abych jí dala odměnu. (Prima souvětí o deseti větách se mi podařilo a hnedle mám náladu o pár stupínků lepší, i když dobrá byla i zrána, které pro mne nastalo přesně v 5:28 a už se brána nebeská chystala otevřít se Slunci. To se teď snaží velice.) Taky se mi ale hlavou honí starost, že posledních pár dnů (určitě to souvisí s mým facebookováním) začíná zlobit počítač. Vedle zasekávajících se wordů si se mnou zahrává i firefox, ale možná se mu líbí to několikeré restartování, kdo ví? Budu si muset pozvat někoho, kdo tomu rozumí.
Tak se všichni mějte hezky a užijte si dne.
21. 3. 16 hod
tentýž den, stejná otázka. Nerozumím tomu „systému“, už dvakrát jsem odpovídala Luciusce, dvakrát se to ztratilo. Myslím, že bude jednodušší přejít pár metrů přes zahradu a říct jí osobně, že není nic divného, když jí já – osoba starší – nabídnu ve vší slušnosti tykání právě proto, že si jí vážím taky za to, jak dobře ji vychovali.
Proč si systém = robot! myslí, že jsem nedokončila psaní? Tečka za poslední větou neschází. Nebo tam mám napsat: Konec textu.???? Facebooku, myslím, že Tě co nevidět pustím k vodě, abys mi zbytečně neničil nervy!
22. 3.
Padla poslední kapka. Odpovídám na dotěrnou otázku a pak už konečné ŠLUS!!!
Poté, co jsem třikrát napsala odpověď Luciusce a třikrát mi zmizela v nenávratnu, honí se mi v hlavě rozhodnutí, že zde ukončím svůj pobyt. Nerozumím tomuto systému, připadá mi chaotický a vším možným přeplácaný, což mne rozčiluje a já potřebuji svoje nervy v klidu udržet ještě pár let k řešení důležitějších problémů. Děkuji všem, kdo zde chtěli být mými přáteli, jsou jimi i v reálném životě a ráda se s nimi potkávám. Vracím se na domovské stránky ST.
Mějte se tu všichni tak dobře, jak ve svém věku potřebujete a chcete.
Zdraví poučená autorka tohoto pokusu, že možná je i jinde dobře, ale! Doma je nejlépe.
Marie Zieglerová
Zveřejněno na stránkách Senior tipu: http://www.seniortip.cz/?module=article&id_article=5611
Ilustrační obrázek jsme našli na stránkách freepik.com
Nejnovější komentáře