Opakovat si události naší české historie je vždy zajímavé. Vracet se k ní není marné. Pokaždé nacházíme nové souvislosti, ale přicházíme i na to, že se historie opakuje. Do programu klubu jsme zařadili něco z historie první poloviny 19. století. Tehdy ještě byli v Čechách u moci Habsburkové, České země byly sice průmyslové, nebránily se pokroku a prudce se rozvíjely, avšak stále pod mocí cizích.
Po té, co roku 1835 vystřídal ve vládnutí Františka I. nový panovník rakouského císařství Ferdinand Dobrotivý, byl roku 1836 korunovaný i českým králem. Do historie vstoupil jako rozporuplná osobnost, byl částečně mentálně postižený s velkou hlavou (následek sňatků jeho předků s blízkými příbuznými). Češi si ho pro jeho dobročinnost oblíbili. I když ho ve vládnutí zastupoval a zosobněním jeho moci byl neoblíbený kníže Metternich, vládnutí krále Ferdinanda Dobrotivého bylo jedním z poklidnějších období v českých dějinách. V revolučním roce 1848 se musel vzdát koruny a usadil se s manželkou na Pražském hradě. V létě pobýval na zámcích v Zákupech a Ploskovicích. A tak se stal posledním českým korunovaným králem. Po něm si už českou korunu nenasadil nikdo. Jeho nástupcem se stal císař František Josef I. (manžel Sisi), který vládl do své smrti v roce 1916, avšak česká koruna jeho hlavu nezdobila. A poslední císař Karel I. dovládl taktéž bez korunovace. Ale to už žil národ nadějí na nový Československý stát. A nakonec jedno výročí. Letos uplyne 150 let od smrti posledního českého korunovaného krále Ferdinanda Dobrotivého na Pražském hradě. Titul českého krále tehdy zahynul s ním.
(Pozn. Narodila jsem se sice v Praze, ale v rámci obsazování úřadů po sudetských Němcích jsme krátkou dobu žili na severu Čech. Párkrát jsme navštívili zámek Zákupy, Ploskovice a Brandýs nad Labem. V těch letech byly zámky sice ve špatném stavu, ale to tajemno ze života krále tam přece bylo. Pamatuji hlavně na úplně zachovalou zámeckou kuchyň a na krásné arkády pod zámkem. Při dnešních návštěvách těchto zámků, které jsou krásně obnovené, včetně interiérů a exteriérů, poslouchám výklad o majitelích, ale současně vzpomínám na zážitky z poválečných let.)
Miluše Babjáková
foto Jiří Gregorek
Nejnovější komentáře