Mikro safari čeká ve vaší zahradě
Jistě jste už byly s rodiči nebo se školou v ZOO podívat se na unuděné šimpanzy nebo vzteklé paviány, sluncem zmožené medvědy, ptáky ve voliérách nebo tučňáky v betonových bazénech. Prostě mezi uvězněnými zvířaty daleko od přírody, ale s nabídkou koly a brambůrků a přísným zákazem krmení zvěře. Na mě tedy ZOO působila vždycky takhle. Mnohem raději jsem šel do lesa u babičky, poslouchal zurčení potůčků, plašil sojky a straky, se zatajeným dechem sledoval srnky a opatrně kráčel kolem rochnišť, kde se ještě před chvilkou mohla válet bachyně s malými selátky divočáků.
A pak jsem se díval ještě níž, dolů na zem a rostliny a našel v nich úžasný mikrosvět. Díky vyspělé technice dnes stačí mít sebou mobil a všechny ty krásné zázraky zachytit okem kamery.
Naplánujte si na jeden den výlet na louku nad sídlištěm. Třeba s kamarády. A můžete soutěžit, komu se povede zachytit zajímavějšího živočicha.
Já si udělal volno jenom jeden půlden v zahradě a povedlo se mi nasnímat někdy až hrůzně vyhlížející stvůry.
Třeba něco, co vypadá jako náramek plný drahokamů – housenka motýla, kterému Angličané říkají heřmánkový žralok.
Chvilku potom mi kousek před nosem proběhl křeček polní, a tak jsem se konečně dozvěděl, odkud se v naší zahradě berou ty díry a tunely.
U nás v zahradě to neustále bzučí a cvrliká, ale věřte – nevěřte, prvního cvrčka jsem spatřil až v to odpoledne.
Zato včelky jsme si na zahradu nechali přinést naschvál – abychom měli na podzim krásná jablíčka a hrušky. Kromě toho je včelka nezbytná k opilování všech stromů, keřů a kvítků, nelekne se ani obrovské slunečnice, na které mi zapózovala.
V heřmánku na mě číhala další známá postavička ze Sekorových knížek – kobylka luční.
A pak jsem u minijezírka objevil skvost. Vážka obecná právě měnila šaty, svlékala se ze staré kůže, která jí už byla těsná a vyhřívala se na sluníčku, aby mohla roztáhnout křídla.
Ze zaschlého bláta u břehu na ni zálibně zíral skokan hnědý a možná se mu i sbíhali slinky, naštěstí, vážka není včerejší a měla svého protivníka na distanc.
Aby toho nebylo dost, v levanduli jsem objevil žlutou skvrnu, kterou jsem při bližším ohledání s pomocí Googlu určil jako zejkovce březového, nočního motýla, kterého jsem dosud u nás na zahradě neviděl.
A jak se chýlilo k večeru, slyšel jsem zoufalé čiřikání a naříkání. Šel jsem za tím smutným hláskem a našel malého vrabčáčka vypadlého z hnízda. V keříku jsem našel i nedbale upletené vrabčí hnízdo, kam jsem nebožátko opatrně položil, udělal si snímeček a pak vrátil vrabčáka i s hnízdem na místo, odkud se nejspíš rozverným dováděním vysypal.
No a to je asi tak všechno. Navečer mě, jako obvykle, poštípali komáři, nejspíš proto, že je nechci fotit a umím si představit svět i bez nich. Ale na druhou stranu, komáři jsou potravou pro ptáčky a co by ti pak jedli?
Inspirovaly vás moje obrázky? Tak si naplánujte výlet na louku nebo do lesa, nebo nabídněte sousedům, že jim zalijete zahrádku. A vaše safari může začít.
Jiří Zaťovič
Nejnovější komentáře