Vytvářet v okolí lidských obydlí prostor pro život volně žijících živočichů je v poslední době „móda“. Vyrábí se různé hmyzí hotely, úkryty a krmné stanice pro ježky, čmelíny, domky pro motýly, berušky nebo včelky samotářky, budky pro plchy, krmítka pro veverky a samozřejmě budky, krmítka a pítka pro ptáky. To všechno můžete pořídit z různých materiálů, od běžného dřeva přes beton až k modernímu plastu. Po třech letech života více méně mezi lesy a poli jsme zjistili, že my takovou pomoc okolo žijícím živočichům poskytovat nemusíme, protože jsou dost schopní na to, aby si vhodné skuliny našli a obydleli sami. Vosám se líbí za obložením zimní zahrady, vrabci objevili pod střechou nedodělek tesaře a po vhodném rozšíření vstupní díry prostor ve fasádě obydleli, berušky jsou mistryně v ukládání se k zimnímu spánku do odtokových kanálků oken (a nejsem si jistá, jestli by naše okna vyměnily za speciální domeček), srny rychle zjistily, že se posekaný pás vedle plotu dá využít jako skvělá dálnice ke vzdálenějšímu poli, ježci se uvelebili v ozdobnicích čínských, křižák pruhovaný roztáhl své sítě v kompostéru, krtci se zaradovali z čerstvě navezené hlíny v květinových záhonech a lasice kolčava u nás asi nebydlí, jenom prochází. Ani bažanti u nás nebydlí, ale zvykli si na nás a prochází se nám pod okny. Zajícům jsme poté, co nám sežrali salát, vstupovat na pozemek zamezili, ale zrovna ti by se asi usadili rádi. A od chvíle, co nám konečně vyrostla louka, v ní žije tolik rozmanitého hmyzu, že se tam slabší povahy nezvládnou procházet. A ptáci. Přesto, že jsem jako dítě vyrostla na vesnici, na zahrádce, zahradě, v lese, nikdy jsem tolik ptáků neviděla nebo spíš jsem si jich nevšímala. Teď jsme je začali pozorovat a určovat. Jenže, většinou se až k domu nepouští, a když je ode mě rehek pět metrů, poznám sice, že je to rehek (oranžový s černým obličejem), ale podrobnosti žádné. A tak jsme se rozhodli, že si letos na podzim pořídíme krmítko. Myslím, že dokrmovat nepotřebují, okolo je tolik všeho, že můžou být i trochu mlsní, ale chtěli jsme ty neposedné potvory dostat blíž k domu, abychom si je konečně mohli prohlédnout. Proto jsme krmítko umístili před kuchyňské okno na tyčku do vyvýšeného záhonu, od plotu a nejbližšího remízku je vzdálené asi tři metry. Řekli jsme si, že když budou ty mňamky chtít, budou se holt muset trochu pochlapit. Poměrně dlouho, asi měsíc, to vypadalo, že se budeme muset pochlapit my a krmítko přesunout blíž k přírodě, jinak nepřijdou. Ale před pár dny přiletěla první sýkora koňadra, potom modřinka a teď je u krmítka frmol, že to nestíháme sledovat. Druhově to sice zatím není nic moc, kromě sýkorek ještě dva brhlíci a vrabec polní, ale to se jistě časem změní. Možná, až trochu přituhne, tak přijdou. Už se na ně moc těšíme. Sedáváme teď v kuchyni, koukáme na krmítko a je nám dobře. A díky tomu módnímu boomu, o kterém jsem psala, si teď může krmítko pořídit opravdu každý, i ten, co nemá dvorek nebo balkón, našla jsem průhledná krmítka, která se přísavkou připevní na okenní sklo, takže můžete pozorovat všechno, co se tam děje. Pořiďte si krmítko a nebojte se, přijdou, nejdřív sýkorky a pak i ti ostatní.
Text a foto ŠP
Nejnovější komentáře