Raz – dva – tři je název výstavy, ke které se vracíme, a která byla součástí Dnů české kultury 2021. Možná jste nestihli nebo nemohli tuto výstavu zhlédnout, nabízíme vám aspoň několik záběrů z vernisáže a reprodukce vystavených děl.

27. října 2021 byla v rámci Dnů české kultury ve vstupní hale Veřejné knihovny Jána Bocatia otevřena výstava s názvem RAZ DVA TŘI. Své práce zde prezentovali tři výtvarníci – sourozenci Martina Tajtáková, Ivan Čepek a akademický malíř Tomáš Čepek. Nebyla to jejich první výstava uspořádaná Českým spolkem v Košicích, ta poslední byla v roce 2016.
Martina Tajtáková se věnuje malování na hedvábí a keramice. Ivan Čepek pracuje s technikou vyřezávaného papíru. Tomáš Čepek zaznamenává svoje fantazie akrylovými barvami.
Kurátor výstavy Tomáš Tajták seznámil obecenstvo s výtvarníky a jejich díly mimo jiné takto:
„Jaká je moje role? Upozornit na předmět této události tak, aby její cíl byl interpretovaný co nejkorektněji a zasáhl vaše smysly s co největší přesností a zanechal poměrně velké následky. A jaká je role autorů? Podat výpověď o stavu svého světa, od banálnosti až po intimnosti.“ Autoři vyrůstali v jedné domácnosti a v dětství zažívali to samé, nyní se setkávají každý týden, jsou nejlepšími přáteli a, i když možná uvažují podobně, jejich tvorba je odlišná nejenom v použité technice či materiálu, ale i v cíli, kterého chtějí dosáhnout.
Kurátor dále pokračoval:
„Tři sourozenci nabízí něco osobního, no nevím, zda i něco intimního, zakódovaného či tajného. Jsou to díla vznikající po mnoha hodinách precizní práce i díla, která jsou výsledkem hry s materiálem.“
Sourozenci Čepkovi jsou dětmi dvou významných a originálních výtvarníků, sochařů působících v Košicich, Lýdie Čepkové Meszárošové a Milana Čepka.
Ivan je pozorovatelem vesmíru a jeho spolutvůrcem. Pozoruje svět a hledá souvislosti makro a mikrosvěta, tvoří řeznými, přímo chirurgickými nástroji a jako stvořitel personifikuje události a jevy do nových překvapivých souvislostí. Používá techniku a elektroniku, řeže a manipuluje předměty, filmuje, vede, učí a vzdělává se.
Martina je živel, rychle a svižně se pohybuje v lese a na zahradě, pozoruje ptactvo a květenu, stejně svižně tvoří rukama, navrhuje a skicuje a z množství nápadů si hrou s hlínou a barvami vytváří užitkové věci z přírody a pro přírodu. Martina je živel jako oheň a hlína.
Tomáš je jako postava z pohádky, kterou sám nakreslil nebo zfilmoval. Kočkovité šelmy, někdy i psovité, jsou personifikované postavy ze skutečného života? Nebo je tomu opačně, jsou svébytnými hrdiny scén z přímo mytologických událostí? Tomáš je kronikářem fantastických jevů a buďme si jistí, že nám zjevuje pravdu.
Ivan o sobě říká: „Celý svět okolo nás se skládá z detailů, zajímá mě všechno a nejvíc dobrodružné souvislosti mezi molekulami a vesmírnými tělesy.“
Tomáš: „Nejvíc mě baví stavět vzdušné zámky, ale s pevnými základy v nemrznoucí hloubce.“
Martina: „Přes naši zahradu mohu pozorovat a poznávat téměř celý svět.“
Na mnohé obrazy je nutné dívat se s odstupem. To ale neplatí pro obrazy Tomáše Čepka. Když se z blízka podíváte na obraz, většinou tam najdete množství postaviček či zvířat. Nejinak to platí například pro obraz s názvem Kytice. Tomáše neinspirovaly květiny, ale Erbenova sbírka básní. Je tam například vodník, polednice, zlatý kolovrat, ale i princ a zámek a mnoho dalších výjevů ze známé knížky. Vše to dění pozorně sleduje, jak jinak – kočka.
I u obrazů Ivana Čepka je nutné se déle zastavit. Po přečtení názvu obrazu musí návštěvník výstavy pochopit, že i Ivanova fantazie je bezmezná. Konečně, Afrika si říká ryba a jak to poznala, no přece podle baobabů.
Pastvou pro oči byly zvláštní a originální, menší i větší keramické misky, ale také krásné filigránské keramické náhrdelníky Martiny Tajtákové. Důkazem, že Martina upřednostňuje přírodní materiál, byly podložky pro drobnější šperky vyrobené z mechových kuliček. Hedvábné, ručně malované šály, přímo lákaly k použití.
Průběh zahájení výstavy byl velice příjemný a ne málo k tomu přispěly hudební vstupy tří hudebníků pod vedením Petra Orgována. A nebyly to jen požadované dva vstupy, ale mnohé další během prohlídky výstavy.
Sourozenci s rodiči bydleli střídavě v Praze a v Košicích. Z Prahy pocházel jejich otec. Ivan se narodil v Košicích, dvojčata Martina a Tomáš v Praze. I když dlouho žijí v Košicích, komunikace v češtině jim nedělá problém.
Výstava musela zaujmout návštěvníka knihovny hned při vstupu i díky zajímavé a velmi pěkné instalaci. Výtvarníci si ji za pomoci rodinných příslušníků instalovali sami. Jen Tomáš Čepek všude chyběl, i když byl očkován, léčil se doma z covidu.
Výstava byla původně plánovaná na rok 2020, ze známých příčin se dvakrát odkládala a jsem velice ráda, že se nakonec uskutečnila.

Eva Balušíková
foto Taras Kapraľ

Raz – Dva – Tři: fotogalerie na zonerama.com
error: Obsah je chránený!!