Přednáška, na kterou jsme se těšili už na začátku roku, ale pro nemoc přednášejícího jsme ji museli odložit se uskutečnila 19. června. A zase jsme měli smůlu. Letošní vedra nejspíš způsobila, že přišlo méně lidí, než jsme čekali. Jistě to nebylo nic příjemného ani pro Miroslava Schýbala, který k nám s přednáškou přišel z Michalovců, kde je členem tamního místního klubu našeho spolku.
Poznat historii naší země a nšeho národa by mělo být povinností každého z nás. Ovšem začíst se do prvních kronik, které byly svým způsobem historickými romány té doby je dost obtížné. Třeba Kosmova kronika byla psaná v letech 1119 – 1125 a zachytávala počátky vlády Přemyslovců, ale také téměř mytologické příběhy o příchodu našich předků na dnešní území. Při podrobnějším studiu bychom zjistili, že jejich pilným čtenářem byl například Alois Jirásek, kterého inspirovali při psaní Starých pověstí českých.
V řadě dochovaných kronik můžeme pokračovat kronikou mnicha sázavského, která byla první klášterní kronikou a doplňuje informace Kosmovy kroniky, protože zachytává období let 1126 – 1162.
Zbraslavská kronika, psaná latinsky, byla částečně veršovaná a opisuje roky 1305 – 1338.
Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila byla první česky psanou veršovanou kronikou. Přívlastek Dalimilova kronika dostala až v 17. století díky české barokní historiografii, která ji přiřkla boleslavskému kanovníkovi Dalimilovi Meziříčskému, ovšem není jeisté, jestli osoba takového jména opravdu existovala. I další okolnosti její existence a původu byly nejasné a zejména v bdobí národního obrození poutaly pozornost odborné i naivně národovecké veřejnosti. Důležité je, že původní kronika se nezachovala, víme jen, že děje v ní zaznamenané končí rokem 1314, resp. 1325 a zlomky z ní se zachovali v latinském překladu v klášterních knihovnách Evropy.
Václav Hájek z Libočan, původně kališnický farář zachytil ve své kronice události od příchodu Čechů do České kotliny (644) až do roku 1526. Jak ale pozdější výzkumy ukázaly, nebyl to právě autor, který by se strikně držel faktů – byl spíše zručným spisovatelem, který dovedl upoutat pozornost čtenářů a popularitě díla obětoval i jeho věrohodnost.
I v dalších obdobích bylo psaní kronik oblíbenou kratochvílí, postupně vznikaly kroniky významných rodů (třeba kronika Václava Březana o životě posledních Rožmberků), přidávaly se i kroniky měst.
Z těchto vzácných textů pak v 19. století vznikla díla dodnes známá – Staré pověsti české jsme již připomněli, ale stejně tak ze starých kronik čerpal i František Palacký ve svých Dějinách národu českého v Čechách a na Moravě.
Jak je vidět, téma kronik je zajímavé a dalo by se o něm debatovat mnohem déle, než byl čas vymezený na setkání v našem klubu. Snad jsme v účastnících vzbudili zájem o další studium těchto starých knih. Mimochodem – víte, že všechny staré české kroniky vydalo v 70. letech nakladatelství Svoboda v krásné úpravě a s mnoha faksimile původních rukopisů a také s kritickým zhodnocením přínosu těchto děl?
Miluše Babjáková
foto Eva Reitznerová
Nejnovější komentáře