10. února jsme se sešli, abychom vzpomenuli na život a dílo Boženy Němcové.
Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně se dívala do té milé tváře, co jsem zulíbala to bledé líce,
plné vrásků, nahlížela do modrého oka, v němž se jevilo tolik dobroty a lásky. Dávno tomu,
co mne posledně žehnaly staré její ruce!
První slova z románu Babička jistě každého účastníka nasměrovaly do doby, ve které žila jedna z naších nejvýznamnějších českých spisovatelek 19. století. Zásluhou povinné četby je Babička pro starší a střední generací obrazem období před více než 150 lety. O životě Boženy Němcové vyprávěla naše členka Jaroslava Sedláková. Zajímavé bylo vyprávění – čtení z korespondence Boženy Němcové. Z této korespondence jsme poznali opravdový život, starosti a postřehy spisovatelky. Dopisy mají silnou sociální tématiku. Zvláště dopisy ze Slovenska jsou zajímavé pro dnešek právě tím, že ukazují život a zvyky v této Horní zemi Uher.
Někteří posluchači vyprávění byli účastníky zájezdu do východních Čech. Vzpomínali na místa, které jsme navštívili – Babiččino údolí, Staré Bělidlo, zámek, splav, mlýn a jiná místa , na kterých se odehrává děj Babičky.
Román Babička končí povzdechem paní kněžny: „Šťastná to žena.“ A tak mě napadá, že při všem tom trápení a životních ztrátách Božena Němcová byla v určitém smyslu také šťastna žena. Zůstalo po ní dílo, které přežilo už pěkných pár generací.
Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře