„Kultoora“

Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku, co je kultúra?
Nic.
Tak ještě jednou.
Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku, co je amfóra?
Amfóra je když…
Snad třetí pokus vyjde.
Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku, co je preparát?
—
Prečo Jano ideš? Pre parát!

Omluvte ten nevážný tón úvodu, zejména když byla položena otázka, co je to kultura.
Když sáhneme po encyklopedii, nabídne nám všeobecnou definici:
„Kultura (lat. cultura, „to, co je třeba pěstovat“) je označení pro veškeré jednání člověka, které je vnímáno v kontrastu s přírodou. V užším slova smyslu jde o soubor vybraných a tvůrčích lidských činností, jako je například literatura, malířství, divadlo, náboženství, případně i vzdělávání. V širším smyslu, zejména ve společenských vědách, je to systém všech významů, činností a vzorců chování, které si člověk osvojuje až jako člen společnosti, kde se tato kultura pěstuje a předává.“ (Wikipedia)

Kultura bude nejspíš nedílnou součástí našich životů. A snad to bude na první pohled i k smíchu, ale kultura je třeba i způsob, jak (a čím) si mažeme rohlík. Kultura může být ukryta i v záludné otázce psychiatra, jestli si mícháme kávu pravou nebo levou rukou (správná odpověď zní – lžičkou). Kultura se projevuje i v tom, jak se ozýváme do telefonu (a tady by se dalo vykládat a dokládat, jak -ne-kulturní dovedeme mnohdy být).
Vypadá to tak, že kultury se prostě nezbavíme.
A v přeneseném významu se slova kultura užívá i pro typ civilizace. Ať už naši předkové v různých částech světa sváděli líté boje o budoucnost, nebo prosazovali své myšlenky a pohled na svět kdekoliv a jakýmikoliv způsoby, jediné, co tady po nich zbylo, jsou znaky kultury. Z kultury lidu popelnicových polí třeba víme, že společnost přátel žehu není zase až tak nový vynález.
Z matriarchální kultury se dozvídáme, že úcta k ženě byla kdysi přirozenou součástí života.
Z kultury kanibalů zase víme, že láska k člověku někdy přesahovala všechny představitelné meze. Příkladů je bezpočet.
Ale nakonec se shodneme, že kultura je vědomý projev člověka nebo skupiny lidí. Oproštěno od všech nálepek je kultura svědectvím stupně a stavu našeho vývoje.
A v historii známe nejednu zatáčku a zpátečku, která uvrhla civilizaci buď do slepé uličky, nebo
o několik věků zpátky.
Vlastně ani dnes nevíme, co s námi vývoj současné kultury udělá. Někdy to vypadá tak, že geniální vynález písma, který změnil obrázky srozumitelné v dané době pouze úzké skupině vyvolených v obecně dostupné informace, navíc efektivně uchovávané na papyru, pergamenu nebo hliněné tabulce a omezil tak stavbu zikkuratů a pyramid, doplněný po staletích ještě geniálnějším vynálezem knihtisku a tedy rozšiřováním vědění a informací ještě levněji a ještě rychleji a podporující vzdělávání ve všech oblastech, má namále. Jak se člověk naučil konzervovat zvuk a posléze obraz, jak se naučil šířit jej zprvu drahými, později stále levnějšími prostředky, jak se mu povedlo ustřihnout telefon od drátu a narvat do něj i obraz, ztrácí psaný text svou váhu. Znovu se objevují obrázky, teď ovšem lehce srozumitelné všem, a když se podíváte kolem sebe, stále více lidí chodí, stojí nebo sedí s hlavou skloněnou nad displejem, zuřivě posunuje palcem nekonečný proud obrázků a zvuků, občas ťukne, ale hlavně nevnímá, co se kolem něj děje, protože se bojí, že by mu něco podstatného na displeji uniklo. Žel, tato závislost je velmi zavádějícím a manipulativním způsobem vydávána za nový, vyšší stupeň kultury a kulturnosti.
Ruku v ruce s tím se zvyšuje neschopnost udržet pozornost déle jak tři minuty, neschopnost pochopit psaný text, neschopnost vnímat souvislý projev. Ustupuje vzdělanost (podle nejnovějších statistik je Česko třetí od konce v počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí s pouhými 27 %, Slovensko na tom není o moc líp s 29 %, když průměr ve státech OECD je 38 %), vědění hlučně nahrazují názory a politici umně využívají tento úpadek, aby hájili právo na názor a současně tiskli do hlav zblblých příslušníků civilizace jednoduchá hesla a odkazy.
A potom stačí nějaký vtipálek, který ve volných chvílích vymyslí třeba QAnon, a lidé, kterým se nechce chápat svět nebo se ho přímo bojí, naskočí na vlnu konspirací a dezinformací a už to jede. A jede to tak, až z toho mrazí. Hloupost a lenost nabývá na síle. I když bylo různými týmy odborníků několikrát prokázáno, že to byl původně fór, tato megablbost si žije svým životem a má obhájce a davy následovatelů po celém světě.
Nejbohatší muž světa se rozhodl ovládat lidstvo přes sociální síť. Koupil si ji za imaginární peníze, které nikdy nikdo neviděl a neuvidí, a ta síť se dnes stává bojištěm zla a pitomosti. Stejně tak největší sociální síť, která svými algoritmy podsouvá uživatelům pokřivený obraz světa plného násilí, agrese, nenávisti a zášti. Účel světí prostředky a penízky se sypou a sypou. A ta třetí obrovská sociální síť pracuje na absolutní infantilizaci lidstva. A ta čtvrtá šíří nenávistí naplněnou propagandu a bojuje za tzv. nový světový řád.
Nejsmutnější na tom je, že všechny tyto hlouposti krmí čím dál tím více lidí svým časem, energií a penězi. Vždycky mi u těchto „sítí“ naskočí obrázek šíleně se točícího kolotoče plného lidí, kteří řvou a nadávají, ale zastavit ho nedovedou – a kolotočář šel na pivo. Nakonec se z toho všichni poblijou. A to je smutný obraz současné „kultury“.

Do tohoto čísla jsme vybrali různé citáty osobností z oblasti nejenom umění, ale i věd a politiky, týkající se kultury. Především pro zamyšlení.

Příjemné čtení a hodně hezkých chvilek se Stříbrným větrem přeje

Jiří Zaťovič