Když jenom tak jedním očkem proběhnete aktuální číslo Stříbrného větru, určitě nepřehlédnete, že jsme se rozcestovali všemi směry. Nejvíc nás to táhlo k pramenům, ale výlet jsme si udělali i k jižním sousedům a celkem zdařile se nám povedlo objevit i zajímavá místa na Slovensku.
Ono to tak po prázdninách bývá vždycky. Přijdou vám na stůl (lépe řečeno do mailu) materiály, které jste nečekali a marně čekáte na ty objednané. Nastupuje tedy improvizace, improvizace a ještě jednou improvizace. Někde se tomu říká také kreativní řízení. Jak se nám povedlo (z)řídit časopis posuďte sami.
Mně osobně se četl fajn. Nejvíc mě těší, že členové českých spolků nesedí pouze doma nebo na přednáškách, že se vydávají také na cesty, tu kratší, tu delší. Je to dobré znamení – dokud jsme v pohybu, máme dost energie na zvládání i dalších nástrah každodenního života.
A je krásné, že k aktivitě jsou Jitkou s partou spolupracovníků vedeny i děti v České omladině. Dá to hodně práce, ale odměnou je nová generace aktivních človíčků, kteří navíc vědí něco o pradávné vlasti svých předků nebo prapředků.

Nejspíš jste si už zvykli na pohádky, které vám nabízíme v každém čísle časopisu. Nevěřili byste, kolik to dá námahy najít tu správnou, která bude sedět tematicky, náladou, espritem, hravostí (i se slovíčky), energií a dobrými konci. Když má navíc špetku humoru, je to úžasné.
Ovšem tentokrát jsem se dosti zapotil. Novodobí autoři jakoby se předháněli v těžkých tématech, zmaru, zhasnutých světýlkách na koncích tunelů, bolesti a strádání. A navíc to všechno balí do příšerných mravoučných kázání, že ani kmenoví autoři Anděla strážného by se za ta povídání nestyděli. Výsledkem jsou nečitelné, těžkopádné slátaniny.
Nevím, čím to je. Než jsme se přiklonili ke klasice, pročetli jsme snad 20 pohádek, vesměs od nových autorů. Když se nám některá z těch pohádek zalíbila, byla hodně dlouhá. Ty kratší se zase doslova nedaly dočíst do konce. Takže chvála klasice a bratřím Grimmům. Po této tortuře myslím sáhneme do sbírky pohádek Boženy Němcové.

A jen tak na okraj – ilustrace k pohádkám patří už celá desetiletí ke skvostům naší (české i slovenské) kultury. Jestli máte rádi obrázky plné fantazie, emocí a nápadů, nezapomeňte, že ještě do začátku prosince hostí Bibiana v Bratislavě 29. ročník Bienále ilustrací Bratislava, což je snad největší přehlídka ilustrací dětských knížek od autorů z celého světa. Letošní nabídka? 275 ilustrátorek a ilustrátorů z 36 zemí s 2072 ilustracemi z 355 knížek. Vždycky, když jsem na tuto výstavu zavítal, zapomněl jsem na čas a nechal se vtáhnout do světa, kde je možné úplně všechno, stačí ze sebe shodit ranec dospěláckých trablů a povinností. A dítě ve mně se tetelilo blahem.

Blíží se závěr roku, možná už máte v hlavě předvánoční úklid. Takže jedna rada na závěr: Nestresujte se! Vánoce nejsou o úklidu, ale o rodině, úsměvech a radosti ze setkání. I kdyby bylo na stole jen trochu cukroví, nic se neděje. Jídlo už dávno není (nemělo by být) důvodem k setkání!
A největším dárkem je čas, který můžete strávit společně. Ale o tom si řekneme něco v příštím čísle.

Jiří Zaťovič

P.S.: Člověk si to hezky naplánuje a pak zasáhne úplně nepředstavitelná drobnost. V tiskárně se porouchala sešívačka. A tak jsme museli počkat na náhradní díly a tudíž jsme i opožděně rozesílali časopis do schránek odběratelů a pozdrželi jsme také elektronické vydání.
Přejeme vám o to hezčí čtení!

-jz-