Naplánovat procházku na konec ledna bylo, přiznám se, dost odvážné. S počasím to ale nakonec dopadlo dobře. Celý týden se po Košicích válely mlhy, ale právě ve čtvrtek, už od rána, se obloha protrhávala. Před Amfiteátrem se nás sešlo 13, což bylo tak akorát. Sluníčko prosvěcovalo staré stromy nad kapličkami, dokonce se držel i slabý poprašek sněhu. Nohy nás sice trochu zábly, však byl leden!
Proč procházka do této západní lokality Košic? Kopcem, na kterém je zajímavý kostel, se začíná od Košic směrem na střední Slovensko zvedat pohoří – Slovenské Rudohoří. O postavení kostela se v 18. století postarali jezuité snažící se zvýšit vzdělanost co největšímu počtu obyvatel Košic. V době vzniku kostela byly na kopci ještě lesy. Už tehdy bylo netypické, že kostel měl dvě poschodí – pro maďarské a německé obyvatele zvlášť. Po rozpuštění jezuitského řádu roku 1773 si kostel přisvojilo vojsko, po napoleonských válkách kostel získala katolická církev. Kostel bylo nutné zrenovovat. V roce 1820 byl chrám znovu vysvěcený. Současný vzhled má kostel od roku 1870.
Zajímavá je i historie stavby cesty vedoucí ke kostelu a kapličkám. Kapličky vznikaly jako krypty bohatých rodin. Ty musely souhlasit s předem daným vzhledem kapličky a s tím, že přední část kapličky bude součástí křížové cesty. Kapliček je celkem 16 a 14 z nich slouží jako zastavení křížové cesty.
Na kopci byl také jako hřbitov, k jehož zrušení došlo v padesátých letech minulého století a v dolní části byl postavený velký amfiteátr. Tímto krokem došlo k vážnému poškození této významné košické lokality. Dnes jsou kapličky v zuboženém stavu.
Ve vytopeném kostele, který je svými dvěma poschodími raritou na Slovensku, nás čekal katolický farář. Kostel patří dnes Salesiánům Dona Boska. Farář nás provedl kostelem a jeho bezprostředním okolím, ukázal nám vzácné obrazy, tzv. svaté schody, a památná sousoší. S podivem jsme také u kostela objevili další sochu sv. Jana Nepomuckého v Košicích. Salesiáni se starají o kostel. O kapličky se, podle slov faráře, nestará v současnosti nikdo, protože nikdo se k tomuto majetku nehlásí.
Všechny nás tato slova zarazila. Městu nezáleží na tom, aby tyto památky prezentovaly nedávnou minulost Košic?!? Městu, které se pyšní názvem Evropské hlavní město kultury 2013? Anebo naši zástupci města toto místo vůbec neznají, neboť křížová cesta se nedá projet autem? Bohužel tohle všechno nás napadlo.
I tak jsme byli rádi, že jsme, za krásného počasí, poznali po Barci, Krásné, Aničce, Bankovu a Alpince další část našeho druhého domova. Někteří z nás procházku završili horkým čajem v nedaleké restauraci Malá Praha. Bylo nám dobře.

Miluše Babjáková

Klubové akceTip na procházku – Košická kalvárie