Jak vlny osením, po tobě hrají
mé vzpomínky a touhy, rodný kraji!
Když za večera v dusných města zdích,
kol čela starostí se věsí příze,
jak často náhle písmeny v mé knize
se měnívají v roje kvítků tvých!
Věřím, že tyto verše jsou našim čtenářům velmi blízké. A kdo je nezná, připomenu jim lipovou větev, v květnu obsypanou lipovým květem. Nebyla televize. Na návsi v nedělní odpoledne nebo ve všední dny vpodvečer, sedávalo se a vyprávělo. Kolem lípy se tančívalo, probíraly se důležité věci, konaly se sněmy, obřady, slavnosti a svatby. To vše zažila naše „česká lípa“. Lípa je symbolem naší země, je vyobrazena na pečetidlech, vyznamenáních, erbech, uniformách…
A proč připomínám právě tento strom? Je nejen symbolem české země, ale pod tímto názvem byla také vydána známá sbírka veršů od Svatopluka Čecha Ve stínu lípy. O tomto českém básníkovi a prozaikovi nám povídala ve společenském klubu v květnu 2017 Miluše Babjáková. Z miléknížky veršů, vydané roku 1926 (které si doma chrání jako poklad) nám přečetla počáteční a poslední verše. Ústy osmi různých lidí různých povolání nám autor ve verších vypráví všelijaké příběhy, životní osudy a zážitky.
Opravdu, tak vznešených veršů, opěvujících atmosféru tehdejšího českého venkova, je málo. V dnešní době, kdy se více přikláníme ke společné Evropě, se sice taková vznešená oslava národa a hrdost na vlastní národ už „nenosí“. Stačí však delší pobyt v cizině a ejhle! A to jsou poslední verše knížky:
Tak, rodný kraji náš, buď zdráv nám stále!
K pyšnému květu rozvíjej se dále!
Shrň v sebe vděky, půvaby všech zemí
a jako hvězda skvěj se nade všemi!
Český básník a prozaik Svatopluk Čech se narodil 21. 2. 1846 v Ostředku u Benešova. Po studiích na gymnáziu a právnickém studiu v Praze se věnoval právnické praxi. Od roku 1879 byl činný výhradně v literatuře. Působil ve Světozoru, Lumíru, Národních listech, Květech (tento časopis pomohl založit).
Patřil mezi uznávané české spisovatele. Ve svých básních používal rétorický styl. Do konce osmdesátých let převažovaly v jeho tvorbě skladby epické s historickými, dobově politickými i sociálními náměty. Poté psal sbírky politické a sociální lyriku. Čechovu prózu tvoří především povídky, humoresky, arabesky a zřídka romány.
Svatopluk Čech několikrát vycestoval do ciziny – na Kavkaz a do Dánska. Z těchto cest čerpal náměty pro svá díla. Cítil se být vlastencem, a to se promítlo v jeho tvorbě, která má politickou tendenci. Snažil se o pádné slovo. Snažil se prosazovat vlasteneckou tvorbu, která navazovala na ideály národního obrození. V roce 1895 odešel do ústraní. Zemřel 23. 2. 1908 v Praze. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě.
Nejznámější díla: Husita na Baltu, Adamité, Žižka, Evropa, Slavie, Lešetínský kovář.
Ve stínu lípy (1879) – souhrn krátkých básní pocházejících od lidí, kteří si je vyprávějí při společném posezení. Oslava českého kraje a venkova.
Satirická próza, jejíž hlavním hrdinou je materialistický pan Brouček. Próza zesměšňuje maloměšťáky: Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka do XV. století, Matěj Brouček na výstavě.
Jitřní písně (1887) – politická lyrika. Písně otroka (1895) – alegorická lyrika.
Úcta k Svatopluku Čechovi se projevovala již za jeho života a zejména po smrti v množství jeho pomníků a soch a označováním ulic, náměstí a škol jeho jménem. Čechův most v Praze, Sady Svatopluka Čecha na pražských Vinohradech, Náměstí Svatopluka Čecha ve Vršovicích, Čechova ulice na Letné, Čechova čtvrť v Modřanech a Čechova škola v Tróji.
Víte i Vy o místech v Čechách nazvaných jménem tohoto spisovatele? Napište nám, případně pošlete fotografii. Potěšíte nás!
Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře