Avízovaný výlet do míst zatopených Ružínskou přehradou – tentokrát na její západní okraj – se uskutečnil po prázdninách 4. září 2014. Den jsme si vybrali opravdu ukázkový.
Po vystoupení z vlaku v obci Rolova Huta, patřící dnes k Margecanům, jsme se dověděli fakta o minulosti obce, o budování nové dvojkolejné tratě do Košic v 50. letech minulého století, o zatopení části obce v souvislosti s vybudováním Ružínské přehrady. Osadu Rolova Huta založili v 16. století němečtí osadníci, kteří zde měli zhutňovat měděnou rudu. Pozval je Anton Roll, majitel zdejších pozemků. Další z rodu Rollových dal v polovině 18. století postavit na zpracování rudy huť. Anton Roll byl nejvýznamnějším podnikatelem ve spišském rudném hornictví v 16. století. V obci (ve středověku Fönix-huta) dal postavit měděné hamry, tři pece, už tehdy zde byla pila, mlýn, obytné domky. Pro nerentabilitu byla huť uzavřena v roce 1887. Majitelem všech zdejších pozemků byl po Rollových až do roku 1920 hrabě Gilláni z Klenova. Hodně zemědělské půdy bylo této obci zabráno na výstavbu dvojkolejné tratě a vodního díla Ružín.
Tak jako v obci Ružín na východní straně přehrady, tak i v obci Rolova Huta, vládl po dobu výstavby Tratě družby a Bujanovského tunelu od roku 1951 rušný společenský život. Po skončení výstavby však čekalo obyvatelé nemilé období. Část obce pod tratí musela být vystěhována z důvodu výstavby vodního díla, takže zůstalo všeho všudy pár domků a domky po dělnících stavících trať. Asanovaný byl i bývalý zámeček a kaplička. Zůstal hřbitov a nová železniční zastávka. Obec byla připojena k Margecanům. Zůstala i vilka, kterou si postavil učitel, malíř a výtvarník Ján Blachuta.
My jsme se však vybrali dále, a to pod vrch Kozinec, kde se dnes, skryté před veškerým ruchem, nacházejí rekreační chaty. Už samotná příroda mezi zalesněnými vrchy, husté smíšené lesy a hlavně samotná nádrž v podzimním slunci blýskající se vodou, nenechala nikoho lhostejným. A dobrodružná cesta 800 m dlouhým tunelem bývalé železniční Košicko – bohumínské tratě byla určitě zpestřením.
A to jsme se už ocitli v opravdovém kouzelném koutě přírody. Za tunelem hned vlevo se tyčí vrch Bujanov, před námi široké koryto zaplavené Hornádem, vlevo příkře vystupující vrch Šluchta. Velký počet chat umístěných v borovicovém lese nezkazilo kouzlo této části Ružína. Na ohýnku u soukromé chaty si někteří opekli uzeniny, vypili jsme kávu – prostě pohoda. A kolem dokola našli účastníci různé druhy jedlých hub – pravé hříbky, suchohřiby, ryzce, bedle. Procházka po cestě zbudované na místě bývalé trati nám ukázala další zajímavá zatopené místa. Koryto bývalého Hornádu vedlo odtud až po zastávku Košické Hámre mezi skalami. Proto se nazývalo Velký průlom Hornádu. Koryto bylo tak hluboké, že prý zastavilo v 16. století Turky, kteří chtěli ze strany od Košic pokračovat dále na Spiš. Dnes, po zatopení, je koryto mnohem širší, ale postranní skaliska jsou ještě stále vidět.
Každý kdo dosud neznal tento kout přírody, vzdálený od Košic pouze 42 km, byl mile překvapený. Náladu podzimního dne je vidět z fotografií. Kdo nepřišel, může litovat, ale pokud bude zájem, zopakujeme si výlet příští rok! A nakonec – všimněte si na fotografii krásný žlutý květ, který vyrostl a urputně se dere k životu těsně při koleji nejrušnější železniční tratě z Košic na Žilinu.
Miluše Babjáková (údaje o obci z knihy Margecany)
Foto Eva Reitznerová
Nejnovější komentáře