K letošnímu 606. výročí upálení mistra Jana Husa zorganizoval Český spolek v Košicích 30.6.2021 v Dominikánském kulturním centru v Košicích literárně-hudební program.
Literární část programu byla zaměřena na mládí a zrání tohto velkého syna českého národa, mistra na Karlově univerzitě, kazatele Božího slova, reformátora církve a kritika společenských poměrů tehdejší doby.
50 účastníků letošní vzpomínky se zájmem vyslechlo zajímavé historické události v podání Věry Meďašové a Miroslava Kolbašského, doplněné přednesem písní Antonína Dvořáka (Hospodin jest můj pastýř, V tak mnohém srdci mrtvo jest, Slyš o Bože volání mé, Když mne stará matka, Nad krajem vévodí lehký vánek, Zpívejte hospodinu píseň novou) v interpretaci operních zpěváků Mariána Lukáče a Anety Holé za klavírního doprovodu
Júlie Grejtákové.
Atmosféru kostnického koncilu dokreslila promítaná videoprezentace o Kostnici.
Jan Hus, původním příjmením po otci Jan Michalův, se narodil pravděpodobně v r. 1370 v jihočeském Husinci nedaleko Prachatic. První vzdělání získal na farní škole v Prachaticích. Po ukončení partikulárního (středoškolského) vzdělání pokračoval v studiu na slavné Pražské univerzitě na fakultě svobodných umění a teologické fakultě.
Byl zvolen děkanem univerzity a po vysvěcení na kněze začal působit jako kazatel, od r. 1402 v Betlémské kapli na Starém Městě pražském. V roce 1409 byl zvolen rektorem pražské univerzity. Postupně se stal hlavním představitelem českého reformačního hnutí a vedl neohrožený duchovní zápas se středověkou církví o celkovém úpadku církve a neutěšeném stavu morálky kněží a řeholníků. Do otevřeného konfliktu s církví se dostal roku 1408, když v duchu svého učení odmítl poslechnout výzvu, aby upustil od její kritiky a od kazatelské činnnosti. Za svou neposlušnost byly proti němu vyneseny církevní tresty, které mohly mít účinnost až od roku 1412, kdy Hus ztratil ochranu krále Václava IV. potom, co začal vystupovat proti prodávání odpustků.
Z donucení opustil Prahu a žil na venkově. Jeho postupnými zastávkami byly Kozí Hrádek, Sezimovo Ústí a hrad Krakovec, kde nadále pokračoval v kazatelské a literární činnosti, napsal spisy O šesti bludech, O poznání cesty pravé k spasení, Postillu a Knížky o svatokupectví. Na Kozím Hrádku dokončil své základní dílo „O církvi (De acclesia)“. Husovy názory a téze o Božím zákonu, moci a poslušnosti neměly jen povahu morálních výzev, ale i všeobecně platných norem, závazných pro všechny bez rozdílu.
Svoje názory neohrožene a důstojně bránil i na kostnickém církevním koncilu. Nezlomil jej ani dlouhý pobyt ve vězení a neodvolal ani jediný z koncilem vybraných důkazů kacířství. Během dlouhého pobytu v Kostnici napsal několik traktátů a dopisů, adresovaných přátelům, pražské univerzitě a celému českému národu.
V napjaté atmosféře koncilu ho 6.července 1415 odsoudili na smrt upálením. Rozsudek vykonali ještě tentýž den na břehu Rýna a jeho popel vysypali do řeky.
30. prosince 1415 byl koncilu předložen Stížný list českých stavů proti upálení mistra Jana Husa, ve kterém šlechtici českého království protestovali proti rozhodnutí koncilu bez prokázání viny a odsouzení mistra Jana Husa ke kruté smrti. Vyznávají, že Hus byl dobrý, spravedlivý a pravověrný muž a jeho odsouzení a krutou smrt považují za potupu Českého království a Moravského markrabství.

Památka a odkaz mistra Jana Husa v podobě jeho sedmera je platné i v dnešní době.
Hledej pravdu,
slyš pravdu,
uč se pravdě,
miluj pravdu,
drž pravdu,
braň pravdu až do smrti,
neboť pravda Tě vysvobodí.

Z historických textů spracovala Růžena Kulichová
foto Jiří Zaťovič

error: Obsah je chránený!!