Mrazivého dne 2. 2. 2011 se zástupci Českého spolku na Slovensku rozloučili s členem předsednictva, který zemřel nepředvídaně a náhle po operaci a selhání tělesných funkcí.
Je to 10 let co přišel na zasedání Českého spolku na Slovensku mladý (z pohledu nás starších) předseda Regionální organizace ČS Poprad. Převzal popradskou organizaci asi s 60 členy. Vzhledem na blízkost Vysokých Tater byla činnost zaměřena na turistické akce, na přátelská setkání. Jako vyučený kuchař a číšník to opravdu uměl a navíc měl svou původní profesi rád.

Ale nejen takové akce. Pár let byla zpestřením kulturního života města Poprad právě akce ČS Poprad – Velikonoční svátky. Členové ČS Košice se několikrát zúčastnily výstupu k Popradskému plesu a na symbolický hřbitov pod Ostrvou, kde jsme také poznali naše přátelé z Popradu. Jednou se končilo v hospodě v Tatranské Štrbě, kde jsme si s harmonikou s chutí zazpívali všem známé české písničky. A bylo to bezvadné. Ale byly i akce kulturní, které Zdeněk organizoval sám nebo s pomocí Českého spolku na Slovensku.
Zdeněk se narodil 5. ledna 1954 ve Valticích na jižní Moravě. Maturoval na Střední odborné škole –  kuchař, číšník v Popradě. Tam si zamiloval kraj mezi horami, ale i svou životní družku. S manželkou měli jednoho syna. Při jízdě na zasedání ČSnS na Štrbě nebo v Martině jsme se vždy stavěli autem  v Popradě – Spišské Sobotě pro Zdeňka. Skromně nám vždy ukazoval co nového udělal na domku nebo v zahradě. Posezení a občerstvení v zahradě za přítomnosti jeho milé manželky bylo vždy velmi příjemné. Už jen toto my, kteří jsme jej takto poznali, nezapomeneme. Posledních 10 let pracoval jako pojišťovací pracovník.
Jeho záliba? Samozřejmě kuchaření. Kdo nám bude na zasedáních servírovat občerstvení? I tu nám bude chybět. Však to dělal bravurně.
Další záliba byla poezie a skládání básniček. Zúčastnil se několikrát i Wolkrovy Polianky.

Tak jsme se rozloučili. Když jsme po skončení pietního aktu stáli před Domem smutku, Vysoké Tatry byly v mrazivém oparu neopakovatelně krásné. Však to předseda ČS Žilina také zvěčnil na fotografiích. Stáli jsme tam smutní spolu se sirotky ČS Poprad. Dohodli jsme se tak, že pokud budou mít členové ČS Poprad zájem ČS Košice jim pomůže v další činnosti, aby přes náhlý a nečekaný odchod Zdeňka pokračoval dál náš krajanský život. Snad tím uchováme vzpomínku na dobrého člověka a skvělého přítele.
Takže Zdeňku sbohem!

Miluše Babjáková

Český spolek na SlovenskuVzpomínka na Zdeňka Jakubce