Po stopách Bratříků podle Jiráska

Proč jsme si v rámci projektu klubové činnosti s názvem Poznávej klenoty své domoviny vybrali právě tento kout Slovenska? Je na to jednoduché odpovědět. Na tomto území od Prešova až po hrad Dunajec v Polsku je dodnes cítit stopy Bratříků tak, jak je popsal ve 3. díle trilogie Bratrstvo jeden z našich největších českých spisovatelů Alois Jirásek.
Názvu projektu odpovídaly také místa překrásného koutu Slovenska, které je pro nás Čechy druhým domovem.
Autobus byl obsazený do posledního místečka, a i když ráno 10. října 2009 neslibovalo pěkné počasí, výlet si nenechal ujít nikdo z přihlášených. Organizátorka zájezdu p. Babjáková rozdala účastníkům pomůcku, která nás seznámila s trasou cesty a se všemi památkami na této cestě týkající se působení Bratříků. Kromě jiného jsme se dověděli více o hradech, pohořích a městech podél cesty. Ti, co tento kout Slovenska ještě nepoznali, dnes už vědí kde se nachází hrad Šariš, Kamenica, Plaveč, Stará Lubovňa, Dunajec (Niedzica) taktéž Čergovské, Levočské pohoří a nezapomenutelné Pieniny a Haligovské skály s jeskyní Aksamitka.
Po krátké přestávce na kávu pod hradem Stará Lubovňa jsme už míjeli pohoří Malé Pieniny a za chvíli se před námi objevily bájné a Pieninám vévodící Tři koruny. I to počasí bylo moudré a přálo nám, protože výhled byl do dálky dobrý a zatím nepršelo. V 10. hodin jsme šli s průvodcem na prohlídku Červeného Kláštera. Všichni, kdo už zde déle nebyli konstatovali, že se na rekonstrukci udělalo hodně práce, a že opravdu je jednou z perel tohoto kraje.
Ti účastníci, kteří chtěli udělat něco pro své zdraví si vyšli na procházku podél řeky Dunajec. A udělali dobře. Řeka nemá na Slovensku obdobu se svými krásnými vápencovými srázy podél břehů, krásnými sceneriemi. Došli jsme až k „Janošíkovu skoku“. Nejužšímu a nejhlubšímu nebezpečnému místu v průlomu Dunajce. Zde jsme zavzpomínali na první širokoúhlý film v ČSR V proudech v hlavní roli s francouzkou herečkou Marynou Vlady. Proč právě zde? Protože tento film se odehrává v těchto místech pod Třemi korunami, tady do těchto vod ve filmu skočila. Zavzpomínali jsme při tom také na jejího manžela, básníka a herce Vladimíra Vysockého.
Výhled na kopce okolo byl impozantní, počasí do této doby nám zatím přálo. Ještě jsme se přes nový most přes Dunajec podívali pěšky do Polska a už jsme vklouzli na oběd do Goralské restaurace.
Horší bylo překvapení když po obědě začalo pršet. Bylo 15. hodin, ale ještě jsme měli před sebou panoramu hradu Dunajec v Polsku, který do roku 1918 patřil do Uher a nové polské moře – Niedzickou přehradu.. I když pohled byl úchvatný představovali jsme si jak je krásně za sluníčka. Využili jsme uslzeného počasí a mimo plánu jsme tento hrad navštívili.
S chutí pravých polských ovčích výrobků jsme se vraceli do Košic. Po cestě nám ještě pan Čermák vyprávěl pověst o hradu Niedzica a potom už jsme míjeli cestou místa, která ovšem byla zapadlá silným deštěm. Věříme, že ten, kdo tu byl s námi, se sem ještě vrátí.

Miluše Babjáková