70 let od založení hudebního festivalu Pražské jaro

Slavní čeští dirigenti

4. 2. 2016 měli účastníci naší přednášky opravdu hodnotný hudební zážitek, protože jsme se věnovali hudebnímu festivalu Pražské jaro, který má za sebou 70 let plných úspěchů a slavných jmen. V hudebním salonku Knihovny J. Bocatia jsme si poslechli přednášku pana Novotného. Nutno konstatovat, že naší české komunitě tady na východě Slovenska se podařilo opravdu důstojně si připomenout tento festival a jeho historii. Zároveň, v souvislosti s koncerty jednotlivých ročníků, jsme vzpomenuli na naše slavné dirigenty.

11. května 1946 se poprvé konal, pod osobní záštitou tehdejšího prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše, první ročník festivalu Pražské jaro. Největší zásluhu na jeho konání měl tehdejší šéfdirigent České filharmonie Rafael Kubelík. Oslavilo se tak padesáté výročí vzniku České filharmonie, v roce 1896 toto těleso poprvé vystoupilo v Rudolfinu pod taktovkou Antonína Dvořáka.
Od roku 1946 začíná Pražské jaro 12. května v den výročí úmrtí Bedřicha Smetany cyklem symfonických básní Má vlast. Pražské jaro prošlo za 70 let nemalým vývojem. Organizátorem se stala vláda, festival se stal mezinárodní záležitostí. Česká filharmonie byla časem doplněna o další významné československé a zahraniční orchestry. Mimo budovy Rudolfina se koncerty konaly také v Obecním domě v Praze nebo ve Vladislavském sále Pražského hradu.
Pan Novotný nás seznámil s významnými českými dirigenty, kteří dali tomuto hudebnímu festivalu punc výjimečnosti. Tímto přehledem bychom vás chtěli upozornit na vynikající osobnosti z oblasti hudby, jejichž jména jsme nesčíslněkrát slyšeli v souvislosti s Pražským jarem.
Rafael Kubelík (1914 – 1996)
Byl synem slavného houslového virtuosa Jana Kubelíka. V roce 1933 absolvoval pražskou konzervatoř a o rok později už řídil Pražskou filharmonii. Na turné po USA, kde doprovázel svého otce, řídil i americké orchestry. Před válkou se zúčastnil také turné ČF po Anglii, Skotsku a Belgii. V roce 1941 se stal uměleckým řiditelem ČF, což byla za protektorátu samozřejmě nelehká úloha. Po skončení války dirigoval na Staroměstském náměstí v Praze Smetanovu symfonickou báseň Má vlast a v roce 1946 zahajuje jako dirigent Pražské jaro. Po komunistickém převratu emigruje do USA a vypracovává se na jednoho z největších světových dirigentů své doby. V roce 1991 navštíví na pozvání svou domovinu a po 42 letech opět stojí v čele „své“ České filharmonie.
Slyšet Fanfáry z opery Libuše v tom roce a pod taktovkou navrátivšího se našeho slavného dirigenta bylo určitě nezapomenutelným hudebním zážitkem.
Atmosféru jsme si i my přiblížili hudební ukázkou, symfonickou básní Blaník. R. Kubelík umírá ve Švýcarsku a jeho ostatky jsou uloženy na Slavíně v Praze vedle jeho otce.
Karel Ančerl (1908 – 1973)
V dětství se učil hrát na klavír a poté studoval na gymnáziu v Praze. Měl velké hudební nadání, proto ve studiu pokračuje na konzervatoři. Zde se učí dirigentskému umění, jeho učitelem je vynikající Václav Talich. V roce 1930 absolvuje pražskou konzervatoř. Za okupace v roce 1942 je zatčen a deportován do Terezína, potom do Osvětimi. V tomto koncentračním táboře byla celá jeho rodina zavražděna, on sám z transportu utekl.
Po osvobození nastupuje jako dirigent do Národního divadla, dále do Pražského rozhlasu a v roce 1950 se stává šéfdirigentem České filharmonie (po odchodu Rafaela Kubelíka do emigrace). Tam působil celých 18 let a orchestr pozvedl na vynikající úroveň. Místa šéfdirigenta se vzdal v roce 1968 po okupaci Československa a v roce 1969 emigroval do Kanady. Tam až do své smrti v roce 1973 působil jako šéfdirigent v Torontě. Jeho ostatky byly po letech převezeny do Prahy a uloženy na Slavíně.
Poslechli jsme si symfonickou báseň Vyšehrad, která byla uvedena Českou filharmonií pod taktovkou Karla Ančerla na zahajovacím koncertě ČF v roce 1968.
Václav Neumann (1920 – 1995)
Proslavil se hlavně interpretací díla Bohuslava Martinů a Gustava Mahlera. Po maturitě na gymnáziu v Praze studoval houslovou hru a dirigování na soukromé konzervatoři. Od roku 1945 byl členem ČF, po roce 1948 se na krátký čas stal jejím šéfdirigentem. V roce 1950 však na tuto pozici rezignuje, odchází do Karlových Varů jako ředitel Karlovarského symfonického orchestru, potom řídil brněnský a následně pražský symfonický orchestr a v roce 1964 se stává šéfem orchestru v Lipsku.
V roce 1968 se vrací do Prahy a po emigraci Karla Ančerla se v roce 1968 stává šéfdirigentem České filharmonie. V. Neumann je vlastně jediný ze jmenovaných dirigentů, který neemigroval. Proto jeho kariéru ovlivnila politika zcela bezprostředně. V čele ČF je jako šéfdirigent 22 let. Zahajovací koncert Pražského jara dirigoval devětkrát, což je rekord. V dubnu 1990 vítá na pražském letišti Rafaela Kubelíka, který se po 42 letech vrací do rodné země a diriguje na Pražském jaru Mou vlast. V listopadu 1995 předává Václav Neumann dirigentskou hůlku Jiřímu Bělohlávkovi .V srpnu 1995 ještě nahrává s ČF Mahlerovu 9. symfonii. 75 narozenin se nedožil.
Poté následovala hudební přehrávka symfonické básně Vltava, která zazněla ve Vladislavském sále na Pražskem hradě v roce 1981.
Libor Pešek (nar. 1933)
Už čtvrtstoletí je to jeden z nejvýznamnějších českých, ale i světových dirigentů. V mládí hrál na klavír a pozoun v jazzovém orchestru. Po maturitě byl přijat na AMU, kterou ukončil v roce 1956 v oboru dirigování. Přechodně působil jako dirigent v orchestru v Teplicích, Pardubicích, ale i v Nizozemsku a v 80. letech, kdy se stává šéfdirigentem Slovenské filharmonie Bratislava a zároveň druhým dirigentem České filharmonie, se dostává na vrchol kariery. Od roku 1985 hostuje u Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu a stává se jeho ředitelem a šéfdirigentem na dobu 11 let. Britská královna mu uděluje Řád britského impéria. V současnosti je šéfdirigentem Českého národního symfonického orchestru.
Následovala přehrávka symfonické básně Šárka ze zahajovacího koncertu Pražského jara roku 1995.
Jiří Bělohlávek (nar. 1946)
Je posledním současným šéfdirigentem České filharmonie. Od svých 4 let navštěvoval Kühnův dětský pěvecký sbor v Praze, potom studoval hru na violoncello a dirigování na Pražské konzervatoři. O roku 1981 spolupracuje jako stálý dirigent se šéfdirigentem České filharmonie Václavem Neumannem, v roce 1990 po něm přebírá vedení souboru. Po dvou letech však rezignuje. V roce 1994 zakládá Pražskou komorní filharmonii a hostuje s ní úspěšně po celém světě.
Roku 2004 debutoval v Metropolitní opeře v New Yorku a 2006 – 2012 byl šéfdirigentem Symfonického orchestru v Londýně. Za toto působení mu britská královna udělila Řád britského impéria.
V roce 2012 nastupuje Jiří Bělohlávek, dirigent světového jména, na post šéfdirigenta České filharmonie. V jeho interpretaci jsme si poslechli 7. symfonii Antonína Dvořáka.

Pražské jaro nejsou jen koncerty a velcí umělci, ale jsou to i mezinárodní soutěže. Účastní se jich každoročně desítky mladých umělců a u mnohých je soutěžní úspěch prvním upozorněním na talent. Takže na konci přednášky nám manželé Novotní ještě udělali radost přehrávkami z těchto soutěží a sice:
operní árií z Pucciniho opery Tosca, v podání vítěze ve zpěvu, Štefana Margity, v roce 1987,
skladbou Skřivánek v podání houslového virtuóza Pavla Šporcla, držitele III. místa v roce 1997,
skladbou R. Schumanna Romance, Op. 94, v podání houslového virtuóza Ivana Ženatého, držitele I. místa v houslové hře v roce 1987.
Děkujeme panu Novotnému a jeho manželce za vyčerpávající přednášku s krásnými přehrávkami, za důstojné připomenutí oslav výročí založení Pražského jara naší české menšině a ostatním zájemcům v Košicích.

Záznam z přednášky: Miluše Babjáková
Foto: Jiří Gregorek a z internetu jsme si půjčili portréty našich slavných dirigentů