Nadcházející Advent a král naší lidové muziky
Ve čtvrtek 30. 11. 2023 jsme se opět sešli ve spolkovém klubu v rámci programu Slovo domova, tentokrát tematicky nasměrovanému k nadcházejícímu adventnímu období. K tomuto předvánočnímu času už tradičně přináleží adventní věnce a čtyři svíčky. Ve floristice je věneček přízdoba povětšinou z větviček jehličnatých dřevin, symbolizuje nekonečno a vytrvalost a čtyři svíčky představují čtyři adventní týdny do narození Krista (Ježíšek). Na tuto tradici byla zaměřena beseda s ukázkami aranžování. I když se původní fialová barva svíček ani kulatý tvar podkladu mnohdy již nedodržují, i technika aranžování se vyvíjí (navlhčená aranžovací hmota, natavování, nepřírodní doplňky atp.), milá tradice se stále udržuje.
Ale to nebylo všechno, rádi jsme si připomněli legendu naší lidové muziky, krále lidových (a nejen jihomoravských) písní, zpěváka a folkloristu Jožku Černého. Tento král naší lidové hudby se narodil 14. 3. 1942 v Čejči na Hodonínsku jako druhé dítě vlakvedoucího. Brzy se však rodiče přestěhovali do Staré Břeclavi na místo zvané dodnes Na ostrově, poblíž řeky Dyje vinoucí se lužními lesy (odtud název Podluží) a každé jaro zásobující okolní louky a lesy životodárnými přívaly vody. Zpívání je tady (a nejen u těchto Božích muk) doslova v každé chalupě. Právě u Černých se mu zalíbilo snad nejvíc. Zpívali a muzicírovali všichni, otec i o dvanáct let starší sestra Květa, ale nadání sudička naložila do kolíbky nejvíce malému Jožkovi. Když se vracel prezident Edvard Beneš ze svého anglického exilu, jako první místo navštívil Masarykův rodný Hodonín, poté projížděl Starou Břeclaví a čtyřletý Jožínek Černý byl vybrán, aby mu zazpíval Masarykovu oblíbenou píseň Ach synku, synku…
A zpívání už Jožku provázelo stále. Nejprve se souborem Břeclavan, později se souborem Podlužan. Zpíval, i když byl povolán k vojenské službě do slovenského Martina (zde druhoročáci založili kapelu Dixieland) a později převelen až na Východní Slovensko do Michalovců. Po návratu využil nabídky Bohdana Warchala a začal zpívat s BROLNem (Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů), se kterým sklízel ovace snad v celém světě (Amerika, Kanada, Korea, …). Zpíval s takovými matadory jako Milan Križo, Luboš Holý a slavný Jožka Severín. Projetý měl už kus světa, ale tu pravou si našel doslova za humny. Ludmila Hanáčková z nedaleké Lednice na Moravě se stala jeho osudovou ženou. Ač jí folklor moc neříkal a prošedivělý mladý muž, šofér s toulavými botami také ne, na jeho svatbu v chrámu Navštívení Panny Marie v Poštorné krajané dodnes vzpomínají. Po narození dcer Michaly a mladší Petry se i Ludmila začala sžívat s lidovou muzikou. Nezapomenutelná jsou vystoupení se slavnou Moravankou. František Dobrovolný jako univerzální tahoun, cimbalista Petr Oliva a zpívající Jožka Černý si pořadem Černá hodinka s Jožkou Černým získali tisíce příznivců. Z dobré ženy a matky Ludmily se stala dobrá spolupracovnice a manažerka. V roce 2008 vystupovali se svou cimbálovou muzikou také v Domě kultury v Košicích. Vzpomínáte? Zpěvákovi byla také naprosto zaslouženě udělena Zlatá deska za padesát tisíc prodaných nosičů. Zkrátka, Jožka Černý se stal a je dodnes králem lidové muziky a lidových písní. Jen namátkou, kdo by neznal Když sem šel z Hradišťa z požehnání, Mikulecké pole, Za Starú Breclavú, Pri breclavskej pile, Vínečko bílé, Teče voda, teče, V Hodoníně, za vojáčka mňa vzali, Vinohrady, vinohrady, V Zárazicách krajní dům, Zaspala nevěsta, …, dost, už dost! To by nemělo konce. A také jsme si to ve čtvrtek 30. listopadu „při moravském muškátu“ připomněli.
Jiří Gregorek
Nejnovější komentáře