Český film KAT NEPOČKÁ v hlavní roli s paní Jiřinou Bohdalovou byl mou inspirací k pátrání po informacích o herečce, která byla zase inspirací pro filmové tvůrce uvedeného filmu.
Paní Anna Letenská (1904 – 1942), herečka, které nebylo dopřáno, aby si budovala svoji kariéru, vychovávala své děti a těšila se ze společného života se svým milovaným manželem v kruhu svých blízkých a přátel. Nit jejího života byla násilně přetržena nacistickým katem v rakouském koncentračním táboře Mauthausen. Po osvobození byl v táboře nalezen seznam popravených, na kterém bylo uvedeno, že česká herečka byla popravena zastřelením do týla 24. října 1942 v 10 hodin a 56 minut. Stalo se to přesně 56 den od jejího zatčení a 57 den od poslední klapky filmu Otakara Vávry Přijdu hned, ve kterém hrála jednu z hlavních rolí. Zrůdností nebývalých rozměrů celého tragického příběhu je, že premiéra filmu byla v pražské Lucerně 25. prosince, když už byla herečka mrtvá. Bylo to absurdní. Nechat ji dotočit komedii, ve které Letenská bravurně zvládla roli hádavé a všetečné domovnice Koubkové, a pak ji nechat odvést nemilosrdným gestapem. Jakou sílu musela mít paní Letenská, když se dokázala na place smát se smrtí v zádech a s tušením, že její slibně nastartovaná kariéra herečky navždy končí. Režisér jejího posledního filmu Otakar Vávra si poslední minuty natáčení v hlavě často promítal jako záběry ze svých filmů. „Když jsem natočil poslední záběr, normálně se odlíčila, převlékla a filmové auto ji odvezlo domů. Druhý den ráno, když přijela za zatčeným manželem s balíčkem do Petschkova paláce (Pečkárny), kde byli vězněni a mučeni političtí vězni, ji gestapo zatklo.“
Anna Letenská byla charakterní herečka s nebývalým komediálním talentem a měla už za sebou role v 25 filmech. Její první rolí byla děvečka v dramatu Kříž u potoka, v Čekankách hrála Marii a v Babičce pod Čápovou režií ji diváci mohli vidět jako namyšlenou a arogantní paní statkářku. V roce 1942 dostala kromě role ve filmu Přijdu hned také roli ve filmu Městečko na dlani. Letenská byla také výbornou divadelní herečkou. Talent zřejmě zdědila po svých rodičích Marii a Oldřichu Svobodových, kteří byli kočovnými herci. Anna se narodila na jedné z jejich štací v Nýřanech u Plzně. Její starší sestra Růžena (1899 – 1984) byla jako herečka méně úspěšná, ale na svou malou sestřičku nežárlila, ale vzpomínala na ni s láskou. „Anna měla komediantství v krvi už od malička. Sotva čtyřletá se prý chopila šminek, pomalovala si obličej a bavila společnost.“ Ve 21 letech se Anna vdala za svého kolegu herce a zpěváka Ludvíka Letenského, původním jménem Hrdlička. Manželům se v roce 1925 narodil syn Jiří. Ambice Letenské byly vyšší než kočovat, a tak prošla scénami několika pražských divadel a v roce 1939 se její domovskou scénou stává pražské Vinohradské divadlo. Ambice herečky nebyly v souladu s představami jejího manžela, a tak se bez zbytečných vášní a konfliktů rozcházejí. Anna se věnuje své práci a výchově syna a v říjnu v roce 1941 si bere architekta Vladislava Čalouna. Jejich manželství nemělo dlouhého trvání. Po atentátu na Reinharda Heydricha 27. května 1942 Čalouna zatýká gestapo za odbojovou činnost. Teď už se nedozvíme, zdali Anna Letenská věděla o manželově odbojové činnosti, ale věděla, že se dostal do vězení za pomoc manželům Lyčkovým, které nechali přenocovat ve svém bytě na Soukenické ulici. Doktor Břetislav Lyčka ošetřil poraněné oko jednomu z atentátníků, Janu Kubišovi, za což byli oba manželé okamžitě zastřeleni. Letenská tušila, že ji zatčení nemine, a tak přichází na scénu Miloš Havel, majitel společnosti Lucernafilm, aby za herečku intervenoval s tím, že má roztočený film a bez ní se nedá snímek dokončit a náklady na něj by tak byly rázem fuč. „Gestapáci mu hned řekli, že je to zbytečné,“ vzpomínal režisér Vávra. „Docílil aspoň toho, že ji nechali dokončit film, aby neztratil jako producent vynaložené peníze“.
Anna Letenská byla jako jediná česká herečka zavražděna v nacistickém koncentračním táboře, o rok dříve než její manžel Vladislav Čaloun. Měla jen 38 let. Co prožívala, když ji mučili, aby prozradila své „komplice“, a co prožívala, když si kráčela pro jistou smrt? To si asi nikdo z nás neumí představit. Promítal se jí v hlavě film jejího vlastního života, když jí přiložil kat pistoli k hlavě? Nevíme, ale z dostupných informační pramenů a vzpomínek jejích kolegů víme, že to byla statečná a vysoce morální žena, která nezradila.

Ivana Šipošová
Použité informační prameny:
History, březen 2010, Anna Letenská – bohéma, Anna Letenská – wikipedie

 

Osud jménem Anna Letenská – Český rozhlas Dvojka
Galerie hrdostiAnna Letenská se dokázala smát i ve stínu smrti