Vznik tělocvičné jednoty Sokol spadá ještě do druhé poloviny 19. století. Tehdy Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner, dva propagátoři zdravého životního stylu, za pomoci mnoha nadšenců pro tělocvik svolali dne 16. 2. 1862 do Panské ulice v Praze valnou hromadu a založili Sokol. Předsedou se stal Jindřich Fügner, místostarostou Miroslav Tyrš, členy výboru Rudolf Thurn-Taxis, bratři Gregrovi a jiné známé pražské osobnosti české politiky a kultury (také Josef Mánes, Jan Neruda, J. E. Purkyně). Vlastní činnost zahájil Sokol 5. 3. 1862. Sokolové se oslovovali „bratře“ a „sestro“ a zdravili se „Nazdar!“ Typický byl kroj – červená košile a paleto a kalhoty z kvalitní látky.
Zájem o cvičení byl velký, cvičilo se mimo neděli každý den, cvičení bylo všestranné: na nářadí, skoky, veslování, plavání, střelba, šerm , turistika, ale i společenské zábavy. Zvláště na vesnicích měl Sokol velkou zásluhu na pestrém společenském životě. Každý rok se konaly slavnostní poutě na horu Říp. Sokol měl velký význam také z důvodu podpory soutěživosti v různých disciplinách. Po deseti letech od vzniku bylo evidování v Čechách až deset tisíc cvičenců.
Už v roku 1864 byla vybudování první sokolovna v Praze. Po bouřlivém rozvoji nastali střídavě roky mírného útlumu a další roky rozvoje. V roce 1882 se stal aktivním členem Malostranského sokola v Praze T. G. Masaryk. Od té doby se začaly organizovat Všesokolské slety. Před 1. světovou válkou se jich konalo 6. Sokol se prakticky rozšířil do celých Čech. Po válce se konaly 4 mohutné slety. Byly organizovány Zimní sletové dny. Do všech akcí se zapojili statisíce cvičenců. V roce 1926 byl otevřen nový Tyršův dům na Kampě v Praze. Ale i v malých městech ba i na vesnicích byly vybudované nové tělocvičny. Rozvoji Sokola a s ním souvisejícímu celonárodnímu nadšení zabránila 2. světová válka. Mnoho předních představitelů Sokola bylo pozatýkáno a usmrceno. Po 2. světové válce se konal už jen XI. Všesokolský slet v letě 1948 v Praze. Zúčastnilo se jej půl milionu cvičenců. Vyvrcholení v Praze na Strahovském stadionu bylo určitou demonstrací po „Únoru“.
Ale to jsme už v době, kterou si někteří pamatujeme. Právě pamětnice a cvičitelka na uvedeném sletu Alenka Šiklová nám přiblížila nejenom fakty dostupné z knih, ale především svoje zkušenosti. A nejzajímavější jsou vždycky osobní zážitky. I já jsem cvičila na uvedeném sletu jako žákyně a dodnes si pamatuji na cvičební úbor – halenku z režného plátna s červenou obrubou.
Co následovalo? To všichni víme. Roky spartakiád. Masová cvičení nejdříve brané s určitou zábranou, ale postupně stále více a více oblíbené. Nakonec účastníci besedy došli k závěru, že názvy těchto masových cvičení byly sice různé, ale pokud odhlédneme od politických záměrů, výsledek byl stejný. Národ cvičil. A my, co jsme se zúčastnili či sletu nebo spartakiád, nedáme dopustit ani na jedno. A dnes? Je pravda, že po roce 1989 se opět navázalo na tradici a Sokol byl obnoven. Dokonce se konaly dva Všesokolské slety. Určitě se už nejedná o takovou masovost a hlavně schází zájem mládeže. Tělesnému cvičení se národ zdaleka nevěnuje tak jako v minulosti. Bohužel!
T. G. Masaryk řekl, že Sokol vychovává zdravý a zdravě myslící národ – kéž by se tato jeho slova naplnila.
Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře