Po delší době jsme se v našem společenském klubu vrátili k architektuře. Zaměřili jsme se na dobu související se vznikem první československé republiky a pokračující do rozdělení republiky roku 1992. Věnovali jsme se práci českých architektů na území Slovenska, tentokrát přímo v Košicích.
Košice jsou náš druhý domov. Tady žijí naši členové dlouhé roky, někteří by už po košických ulicích za 60 let života trefili i poslepu. A ti by mohli opravdu vyprávět!
Stavby českých architektů jsme viděli v Čechách, na Slovensku a někteří i na Podkarpatské Rusi. I když každý architekt užíval své osobité prvky, dá se říci, že už se tak trochu v autorech orientujeme. A typujeme. Jestli tento krásný dům, zajímavější než okolní, je dílem architekta či stavitele maďarského, českého, slovenského či německého.
Protože je v tomto případě lepší vidět než mluvit, využili jsme nabídnutý televizní dokument od Heleny Miškufové a filmové plátno s obsluhou pana Krause ml. Během půl hodiny promítání jsme se prošli ulicemi Košic – ulicí Palackého, Bajzovou, Starou Baštovou, Štefánikovou, Komenského, Rumanovou, Malou Prahou, tzv. bankovní domy, „osmiposchoďákem“ na Hlavní ulici, Rázusovou ulicí, Hlavní poštou s přilehlými stavbami atd. Zopakovali jsme si jména českých stavitelů a architektů, kteří zanechali stopy v Košicích: B. Kozák, M. Kopřiva, A. Novák, B. Vendelmajer, J. Polášek, J. Marek, A. Brožek a další.
V dokumentu jsme si také poslechli o velkém růstu města Košice a o měnících se regulačních plánech. Nakonec nemohu nevzpomenout výstavbu sídliště Terasa. Začala roku 1962 ve spojitosti s výstavbou Východoslovenských železáren. Dnes je to bydlení v parku. Je tam 15 tisíc bytových jednotek s veškerou potřebnou a rychle dostupnou sociální, školskou a obchodní vybaveností. Být obyvatelem Terasy je dnes výhra. A kdo je architektem tohoto krásného sídliště? Mimo jiné se proměny vojenského cvičiště na pulsující část Košic účastnil i Čech – Ostravák, Berthold Hornung. Jmenovaný si zaslouží, abyste si všimli pamětní desky v „Zuzkinom parku“ na Terase. Zastavte se u ní a poučte mladou generaci. Dnes už Košice – oficiálně zvané Nové Město, zdaleka není hanebně zvanou králikárnou.
Nakonec vás vybízím, projděte si jmenované ulice, podívejte se nostalgicky do oken, připomeňte si, kdo z vašich známých tam žil nebo žije a řekněte si „jsem doma“.
Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře