Poměrně krátká vzdálenost z Martina do těchto českých hor a turistická chuť našich členů rozhodla o výběru cíle dvoudenního zájezdu členů a sympatizantů Českého spolku Martin do krásného českého pohoří na severu Moravy – Jeseníků.
Když jsme nastupovali v Martině ráno do autobusu, černé mraky tahající se ze západu nevěštily nic dobrého, ba ani zprávy o počasí. Odvážnému však štěstí přeje, a tak se i stalo.
V sobotu ráno 18. 6. 2011 cestou přes Kysuce, Ostravu, Opavu jsme se už v 10 hodin ubytovali v internátu odborného učiliště v Bruntálu – pěkném okresním městečku na úpatí tohoto pohoří. Přímo v Bruntálu je krásný zámek založeny pány z Vrbna. V 19. a začátkem 20. století byl majetkem Habsburků. Ti jej využívali na krátké letní pobyty, zde se soustředilo bohaté panstvo na hostinách po lovech v jesenických hlubokých lesích. Po prohlídce tohoto zámku jsme už směřovali autobusem na sever do jednoho se střediskových městeček přímo pod nejvyšší horou Jeseníků – Vrbnem pod Pradědem . Toto městečko bylo kdysi jedno z kulturních, ale hlavně průmyslových center tohoto horského kraje, nyní je poznamenané totalitní necitlivou výstavbou a hlavně bouráním a zničením všech budov, které byly pro toto, kdysi německé, prosperující městečko příznačné. Další zastávkou byly lázně, opět přímo pod Pradědem – Karlova studánka. Ta však vynahradila naše pochybnosti o kráse městeček tohoto kraje a krásné prostředí nás pohladilo po duši. Vyvěrají zde léčivé prameny, které spolu s čistým vzduchem a klidem pomohly mnoha lidem k zmírnění jejich potíží.
Karlova Studánka zaujme návštěvníky na první pohled lázeňskými domy. Budov je tu asi dvacet. Byly postavené od poloviny 19. století, jsou ve střízlivém klasicistním stylu, což lázním dodává upravenost, vznešenost a útulnost. Krásu zvyšují i krásně upravené parky a okolí – krásné jehličnaté lesy a nejvyšší hora Praděd tyčící se přímo nad lázněmi. Jezdí tam z lázní kyvadlová doprava každou hodinu. Více určitě ukážou fotografie. Jsou to lázně pulzující lázeňským životem. Při naši návštěvě byl právě lázeňský koncert před hlavním lázeňským domem. Prostě je tu velmi cítit zájem o co nejlepší služby návštěvníkům. Léčí se zde hlavně nemoci dýchací. Program prvního dne jsme ještě zakončili mírným výstupem na Uhlířský vrch nad Bruntálem. Na vrchu s krásným rozhledem do okolí Bruntálu stojí opravený poutní kostel a k němu vede lipová alej s novou Křížovou cestou s 15 vyřezávanými zastaveními.
Druhý den jsme podél jižní hranice Hrubého Jeseníku jeli do Velkých Losin. Toto místo se zámkem je známe ze středověku upalováním čarodějnic, tak jak to opisuje ve filmu režisér Otakar Vávra „Kladivo na čarodějnice“. Po prohlídce krásného zámku pánů ze Žerotína jsme v obci ještě navštívili Museum ruční výroby papíru i jedinou papírnu na tuto výrobu v Čechách.
Po dobrém obědu jsme prudkými serpentinami dorazili autobusem do Červenohorského sedla, které na západě horstva rozděluje hlavní horský hřeben táhnoucí se od města Jeseník směrem na jih k Rýmařovu. V sedle, kde je známé lyžařské středisko, jsme se zastavili a jelikož byl velmi krásný rozhled prohlédli jsme si z výšky 900 metrů okolní krásné kopce a lesy a vyfotografovali.
Další cesta přes okresní město Jeseník nás zavedla na druhé po Pradědu nejvíce navštěvované místo – Rejvíz. Tu ve výšce 900 m byla kdysi vesnice se 400 obyvateli, se školou, kostelem, 3 hospodami a čilým životem. Žili tu Němci živící se pastevectvím a dřevorubařstvím. Po jejich odsunu obec úplně osiřela a slouží vlastně většinou jen k rekreaci nebo chalupaření. Zajímavostí je, že v místní hospodě se zachovali židle, které vyřezával hostinský a řezbář Brauner. Jako opěradlo je vyřezána hlava toho místního návštěvníka, který sedával na této židli.
Posledním naším zastavením, jistě i důstojným, byl poutní kostel Pany Marie Pomocné u Zlatých hor. Mezi námi se našli i pamětníci původního kostela a konaných bohoslužeb na tomto kopci. Ovšem v padesátých letech byl kostel uzavřen a následovalo jeho úplné zničení . Kostel byl v posledních letech se sbírek věřících, hlavně Němců a Poláků obnoven, podle slov pamětníků v mnohem větší kráse – viz fotografie.
Cesta zpět na Slovensko ubíhala vstřebáváním dojmů ze zájezdu. Chválili jsme, jak vyšlo perfektně počasí, co jsme všechno viděli. Momenty ze zájezdu určitě oživí účastníkům fotografie a Ti co nebyli mezi námi, snad budou mít návod na soukromý výlet do těchto českých hor.
Když jsme nastupovali v Martině ráno do autobusu, černé mraky tahající se ze západu nevěštily nic dobrého, ba ani zprávy o počasí. Odvážnému však štěstí přeje, a tak se i stalo.
V sobotu ráno 18. 6. 2011 cestou přes Kysuce, Ostravu, Opavu jsme se už v 10 hodin ubytovali v internátu odborného učiliště v Bruntálu – pěkném okresním městečku na úpatí tohoto pohoří. Přímo v Bruntálu je krásný zámek založeny pány z Vrbna. V 19. a začátkem 20. století byl majetkem Habsburků. Ti jej využívali na krátké letní pobyty, zde se soustředilo bohaté panstvo na hostinách po lovech v jesenických hlubokých lesích. Po prohlídce tohoto zámku jsme už směřovali autobusem na sever do jednoho se střediskových městeček přímo pod nejvyšší horou Jeseníků – Vrbnem pod Pradědem . Toto městečko bylo kdysi jedno z kulturních, ale hlavně průmyslových center tohoto horského kraje, nyní je poznamenané totalitní necitlivou výstavbou a hlavně bouráním a zničením všech budov, které byly pro toto, kdysi německé, prosperující městečko příznačné. Další zastávkou byly lázně, opět přímo pod Pradědem – Karlova studánka. Ta však vynahradila naše pochybnosti o kráse městeček tohoto kraje a krásné prostředí nás pohladilo po duši. Vyvěrají zde léčivé prameny, které spolu s čistým vzduchem a klidem pomohly mnoha lidem k zmírnění jejich potíží.
Karlova Studánka zaujme návštěvníky na první pohled lázeňskými domy. Budov je tu asi dvacet. Byly postavené od poloviny 19. století, jsou ve střízlivém klasicistním stylu, což lázním dodává upravenost, vznešenost a útulnost. Krásu zvyšují i krásně upravené parky a okolí – krásné jehličnaté lesy a nejvyšší hora Praděd tyčící se přímo nad lázněmi. Jezdí tam z lázní kyvadlová doprava každou hodinu. Více určitě ukážou fotografie. Jsou to lázně pulzující lázeňským životem. Při naši návštěvě byl právě lázeňský koncert před hlavním lázeňským domem. Prostě je tu velmi cítit zájem o co nejlepší služby návštěvníkům. Léčí se zde hlavně nemoci dýchací. Program prvního dne jsme ještě zakončili mírným výstupem na Uhlířský vrch nad Bruntálem. Na vrchu s krásným rozhledem do okolí Bruntálu stojí opravený poutní kostel a k němu vede lipová alej s novou Křížovou cestou s 15 vyřezávanými zastaveními.
Druhý den jsme podél jižní hranice Hrubého Jeseníku jeli do Velkých Losin. Toto místo se zámkem je známe ze středověku upalováním čarodějnic, tak jak to opisuje ve filmu režisér Otakar Vávra „Kladivo na čarodějnice“. Po prohlídce krásného zámku pánů ze Žerotína jsme v obci ještě navštívili Museum ruční výroby papíru i jedinou papírnu na tuto výrobu v Čechách.
Po dobrém obědu jsme prudkými serpentinami dorazili autobusem do Červenohorského sedla, které na západě horstva rozděluje hlavní horský hřeben táhnoucí se od města Jeseník směrem na jih k Rýmařovu. V sedle, kde je známé lyžařské středisko, jsme se zastavili a jelikož byl velmi krásný rozhled prohlédli jsme si z výšky 900 metrů okolní krásné kopce a lesy a vyfotografovali.
Další cesta přes okresní město Jeseník nás zavedla na druhé po Pradědu nejvíce navštěvované místo – Rejvíz. Tu ve výšce 900 m byla kdysi vesnice se 400 obyvateli, se školou, kostelem, 3 hospodami a čilým životem. Žili tu Němci živící se pastevectvím a dřevorubařstvím. Po jejich odsunu obec úplně osiřela a slouží vlastně většinou jen k rekreaci nebo chalupaření. Zajímavostí je, že v místní hospodě se zachovali židle, které vyřezával hostinský a řezbář Brauner. Jako opěradlo je vyřezána hlava toho místního návštěvníka, který sedával na této židli.
Posledním naším zastavením, jistě i důstojným, byl poutní kostel Pany Marie Pomocné u Zlatých hor. Mezi námi se našli i pamětníci původního kostela a konaných bohoslužeb na tomto kopci. Ovšem v padesátých letech byl kostel uzavřen a následovalo jeho úplné zničení . Kostel byl v posledních letech se sbírek věřících, hlavně Němců a Poláků obnoven, podle slov pamětníků v mnohem větší kráse – viz fotografie.
Cesta zpět na Slovensko ubíhala vstřebáváním dojmů ze zájezdu. Chválili jsme, jak vyšlo perfektně počasí, co jsme všechno viděli. Momenty ze zájezdu určitě oživí účastníkům fotografie a Ti co nebyli mezi námi, snad budou mít návod na soukromý výlet do těchto českých hor.
Účastník zájezdu Ing. Evžen Jurga, foto: autor
Nejnovější komentáře