Denacifikace…

Přiznávám, že v posledním týdnu nejsem schopen normální práce a přemýšlet o budoucnosti mi dělá značné obtíže. Po dvou letech boje s Covidem jsme jej chtěli škrtnout, ovšem naší benevolencí se nám povedlo zrušit pouze první slabiku. A to, co nám zůstalo, nahání strach celému světu. Šílený skřet, jakého nedovedl vymyslet ani J.R.R.Tolkien, odtržený od reality, žijící ve svém světě, podporovaný krvežíznivými zločinci, honosícími se metály za chrabrost a udatnost (nejspíše v chlastání vodky) vraždí děti a civilisty, navíc převážně rusky mluvící a posílá nic netušící děti své země na vražednou výpravu. Nazývá to denacifikací a neštítí se bombardovat porodnice a zničit památník židovských obětí nacistického běsnění v Babím jaru. Ve jménu čeho?

Ovšem zcela nepochopitelná je rétorika části obyvatel našich zemí, kteří zcela popírají zjevné zločiny proti lidskosti a operují pomyslnými původci problémů.

S pokřiveným světem přisluhovačů pekla jsme měli zkušenost i my. Hacker z Petrohradu před několika lety „hrdinsky“ zničil stránky našeho spolku. Několik let práce skončilo ve škarpě, protože nějaký úchyl považoval za vhodné ukázat svou sílu.

Po zkušenostech, které obyvatelé naší země prodělali s „osvoboditeli“ v roce 1968 a v následujících 21 letech by mělo být úplně zřejmé, na které straně budeme stát. A stojíme.