Geniální malíř Alfons Mucha a rodina Muchových

Geniální malíř Alfons Mucha a rodina Muchových

Přednáška měla účastníky seznámit s rodinou světového malíře, grafika a jednoho ze zakladatelů tzv. české secese Alfonse Muchy. Část přednášky p. Babjáková zaměřila na pestré osudy a dění v rodině po smrti malíře. Stačí vzpomenout: syn – spisovatel Jiří, jeho první manželka – hudební skladatelka Vitka Kaprálová, druhá manželka – rovněž hudební skladatelka Geraldine Muchová, vnuk John a vnučka – nemanželská dcera Jiřího Jarmila Plocková.
V posledních letech prosákly informace o sporech v rodině kolem pozůstalosti malíře Muchy, spory o umístění Slovanské epopeje přetrvávají dlouhodobě. Bylo dost těžké vyznat se ve spletitých vztazích uvnitř rodiny Muchových. V průběhu besedy se nám to povedlo a tak výsledky tohoto společného „výzkumu“ předkládáme i vám.

Začněme postavou nejdůležitější: Alfons Mucha (1860 – 1939) – malíř, grafik. Narozen v Ivančicích u Brna. Od dětství byly viditelné jeho malířské vlohy, proto se v roku 1870 hlásil na pražskou Akademii. Nebyl přijat, živil se malováním kulis. O jeho talentu se dozvěděl hrabě Khuen-Belasi, který dal Muchovi zakázku na malování fresek v zámku Hrušovany nad Jevišovkou. Muchu také poslal na studia do Mnichova. V roce 1887 Mucha v Paříži založil vlastní atelier. V roku 1894 získal unikátní smlouvu s významnou herečkou Sarah Bernhardtovou. Malováním jejích portrétů získal Mucha místo mezi pařížskou uměleckou elitou. Proslavil se unikátními plakáty na divadelní hry, reklamy na cukrárenské výrobky, návrhy kostýmů, šperků, kulis. Světová výstava 1900 se konala ve znamení tehdy převládající secese, proto Muchovo dílo budilo velkou pozornost a zájem publika. V roce 1910 odešel do Spojených států, kde kromě vyučování technice malby vydal na toto téma i odborné publikace a věnoval sa i portrétování nejbohatších členů newyorské metánky. Po návratu do Čech začal pracovat na svém nejslavnějším díle, vznikli první skice a plátna Slovanské epopeje. Po vzniku Československa d,e jeho návrů vznikají nové poštovní známky, bankovky, řada kalendářů a dokonce i policejní uniformy. S příchodem okupace zažil persekuci – zatklo jej GESTAPO, Muchovo dílo – především Slovanská epopej – se nehodila do představ světovládných snah nacistů a degradaci Slovanů. Alfonz Mucha umírá 14.7.1939 v Praze, pochován je na Vyšehradě.

Syn Alfonze Muchu Jiří Mucha (1915 – 1991) je známý jako prozaik a překladatel, obecně nejspíš jako kontroverzní osobnost. Studia v Praze neukončil. Po vypuknutí 2. světové války odešel do Francie, poté do Londýna a stal se důstojníkem letectví. Jako válečný zpravodaj prošel mnoha zeměmi Afriky, Asie, ale také Francií a Itálií. Jeho první manželkou byla hudební skladatelka Vitka Kaprálová, která umírá po svatbě ve 24 letech. Druhou manželku, Skotku Geraldine, si v roce 1945 přivedl do Prahy. Bydleli v Bubenečské vile, kterou koupil jeho otec Alfonz. Zde byla i přes válku uložena Muchova pozůstalost. V roce 1950 byla vila znárodněna a Muchova rodina s využitím známostí na anglickém zastupitelství přesídlila do paláce na Hradčanském náměstí. Tento palác z románské doby sloužil po celá staletí církvi. V roce 1950 sem kromě Jiřího Muchy s manželkou přišla i jeho matka (manželka Alfonze Muchy) a celá Muchova pozůstalost. Ta byla uložena v dlouhé třicetimetrové místnosti, která zároveň sloužila i jako místnost obývací. V padesátých a šedesátých letech byla svědkem pověstných pražských orgií, na kterých se scházeli osobnosti kulturního života země, ale i ze Západu. Samozřejmě, že pro tehdejší moc bylo toto „řádění“ trnem v oku. Nad vším vládla známá milenka Jiřího Muchy Marta Kadlečíková. Jiřího Muchu v roce 1951 zatkli a v roce 1952 odsoudili ve vykonstrouvaném procesu za údajnou špionáž na 6 let. Prošel Jáchymovem, Mikulovem a Valdicemi, spoznal i tu nejhrubší podobu komunistického režimu. Propuštěn byl s podmínkou, že bude spolupracovat s StB, ovšem v roce 1963 je s ním nikam nevedoucí spolupráce zrušena, protože je krajně nespolehlivý a tudíž pro režim nebezpečný. Rehabilitace se dočkal v roce 1968.

Manželkou Jiřího Muchy byla od roku 1941 Geraldine Muchová (1917 – 2012), dcera profesora londýnské Královské akademie hudby, sama nadaná komponistka. Pro režim byla nevhodná už svým původem a v 70. letech 20. století přesídlila z Československa zpátky do Anglie, aby tak umožnila svému manželovi vycestovat do zahraničí (v tom čase to bylo možné jenom na pozvání právoplatné manželky). Poté jí bylo odňato československé občanství. Do Československa se mohla vrítit až po sametové revoluci. Stála po boku svého manžela až do jeho smrti. V roce 1992 založila se svým synem Johnem Omondem Muchou (1948) Muchovu nadaci, která pečuje o pozůstalost Alfonse Muchy.
Synovi Jiřího Muchy nebylo v roce 1966 umožněno studovat na vysoké škole, proto odešel do Velké Británie, vystudoval bankovnictví a stal se úspěšným bankéřem. V roce 2005 převzal zprávu Muchovy nadace a díky jeho péči byl v roce 2020 vyroben dokumentární film Svět podle Muchy o životě a díle Alfonse Muchy.

Rok 2012…..Stará paní, už pomaličku se pohybující po rozlehlém bytě, do kterého od vchodu vždy musela vystupovat po spoustě schodů, jevila známky únavy. Když jsem k ní přišla, sotva jsem ale vytáhla z obálky její skladbu, rozzářil se jí oči. Počítačový převod srovnávala se svým rukopisem. Hned omládla o spousty let.Přemýšlela jsem, jakou vnitřní sílu tato drobná žena musela mít, co všechno v sobě musela během života potlačit….(ze vzpomínek přítelkyně Geraldine Muchové)

Jiří Mucha měl i nemanželskou dceru. Umělecká šperkářka Jarmila Plocková (1950) se o svém otci dozvěděla poprvé v roce 1971. Právoplatně bylo otcovství potvrzeno až v roce 2002, následovaly spory o dědictví, které hojně využíval bulvár. V roce 2007 došlo k urovnání pře jak o dědictví, tak o autorská práva k dílu Alfonse Muchy.
Přikládám svou vlastní fotografii dveří se zvonkem do „Muchova domu“ na Hradčanském náměstí. Myslela jsem, že někdo tyto dveře otevře, poprosím a uvidím vše ve skutečnosti. Bohužel nedošel nikdo!

Miluše Babjaková