Čtvrteční odpoledne v našem společenském klubu, které bylo zasvěcené tomuto známému hudebnímu skladateli, už předem slibovalo velkou účast. Tak to i bylo. K pěknému odpoledni přispělo i to, že medailonek o životě a díle sestavil a vedl se svou manželkou pan Novotný a doplnil pan Ježo.
R. Friml je známým autorem operetní hudby. Opereta se zrodila v polovině 19. století jako zdrobnělina opery. Čím dál tím vážnější a filozofičtější opera (Wagner, Verdi) postrádala to, čeho se publikum nechtělo vzdát – humor a obyčejné potěšení.
R. Friml se narodil v Praze roku 1879. Jeho otec byl pekařským pomocníkem a velkým milovníkem hudby. R. Friml jako čtyřletý přišel do styku s pianem, kterému byl věrný celý život. Sedmiletý už hrál k tanci na Betlémském náměstí, hrál na kúru u sv. Havla, přivydělával si hraním v rodinách. Pak byl korepetitorem baletu Národního divadla a tehdejší ředitel ho doporučil na konzervatoř. Doprovázel na piano houslistu Jana Kubelíka na turné po Evropě a Americe. V Americe se v roce 1906 usadil natrvalo. Tam hlavně koncertoval a komponoval. Vzniklo tam celé jeho jevištní dílo – 33 operet. Z nich nejznámější jsou Rose Marie a Král tuláků. Kromě operet je autorem desítek písní, houslových, klavírních a symfonických skladeb. V roce 1901 byly vydány jeho Závišovy písně, které se staly okamžitě hitem.
V našem společenském klubu jsme se tentokrát skutečně všichni cítili jako na koncertě. Hudební ukázky z díla R. Frimla nás přenesly do doby melancholických a líbivých melodií. Ať už to byla ukázka z první Frimlovy operety Světluška (touto písní u nás kdysi okouzloval své posluchače Jára Pospíšil) nebo slavná Oslí serenáda. Pravý divadelní úspěch přišel s operetou Rose Marie – samozřejmě, že jsme si z ní poslechli ukázky. Opereta vznikla v době okouzlení romantikou Divokého západu. Při poslechu tato romantika znovu ožívá. Zazněl hlas K. Gotta v Indiánské písni lásky.
Nejznámější opereta měla československou premiéru roku 1928 a od té doby se u nás hrála nesčíslněkrát. R. Friml se vždy cítil být českým muzikantem. Pravidelně se jezdil podívat do své české vlasti. Zemřel v roce 1972 jako 93letý. Dožil se slávy a uznání a stal se svědkem vzniku vlastní legendy. Byl jedním z nejslavnějších skladatelů a byl zapsán do „Čestné síně slávy světových skladatelů“.
Opravdu to byly krásně strávené hodiny. Děkujeme jmenovaným, panu Novotnému a jeho manželce a panu Ježovi. Kdo nebyl mezi námi opravdu může litovat, po delší době jsme si opět vychutnávali překrásné melodie – melodie našeho mládí.
Miluše Babjáková
[widgetkit id=85]
{jcomments on}
Nejnovější komentáře