Cestička k domovu
Cestička k domovu známě se vine –
hezčí je, milejší, než všecky jiné.
Douška a šalvěje kolem ní voní,
nikde se nechodí tak, jako po ní.
A kdybych ve světě Bůh ví kam zašel,
tu cestu k domovu vždycky bych našel.
A kdybych ve světě smutně se míval,
na téhle vždy bych si zpíval!
Koho by ještě před nedávnem napadlo, jak aktuální bude v dubnu 2020 tato krásná báseň Karla Václava Raise. Těsně před tím, než nás v Evropě začal zprvu jen strašit a ve velmi krátké době se i projevil a začal nás zavalovat obavami koronavirus, jsme si ještě v pohodě našeho klubu ve čtvrtek 27. 2. 2020 o Karlu Václavu Raisovi vyprávěli. Krátká doba, a přece kolik se změnilo! Celý svět je pod velkou hrozbou. A právě v těchto dnech, týdnech, kdo může, vrací se do své rodné země třeba i z opačné polokoule. Slovo vlastenectví se už nepoužívá, ale touha být v nejhorším „doma“ se šíří po celé planetě.
Z díla popisujícího realizmus na českém venkově 19. století čtenář cítí také hluboké vlastenectví. Vraťme se však k naší přednášce a ke jmenovanému spisovateli. Narodil se roku 1859 v Lázních Bělohrad jako syn tkalce.
Vystudoval učitelský ústav v Jičíně. Jako učitel působil v Trhové Kamenici, Hlinsku a v Praze. V Praze se intenzivně stýkal s A. Jiráskem a J. V. Sládkem. Vyvíjel osvětovou činnost, přispíval do novin a časopisů. V regionálním tisku zveřejňoval krátké prózy. Jeho tvorba se řadí k české realistické próze (A. Jirásek, Antal Stašek, Tereza Nováková a další).
Romány a povídky: Výminkáři, Západ, Horské kořeny, Kalibův zločin, Pantáta Bezoušek, O ztraceném ševci, Zapadlí vlastenci a mnoho dalších. K. V. Rais zemřel v Praze roku 1926 ve věku 67 let a je pochován na Vinohradském hřbitově.
Na posezení nad dílem spisovatele nám paní Kulichová víc představila knihu Zapadlí vlastenci vydanou v roce 1954 s ilustracemi Adolfa Kašpara. Po mnoha letech od školní docházky jsme si zopakovali děj a myšlenku tohoto díla. Jsou knihy, které hluboce dojímají a ke kterým se lidé vracejí – Babička, Psohlavci. Mezi takové patří i tento román. Je to vlastně román z prostředí venkovské inteligence v malé vesničce pod horami z období obrození. Byl roku 1932 zfilmován.
Na webu jsem se dočetla, že v rodišti spisovatele byla k 80. výročí jeho úmrtí představena brožurka o jeho životě a díle. Obrátila jsem se na rodačku z Lázní Bělohrad, naši členku Jindřišku Bérešovou. Ta mi dala mailový kontakt na svoji švagrovou a věřte nebo ne, během jednoho týdne jsem měla brožurku z Čech v poštovní schránce (za nynější vypjaté situace)! Paní Friedrichová shodou okolností také píše do Lázeňských Bělohradských novin. Já jsem jí poslala článek o životě Čechů v Košicích a o našem Českém spolku a ona mně uvedenou brožurku.
Škoda, že se nemůžeme scházet a číst si o spisovateli zajímavosti, kterých je v publikaci opravdu mnoho. Podrobnosti o jeho rodině, dospívání, o začátcích jeho učitelování v Trhové Kamenici a v Praze na II. měšťanské škole dívčí na Královských Vinohradech. Samozřejmě nechybí příběh jeho první lásky, mladé, křehké Karly. Ta však umírá ve 23 letech na tuberkulózu. Rais píše: „…já chtěl ji vést k oltáři a místo toho…“ S velkým žalem odchází učit do Hlinska. Tam se oženil, bohužel jeho manželka náhle umírá a manžela taky opouští.
Zajímavé čtení je o Raisově přátelství s Mikulášem Alšem, o jeho ředitelování v Praze, a nakonec i o rozloučení se spisovatelem. O posledních chvílích a rozloučení s otcem vypráví jeho dcera Marie Mišková-Raisová.
„Každé jaro tatínek uvažoval, že by se snad mělo zase jet někam jinam, ale v červnu již zase psal o byt v Bělehradě. Tak bylo i v roce 1926. Přišla však nemoc, zlá, neúprosná. Otcovo srdce, ač bylo silné, chřipce podlehlo. Trpěl, nemohli jsme mu pomoci ani my, ani několik lékařů. Jednou v noci prosil sestru, aby odhrnula záclonu, aby viděl na měsíc – počítal hvězdné nebe k největším krásám světa. … K jeho urně do hrobky jsme dali věnec z polních a lučních květů, jenž měl nápis Z kraje Zapadlých vlastenců.“
Když petrklíč se v trhu zjeví
a kytku z něho v ruce mám,
jak zatoužím – nikdo neví –
tam za planiny domů k nám.
Miluše Babjáková
Zapadlí vlastenci, e-kniha ke stažení
Díky za krásný článek, který každé české srdce potěší.
už abychom se zase setkali ve společenském klubu. kromě připravného programu bude jistě nejzajímavější část setkání o tom, jak jsme prožili tuto divnou dobu.
hodně zdraví a duševní pohody všem členům spolku!