Již několik týdnů vysílá ČT seriál Modrá krev, který má být snahou splatit části bývalé české aristokracie nepravosti po odnětí majetků, zbavení titulů a přinucení k emigraci. Tímto seriálem o nejznámějších šlechtických rodech provází jeden z nich, Maria František Jan Emanuel Silvestr, hrabě Kinský z Chynic a Tetova. Nebojte se, je to jen jedna osoba. A když jsem sledoval historii rytířského rodu Bartoňů z Dobenína, připomněl jsem si návštěvu města a zámku v Novém Městě nad Metují, kterou téměř padesát členů Českého spolku v Košicích absolvovalo v roce 2008 v rámci týdenní Podzimní poznávací a vzdělávací akademie v České republice. Vyhledal jsem ve svém archivu zájezdu příslušné fotografie a zavzpomínal si. Kdo jste tam byli, zkuste to také.
Pro upřesnění. Nové Město nad Metují se nachází v regionu Kladského pomezí v okrese Náchod. Centrum města ležícího na vysokém ostrohu, obtékané ze tří stran řekou Metují, bylo založeno v roce 1501 Janem Černčiským z Kácova na místě bývalého hradiště. Původní historické jádro po vyhoření obnovil podle jednotných plánů v renesančním rázu nový majitel Vojtěch z Pernštejna. Roku 1623 město koupil Albrecht z Valdštejna, posléze se stalo majetkem Trčků z Lípy. Nicméně byli i další majitelé. Až na přelomu 19. a 20. století byly zbořeny městské brány a město se mohlo rozšiřovat. Z tohoto opevnění se zachovala na severní straně jen věž Zázvorka s bránou. Obdélníkové náměstí je obklopeno domy s podloubím. Na náměstí stojí raně barokní mariánský sloup a socha Nejsvětější trojice. Ve východním rohu náměstí byl postaven kostel Nejsvětější trojice. Na předměstí stojí barokní klášter s kostelem Narození Panny Marie a za ním kostel Všech svatých. Původně barokní zámek byl v letech 1909 – 1913 upraven podle plánů Dušana Jurkoviče pro průmyslníky Josefa a Cyrila Bartoně z Dobenína. S. Jurkovič navrhl také originální zámeckou zahradu, která nás při návštěvě obzvlášť zaujala. Z historie tohoto dnes téměř 10 tisícového města stojí za připomenutí oficiální návštěva prezidenta ČSR Tomáše G. Masaryka v červenci 1926, který zde na pozvání majitele zámku Josefa Bartoně z Dobenína povečeřel a na zámku přenocoval. Hradební město bylo později pro svůj zachovalý a pečlivě udržovaný renesanční ráz prohlášeno městskou památkovou rezervací. Od 19. století zde byl budován především textilní průmysl. A to zásluhou zmíněného Josefa Bartoně.
Tkadlec Josef Bartoň, prapradědeček dnešního majitele zámku, začínal jako tkadlec kanafasu. Byl nejen dobrý tkadlec, ale také dobrý obchodník. Díky své píli a umu postavil malou továrnu a postupně zaměstnával na 600 dělníků. V roce 1908 koupil J. Bartoň zámek (za 2 mil. 350 tis. rakouských korun) a v roce 1912 byl mocnářstvím pasován na rytíře. Titulu si však dlouho neužil, neboť po 6 letech, po vzniku ČSR, byly šlechtické tituly jako přežitek zrušeny. Později emigroval a žil v kanadském Torontu. Dnešní následník rodu se po studiích stal na Floridě manažerem v letectví. Roku 1963 se oženil s Američankou, se kterou má 3 děti. Má kanadské i české občanství. Dobře ovládá český jazyk. Josef Michael Bartoň, rytíř z Dobenína, se roku 1990 vrátil do Čech. V roce 1993 mu byl v restituci vrácen zámek a další majetky. Rozvětvenému rodu Bartoňů patří nyní také letní sídlo Peklo v údolí Metuje, zámek na Zbraslavi, vila u České Skalice, textilka v Náchodě. Rokokový zámek Nové Hrady („České Versailles“ – tento zámek u Litomyšle jsme také navštívili během zájezdu ČSvK cestou do Prahy) později prodali rodině Kučerových. Bartoňové se podíleli také na dostavbě kaple Bartoňů v chrámu sv. Víta v Praze. Byli též majiteli Domu U Nováků ve Vodičkově ul. v Praze (Osvobozené divadlo, dnes kabaret U Nováků).
Bartoňové z Dobenína si dali do svého erbu dva tkalcovské člunky, které hrdě vystihují jejich rodový příběh, svědčící o tom, že „Píle dokáže ze všeho nejvíce“.
Jří Gregorek
Nejnovější komentáře