Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva,
rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá.
I za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v starém obraze, jenž u nás doma visí,
proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín,
i za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi.
Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přece musil jsem tu každoročně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však nechodila k jejich břehům moje matka.
Jsou možná země, kde je voda modravá
a nebe modravé a hory modravější,
a přec mou zemí navždy bude Morava,
jsou možná země, kde je voda modravá,
a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší.
Jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy,
je Vyšehrad, ten zlatý klenot v srdci Prahy —
a přec mě nejvíc dojímá ten žulový,
jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy,
a přec ten nad Brnem je nade vše mi drahý.
Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a v létě tyčí se tu kukuřičná zrna.
Ó kéž bych, matko, s tebou dodneška tu žil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna.
Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přec bych chtěl tu, matko, s tebou věčně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však ty jsi moje vlast, má vlast, má věčná matka.
Slovy českého básníka Vítězslava Nezvala rozloučila se česká komunita a Český spolek v Košicích v pátek 20. května 2016 s jedním ze svých zakládajících členů, s dlouholetým členem svého předsednictva, věrným a spolehlivým přítelem a spolupracovníkem, Mgr. Bohumilem Kamanem.
Bohumil se narodil 5.října 1956 v Brně a své dětství prožil na faře v Kuřimi, kde byl jeho otec dlouhá léta knězem Církve československé husitské. Na vysokou školu proto v době komunistické totality nemohl ani pomyslet. Vystudoval SPŠ grafickou v Praze a jeho sen o vysokoškolském vzdělání se splnil až ve zralé dospělosti. V roce 2010 skončil teologické studium a poté byl vysvěcen na kněze téže církve.
V Košicích žil Bohumil od roku 1980, oženil se tu se svou milovanou ženou Martou a tak se mu Košice staly druhým domovem. Zakládal s námi Český spolek v těžké době po rozdělení republiky a dlouhá léta jsme jeho velkou zručnost počítačového grafika obdivovali na velkém množství pozvánek a jiného propagačního a grafického materiálu pro programy Českého spolku. Byl zakladatelem tradice a také garantem projektu každoroční vzpomínkové slavnosti na M. J. Husa, kterou Český spolek v Košicích a Církev československá husitská spolu pořádaly nejprve v Lúčce, vloni poprvé, k šestistému Husovu výročí ve Svinici. Také jeho zásluhou byly vztahy mezi Spolkem a CČSH srdečné a plodné, v 90-tých letech ji v Košicích pomáhal obnovovat a od roku 2014 stál v jejím čele.
Dvacet let jsme se těšili z jeho velké ochoty pomáhat, z jeho mírnosti a trpělivosti, z jeho velké duchovní hloubky, z jeho dobrého a ke každému upřímného srdce. Nepřísluší nám, ptát se, proč jen krátkých dvacet let. Dobrého je prostě někdy málo asi také proto, aby bylo pro nás vzácnější, abychom si ho víc vážili. Prosíme Pána času a věčnosti, aby mu za všechno dobré, čím pro nás byl, dal podíl na své věčné slávě. Odpočívej v pokoji!
Za předsednictvo Českého spolku v Košicích
MUDr. Dagmar Takácsová, předsedkyně
Nejnovější komentáře