Květnová výprava za poznáním do Martina a Bystričky
První letošní výprava projektu Slovo domova zamířila 30. května do města Martin. Její účastníci navštívili nejdřív expozici Slovenského národního muzea s názvem Karol Plicka – Obrazy země.
Dlouhodobá výstava představuje dílo mistra devatera řemesel v plné šíři. Život Karola Plicky sledujeme od prvních chvil, kdy přišel na svět v rodině obchodníka ve Vídni. Díky svému talentu byl v letech 1899 – 1900 členem pěveckého sboru Wiener Sängerknaben. Jeho talent se ale neomezil pouze na hudbu, zajímalo ho malování a fotografie. I když ani jedno z těchto umění se nestalo jeho povoláním. Ustoupil tlaku rodičů a stal se učitelem. Po vzniku Československé republiky byl zpočátku učitelem a také zakladatelem uměleckého souboru v Novém Městě nad Metují. Obrat v jeho životě nastal, když jej v roce 1923 jako nadaného houslistu a dirigenta angažovala Matice slovenská, pro kterou začal sbírat lidové písně. Na svých cestách po horách a údolích zaznamenával nejdřív fotoaparátem, později také kamerou, zpěváky a zpěvačky písní, které sbíral. Zaujalo ho i přírodní prostředí, a tak vytvořil neopakovatelné záběry, které nebyly pouze dokumentačním materiálem, ale především svébytnými uměleckými díly.
Kamera vnesla do jeho tvorby nové rozměry. S tou, kterou dostal darem od prezidenta Masaryka, vytvořil obdivuhodná díla. Slovenský folklór v autentické podobě zachytil v legendárním filmu Zem spieva. Ani se nechce věřit, že byl natočen téměř před 100 lety v roce 1933. Tento výjimečný dokument o životě na vsi zaznamenávající přírodní koloběh od jara až do zimy se výrazně lišil od tehdejší filmové tvorby. V roce 1934 získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách za režii tohoto filmu Pohár města Benátek.
Karol Plicka má zásluhy i na vzniku první filmové školy v Československu. V roce 1938 otevřel ve Škole uměleckých řemesel v Bratislavě kurz kinematografie.
Přesto, že tvořivý život zasvětil Plicka zejména Slovensku, musel ho po vypuknutí 2. světové války opustit a vrátit se zpátky do Prahy. Přijal práci Státního fotografického ústavu a věnoval se snímání záběrů Prahy, aby její aktuální podobu uchoval pro příští generace.
Fotografickou tvorbu, v níž dokázal skloubit estetické cítění, monumentalitu a hru světla do kultivované výpovědi, můžeme obdivovat v četných obrazových publikacích: Slovensko, Praha ve fotografii, Praha královská, Slovensko ve fotografii, Vltava, Žijeme v Praze, Československo, Procházky Prahou a zejména v opakovaně vydávané publikaci Pražský hrad.
Karol Plicka zemřel v roce 1987 v devadesáti letech.
Naší další zastávkou bylo Muzeum Martina Benky. Dům malíře je zachovaný v autentické podobě a expozice v něm přibližuje život a dílo jednoho z nejvýznamnějších umělců slovenské výtvarné moderny. Muzeum vzniklo v roce 1973, kdy se naplnila poslední vůle mistra Benky. Interiér v původním stavu představuje zajímavou ukázku bytové kultury 60. let 20. století doplněnou o umělcův vkus, záznamy jeho tvořivé činnosti a četných zálib. Zařízení navrhoval designer nábytku Ján Šimo-Svrček, zahrnuje i originální křesla a pohovky od Viktora Holešťáka-Holubára. Pracovna byla místem setkání úzkého kruhu Benkových přátel. Nejvýrazněji se osobnost Martina Benky projevuje v jeho ateliéru s prosklenou částí střechy a zdi. Kromě umělcových oblíbených děl zde najdeme mnoho předmětů, které dokládají zájem o hudbu, literaturu a lidové umění, které sbíral. Malá galerie plnila funkci obrazárny už za malířova života. Nabízí necelou desítku větších olejomaleb, mezi nimi i vrcholné dílo Krajina z Terchovej oceněné na výstavě v Paříži v roce 1937 stříbrnou medailí. Najdeme zde také komorní studie vytvořené přímo v krajině.
Životní osudy Martina Benky jsou rovněž zajímavé. Nejdřív se v Hodoníně vyučil malířem pokojů. Po učení odešel za bratry do Vídně, kde se záhy seznámil s novinářem a publicistou Janem J. Langerem. Ten rozpoznal Benkův talent a přesvědčil ho, aby šel studovat výtvarné umění v Praze k malíři Kalvodovi. Nabídl mu také, že jeho studium bude finančně podporovat. Od roku 1909 tak Martin Benka studuje na Soukromé krajinářské škole Aloise Kalvody. Na stejné škole, kde svůj um zdokonalovali třeba Oldřich Blažíček nebo Josef Váchal. Součástí výuky byly četné výjezdy do přírody a malování krajiny.
V době první republiky měl Martin Benka svůj ateliér v Praze a každé léto se vydával na výpravy na Slovensko, kde vznikaly jeho nejslavnější a nejvýznamnější díla. Kromě toho spolu s Ľudovítem Fullou a Mikulášem Galandou položili základy moderní slovenské knižní ilustrace.
Po rozpadu Československa se Benka definitivně vrátil na Slovensko, a přestože usiloval o zřízení ateliéru v rodném kraji – měšťanostové a činovníci z Malacek neměli zájem – usadil se tedy v Martině, kde mu stát postavil dům a zde žil až do závěru svého života, kdy se přestěhoval do rodného Kiripolce na Záhorí.
Po roce 1945 se stal zakládajícím členem výtvarného sdružení Matice slovenské Trojštít a v roce 1946 předsedou výtvarného odboru MS. V roce 1971 zemřel a je pohřben na Národním hřbitově v Martině.
Po obsáhlé prohlídce zmíněných expozic jsme zamířili do Bystričky, abychom si aspoň zvenčí prohlédli vilu T. G. Masaryka, které je v soukromém vlastnictví a není běžně veřejnosti přístupná.
Bystrička okouzlila nejenom prezidenta Masaryka, ale i jeho rodinu. Dcera Alice zde našla své celoživotní přítelkyně, se kterými udržovala korespondenci i po odchodu do USA. Díky majiteli vily jsme se blíže seznámili s životem prezidentovy rodiny, která zde trávila každé léto. Místní obyvatelé tak mohli vidět a nahlédnout do soukromí prezidenta a jeho rodiny. Starší zámek, který Masaryk po zvolení prezidentem odkoupil, prošel výraznou rekonstrukcí. Podepsali se pod ni Jan Pacl, architekt, spolupracovník Dušana Jurkoviče, spoluautor Legiodomů v Bratislavě, autor Štefánikova ústavu v Martině, a Josip Plečnik, architekt, který působil na Pražském hradě a je podepsán pod mnoha významnými objekty nejen v Praze, ale i v rodném Slovinsku.
Bystričku Masaryk zvolil z praktických důvodů – v okolí Martina se scházeli významní představitelé státu z celého Slovenska a prezident měl zájem blíže se s touto inteligencí poznat.
Zajímavostí je i budova místní školy, na její výstavbu přispěla Alice Masaryková sumou 200 000 korun – a učí se v ní dodnes.
Rádi jsme se setkali i se starostou Bystričky Mgr. Romanem Kubalou. Na obecním úřadě jsme zhlédli i originální nábytek z pracovny T. G. M. Pan starosta nás seznámil s historií, ale zejména současností Bystričky a věnoval nám historickou monografii, která dokumentuje bohaté dějiny obce od roku 1258.
Po bohatém a informacemi nabitém programu jsme přivítali chvilku volna. Sešli jsme se s členy Českého spolku v Martině a pozvali je na návštěvu Košic. Určitě se sejdeme na podzim a už teď přemýšlíme, jaký program pro ně připravíme.
I tato výprava za poznáním dokázala, jak jsou Češi a Slováci propojeni a k jakému prospěchu je jejich vzájemná komunikace a výměna zkušeností. Původem Čech Karol Plicka vytvořil nádherné dílo opěvující slovenskou zemi a její folklor, Slovák Martin Benka strávil nejúrodnější dobu svého života v Praze, inspirován opět Slovenskem vytvořil dílo světového významu. A československý prezident T. G. Masaryk, který se narodil na moravsko-slovenském pomezí, zasvětil svůj život republice, která sdružila Čechy a Slováky do jednoho významného celku, který ve své době patřil k nejvýraznějším státům světa.
Nejnovější komentáře