Když se vás zima zeptá, co jste dělali v létě, můžete jí klidně ukázat nejnovější číslo našeho spolkového časopisu. Po dietním jaru, kdy jsme se učili spoznávat a používat nové pojmy, odnaučovali se bližším kontaktům a přecházeli spíše na virtuální existenci, jsme se v létě mohli trochu uvolnit. Ve spolku jsme to využili na pořádání akcí, protože spolkový život bez akcí není nic pro nás.
Ovšem, když se do vašich schránek a na web dostává nejnovější číslo Stříbrného větru s vročením 4/2020, je už zase všechno jinak. To letní uvolnění, zdá se, přece jenom bylo tak trochu nedomyšlené a tak se musíme vrátit do izolace.
Přejme si, aby se nám – jako naší civilizaci – povedlo nad nepříjemným soupeřem zvítězit, abychom se mohli zase bez obav potkávat, aby doba roušková zůstala pro nás mementem, že sice jsme páni tvorstva, ale na ten pomyslný trůn jsme se dosadili sami.
Součástí nejnovějšího vydání Stříbrného větru je i program Dní české kultury 2020. Jak už jste určitě zjistili, dochází k jeho úpravě, některé programy jsme museli vynechat, něco se ješte odehrálo v původním termínu a v původní představě. I když trochu omezený, ale přece jenom náš festival žije! Když máte čas a chuť, nenechte si ujít alespoň výstavy, které jsme pro vás připravili – opravdu stojí za zhlédnutí!
A pak si můžete doma při šálku kávy nebo čaje listovat v našem spolkovém časopise a těšit se na další setkání.
Na vrzkou viděnou s vámi se těší
Jiří Zaťovič a celá redakce časopisu Stříbrný vítr
(A nezapomeňte: S úsměvem jde všechno líp!)
Článek „Na sklonku prázdnin“ budí dojem, že je Želiv na Moravě. Leží ovšem v Čechách. A opravit je třeba i skloňování:
• výlet do Želiva (nikoliv Želivu)
• klášter v Želivě (nikoliv Želivu)
Dobrý den,
V první řadě chci vyjádřit radost nad tím, že jste si přečetl můj článek a poděkovat Vám za reakci. Je to už čtvrtý článek pravidelné rubriky Zadem po Moravě, ve které se mnou čtenáři cestují po České republice. Je mi líto, že Vás název rubriky zmátl.
Děkuji také za upozornění na nepřesnosti ve skloňování. V Želivě jsem nikdy nebyla, a tak jsem vycházela z toho, že se jméno Želiv skloňuje podle vzoru hrad. Ve 2. pádě s koncovkou –u a v 6. pádě s možností obou koncovek, -ě i –u. Trefila jsem se jenom v jednom případě, ve 2. pádě je možná koncovka –a i –u (do Želivu i do Želiva). V 6. pádě je možný pouze tvar s koncovkou –ě (v Želivě). Díky Vašemu upozornění jsem si v Internetové příručce Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky (https://prirucka.ujc.cas.cz/) připomněla kapitolu týkající se zeměpisných mužských jmen zakončených ve výslovnosti na souhlásku a připomněla si, jak záludné jsou v tomto případě koncovky ve druhém a šestém pádě. Při této příležitosti jsem zjistila, což Vás možná také zaujme, že název Želiv může dokonce nabývat i ženského rodu. 2., 3. a 6. pád by byl Želivi a 7. pád by zněl Želiví. Se jmény je to někdy složité, jejich tvar mnohdy vychází z místních zvyklostí a to člověk, který v oblasti nežije, nemá jak zjistit. (Může se ale samozřejmě podívat do příručky, kde jsou spisovné tvary uvedeny.)
Použití koncovek ve 2. pádě mužských neživotných podstatných jmen, u kterých je možno použít obě koncovky (jako Želiv), je také ovlivněno tím, jestli je mluvčí Čech nebo Moravan. Příručka na toto téma říká: Při rozhodování, kterou z koncovek užít, zda u, či a, hraje důležitou roli zázemí regionální mluvy. V Čechách se totiž častěji setkáme se zakončením u, na Moravě a ve Slezsku naopak se zakončením a. Moravané a zejména Slezané, vedeni snahou být „co nejvíce spisovní“, volí často koncovku opačnou, než která odpovídá jejich dialektu (ve Slezsku dávají např. přednost podobám z Příboru, ze Zábřehu. To by přesně odpovídalo mému případu, jelikož jsem z Moravy, přirozeně bych řekla „ze Želiva“, ale protože chci být spisovná, napíšu „z Želivu“. Podle této logiky jste Vy nejspíš také Moravan/Moravanka, jen se nesnažíte být „co nejvíce spisovný/á“. Nebo jste z Želiva a okolí a tam se to tak říká.
Přeji pěkný den. Šárka Popelková