Společenský klub Českého spolku v Košicích uspořádal dne 22. 6. 2017 vlakový zájezd. Tentokrát jsme nezamířili západně od Košic, jako už vícekrát, ale na východ. Krajinu směrem k Ukrajině, podél slovensko-maďarských hranic, někteří neznali. A tak ji pozorně sledovali z vlaku. Ukázal se hrad Slanec, Tokajské vrchy a pak nížina při řece Bodrog. Tam, na nádraží v Borše, jsme vystoupili.
Seznámili jsme se v krátkosti se zajímavostmi a historií tohoto kraje. Do obce Borša jsme však jeli především na návštěvu zámku z roku 1570, kterou doporučujeme i vám!
Zámek a nedaleká panství patřily uherskému šlechtickému rodu Rákócziů.
Je zajímavé, že Zikmund Rákóczi pozval „našeho“ Jana Amose Komenského, aby organizoval reformu školství v nedalekém Blatném potoku. „Učitel národů“ na hradě těchto uherských knížat žil v letech 1651 – 1655 a zanechal tady svůj odkaz. V chrámu sv. Alžběty v Košicích je pochovaný František II. Rákóczi, jeho otec František I. Rákóczi a matka, známá majitelka mukačevského hradu, Helena Zrínská. A byly to tyto zajímavosti, které nás přiměly vydat se na poznávací výlet.
Právě na zámku v Borši se narodil vůdce posledního protihabsburského povstání (1703 – 1711) František II. Rákóczi. Zámek se nachází přímo v obci, které patří a která jej pomalu opravuje. Překvapil nás svou historickou hodnotou a velikostí. Opravy nepostupují moc rychle, ale je vidět, že obci záleží na tom, aby nechátral. Na druhé straně, pokud by byl „naparáděný“, jako jsou po opravách některé zámky, těžko bychom si dokázali představit, jak vypadal ve středověku. Prováděl nás trochu rázovitý průvodce, který nezapřel, že se nacházíme v kraji pár metrů od maďarských hranic.
Většinu dětství prožil František II. Rákóczi na hradě Mukačevo. Bylo mu jenom 11 let, když jej násilně odloučili od matky Heleny Zrínské. Za manželku mu vybrali Šarlotu Amálii von Hessen, se kterou žil ve Velkém Šariši.
Po potlačení povstání v roce 1712 odešel do Francie. Určitý čas žil na královském dvoře ve Versailles. Po smrti Ludvíka XIV., který Rákócziho podporoval, přijal pozvání tureckého sultána a až do smrti (1735) žil v zapomnění v městečku Rodošto. Tělesné pozůstatky knížete a jeho nejbližších byly roku 1906 za velké slávy přeneseny zpět do vlasti a uloženy v košickém dómu sv. Alžběty.
Po prohlídce jsme si užili velmi příjemné posezení ve stínu starých stromů před zámkem. Dokonce nám průvodce nabídl ochutnání pravého tokajského, chlazeného v zámeckém sklepě. Účastníkům se zájezd líbil a už jsme plánovali další. Kam pojedeme příště? Sledujte naši webovou stránku a e-maily.
Text: Miluše Babjáková
Foto: Eva Reitznerová
Nejnovější komentáře