Letos poprvé se přátelé dobré české literatury sešli 17. března opět ve Veřejné knihovně Jána Bocatia. Pro tato literární odpoledne vybíráme jak knihy známé, známých spisovatelů, ale chceme také přiblížit tvorbu i méně známých spisovatelů. Výborným vodítkem je nám stále publikace anotací 1000 dobrých knih, vydaná Veřejnou knihovnou Jána Bocatia v Košicích. Pro toto odpoledne byly vybrány knihy spisovatelů F. Jánského, V. Javořické, F. Janalíka a Z. Jirotku.
Filip Jánský v předmluvě ke knize Nebeští jezdci píše: „Nejsem spisovatel – chtěl jsem jenom říct, že za války to letci lehké neměli. A to je tak asi všechno.“ F. Jánský vlastním jménem Ruchard Husmann (plukovník in memoriam) byl ve Velké Británii zařazen jako palubní střelec. Bylo mu tehdy 18 let. Tato poutavá kniha se čte takzvaně jedním dechem. Není divu, že byla zfilmována, bohužel film byl promítán ve své době jen krátce.
Granáty Vlasty Javořické patří mezi literaturu, při které si čtenář příjemně odpočine. Spisovatelka se dožila 90ti let. Její díla začala vycházet po dlouhé odmlce a zase s velkým úspěchem až po roce 1989. V knize Granáty si čtenář, či spíš čtenářka, protože kniha je určena především pro ženy, nemůže nevšimnout, jakou krásnou češtinou je kniha psaná.
F. Janalík se usadil v Jilemnici a byl mimo jiné redaktorem časopisu Krkonoše – Jizerské hory. Psal o svých oblíbených zvířatech a pustil se také do psaní humoristických povídek z prostředí hor, myslivců a lesníků. Desetitisíce vydaných a rozebraných knih svědčí o jejich oblibě mezi čtenáři. Typickými pro jeho knihy jsou ilustrace Jiřího Wintra – Neprakty. Posluchači našeho setkání si mohli vyslechnout povídku Poslední pytlák z knihy Když Krakonoš nekouká.
Zdeňka Jirotku jsme vybrali především kvůli jeho nikdy nepřekonané prvotině Saturnin.
Kdo ještě náhodou nečetl Saturnina, uvádím úryvek z anotace Eleny Kolivoškové z publikace knihovny 1000 dobrých knih: „Nejedna pracující žena by si se mnou toužebně vzdychla: Mít tak pomocnici v domácnosti, možná by nebyl od věci ani pomocník. Mít, ale takového, jakým je hlavní hrdina knihy Saturnin, ten by vás jistě zavčas z takových tužeb vyléčil nebo možná i ne.“ A hlavního hrdinu charakterizuje spisovatel takto: „V bláznivých nápadech toho chlapíka je kus poesie, jeho fantasie a podivuhodné myšlenkové přemety dovedou udělat detektivku z jízdního řádu a člověk cítí, že nemusel tak zestárnout, kdyby si byl nezapomenul hrát“. Příběhy sluhy Saturnina byly i zfilmovány – titulní roli si zahrál O. Vízner. Z. Jirotka před tím, než se začal věnovat profesi spisovatele a redaktora (v časopisu Dikobraz) sloužil jako důstojník pěchoty, mimo jiné i v Košicích.
Na tomto našem literárním odpoledni nechyběla ani hudba. V provedení M. Kučerové a R. Píše si posluchači vyslechli skladbu pro čtyřruční klavír Ikova Kopáčka: Cigánsky tanec a také klavírní improvizace.
Ukázky četly E. Balušíková. M. Kučerová, H. Miškufová, anotace K. Čumová a ředitelka knihovny K. Kernerová, která se jako obvykle ujala úvodního i závěrečného slova.
Jsme rádi, že naše setkání je vždy hojně navštěvované pozornými posluchači. Nejbližší literárně- hudební odpoledne bude v červnu. Připomeneme si Jiráskovo Bratrstvo ve vztahu k východním Slovensku a také knihy J. Klímy a J. Kolárové.
Granáty Vlasty Javořické patří mezi literaturu, při které si čtenář příjemně odpočine. Spisovatelka se dožila 90ti let. Její díla začala vycházet po dlouhé odmlce a zase s velkým úspěchem až po roce 1989. V knize Granáty si čtenář, či spíš čtenářka, protože kniha je určena především pro ženy, nemůže nevšimnout, jakou krásnou češtinou je kniha psaná.
F. Janalík se usadil v Jilemnici a byl mimo jiné redaktorem časopisu Krkonoše – Jizerské hory. Psal o svých oblíbených zvířatech a pustil se také do psaní humoristických povídek z prostředí hor, myslivců a lesníků. Desetitisíce vydaných a rozebraných knih svědčí o jejich oblibě mezi čtenáři. Typickými pro jeho knihy jsou ilustrace Jiřího Wintra – Neprakty. Posluchači našeho setkání si mohli vyslechnout povídku Poslední pytlák z knihy Když Krakonoš nekouká.
Zdeňka Jirotku jsme vybrali především kvůli jeho nikdy nepřekonané prvotině Saturnin.
Kdo ještě náhodou nečetl Saturnina, uvádím úryvek z anotace Eleny Kolivoškové z publikace knihovny 1000 dobrých knih: „Nejedna pracující žena by si se mnou toužebně vzdychla: Mít tak pomocnici v domácnosti, možná by nebyl od věci ani pomocník. Mít, ale takového, jakým je hlavní hrdina knihy Saturnin, ten by vás jistě zavčas z takových tužeb vyléčil nebo možná i ne.“ A hlavního hrdinu charakterizuje spisovatel takto: „V bláznivých nápadech toho chlapíka je kus poesie, jeho fantasie a podivuhodné myšlenkové přemety dovedou udělat detektivku z jízdního řádu a člověk cítí, že nemusel tak zestárnout, kdyby si byl nezapomenul hrát“. Příběhy sluhy Saturnina byly i zfilmovány – titulní roli si zahrál O. Vízner. Z. Jirotka před tím, než se začal věnovat profesi spisovatele a redaktora (v časopisu Dikobraz) sloužil jako důstojník pěchoty, mimo jiné i v Košicích.
Na tomto našem literárním odpoledni nechyběla ani hudba. V provedení M. Kučerové a R. Píše si posluchači vyslechli skladbu pro čtyřruční klavír Ikova Kopáčka: Cigánsky tanec a také klavírní improvizace.
Ukázky četly E. Balušíková. M. Kučerová, H. Miškufová, anotace K. Čumová a ředitelka knihovny K. Kernerová, která se jako obvykle ujala úvodního i závěrečného slova.
Jsme rádi, že naše setkání je vždy hojně navštěvované pozornými posluchači. Nejbližší literárně- hudební odpoledne bude v červnu. Připomeneme si Jiráskovo Bratrstvo ve vztahu k východním Slovensku a také knihy J. Klímy a J. Kolárové.
Eva Balušíková
Nejnovější komentáře