Spisovatelka Kateřina Tučková, Kniha Bílá Voda
Česká spisovatelka, historička umění Kateřina Tučková se ve svých zajímavých knihách zaměřuje na opomíjené nebo tabuizované momenty našich nedávných dějin.
Vyhnání Gerty Schnirch – zhmotnění poválečné nenávisti proti Němcům v šíleném pochodu, který mnoho z účastníků nepřežilo; kniha získala cenu Magnesia Litera za rok 2010; Žítkovské bohyně – příběh poslední „bohyně“ na moravsko-slovenských kopanicích s přesahem do současnosti; kniha získala cenu Magnesia Litera za rok 2012; Fabrika – historie a sláva „moravského Manchestru“ – brněnských textilních podnikatelů a jejich fabrik.
Poslední vydaná kniha Bílá Voda nás svým obsahem výjimečně zaujala. A nejenom nás. Autorka za toto rozsáhlé dílo získala státní cenu za literaturu v roce 2022. Klášter a chrám v pohraničním moravském městečku Bílá Voda je jedním z mnoha míst, kde se složité příběhy hrdinů knihy odvíjejí.
„Mezi našimi členy se najde mnoho takových, co si pamatují na padesáté roky 20. století,“ začala své vyprávění Alena Királyová. „Dovolte mi, abych za svou generaci uvedla vzpomínku. Byli jsme sice v dětském věku, ale nedalo se neslyšet a nevidět co se kolem nás děje. Ve škole jsme měli ještě do roku 1950 povinné náboženství, proto se nás to dotýkalo. Naši učitelé – kněží nebo řeholní sestřičky najednou do školy nepřišli. Ba skončily i nedělní výlety. Bylo mi 10 let, když nás to zasáhlo. Dokonce jsme i viděli jak našeho kněze vedou z kláštera do auta s černou plachtou. Tento dětský zážitek po tolika letech jsem znovu prožívala díky spisovatelce.“
„Bílá voda je rozsáhlé dílo, má přes 700 stran. V odlehlé pohraniční vísce v Rychlebských horách strávily poslední roky života stovky řeholnic. Cílem totalitního komunistického režimu v padesátých letech bylo zlikvidovat ženské řehole – tzv. Akce Ř. Dodnes stojí v Bílé Vodě na česko-polském pomezí budovy, které jsou tichými svědky pohnuté historie 20. století. Z klášterů, nemocnic, škol, od těžce nemocných pacientů byly během pár hodin sesbírané řeholnice, aby byly odvezeny do míst skrytých před očima světa. Daleko od civilizace, do vylidněné obce u hraniční přísně střežené čáry. Jaký byl život řeholnic, čím se zabývaly, jak se stravovaly, jak si vydělávaly na chléb vezdejší, jaké byly jejich vztahy s místními obyvateli? Počet řeholnic se počítal ve stovkách. Na místním hřbitově stojí ve vyrovnaných řadách náhrobní kameny řeholnic, z více než 20 kongregací, které zde dokončily svou životní pouť. Příběhy některých z nich vykreslila Kateřina Tučková ve své knize.“
Není to ovšem jediná dějová linie knihy. Mozaiku stavu společnosti v druhé polovině 20. století doplňují záznamy z výslechů u StB, dobové zprávy z tisku, dopisy, dokumenty o činnosti tajné církve, diplomatická jednání. Prostě v závěru knihy do sebe téměř vše zapadne a výsledný obraz pokusu o zmar, ale i nezlomná síla lidského ducha, víry, naděje a lásky, které dávají šanci příštímu smysluplnému životu jsou určitě pro čtenáře tohoto rozsáhlého díla odměnou za hodiny strávené s hrdiny knihy. Samozřejmě, ne vše, co je v knize zmiňováno, je faktograficky přesné, ale na to sečtělý čtenář s rozhledem přijde po chvilce sám a pochopí, že je to tak trochu autorský záměr Kateřiny Tučkové – vzbudit zájem o vše, co se kolem nás děje.
„A pokud máte i vy podobné vzpomínky, otevřete knihu a čtěte!“ radí Alena Királyová.
Miluše Babjáková
foto Jiří Gregorek
P.S.: Většina z knih Kateřiny Tučkové je k dispozici i v naší spolkové knihovně, která je pro členy Českého spolku v Košicích k dispozici zdarma!
Nejnovější komentáře