Výtvarný seminář 2025 – A opět jako obvykle. Chvíli slunko hřálo a až příliš rychle vysoušelo barvy. Pak dešťové kapky, a tak honem z terasy pod střechu. A tak dokolečka dokola. Ale nikoho z nás to neodradilo. Co nemůžeme změnit, tomu se musíme přizpůsobit. Jsme zde proto, abychom se zdokonalili v naší výtvarné tvořivosti, a tak jsme malovali a malovali.
Od pondělí do středy, 2. – 4. června 2025, v krásném přírodním prostředí u Ružínské přehrady v penzionu Sivec, Košická Belá, jsme s nevšedním elánem vytvářeli převážně akrylové obrazy na velká malířská plátna na téma Na procházce po Terase.
Proč právě toto téma?
Je tomu už víc než 63 let, kdy se v Košicích započalo s výstavbou tenkrát největšího sídliště u nás zvaného Terasa (Městská část Košice–Západ). Když mne v roce 1965 v čerstvě přiděleném bytě, po nekonečně dlouhém čekání, poprvé navštívil můj tatínek, tak jen nostalgicky podotkl: „Vždyť tady jsem s mými kamarády z „kadetky“ běhával s plnou polní až někam k Bankovu.“ Tak ten čas letí. Někdejší vojenské cvičiště na terase nad košickým Starým městem bylo po válce zjizvené zákopy a krátery po dělostřeleckých granátech. A právě zde, na „gyakorlótér“, dne 26. 2. 1962 položili základní kámen dnes velkého, snad také nejzelenějšího a nejkomplexnějšího sídliště. Nutnost výstavby tohoto komplexu souvisela s tím, že se v lednu 1960 začalo s výstavbou hutnické fabriky, „ocelového srdce republiky“, Východoslovenských železáren (na území obcí Šaca, Velká Ida, Sokolany, Haniska a Bočiar). V souladu se směrným územním plánem skupina architektů přistoupila k odvážnému urbanistickému řešení. Dnes na ploše 5 km2 spojuje jednotlivé okrsky zvané Luníky 60 m široká a téměř 6 km dlouhá více proudová komunikace. Sídliště oplývá mnoha uměleckými architektonickými díly, které tomuto prostoru vdechují život. Připomenout si různá zákoutí, nové bytovky, zařízení správní, obchodní, kulturní a občanské vybavenosti, centra s pěšími zónami, školy, jesle, hřiště, knihovny, zdravotní střediska, nemocnice, a to vše obklopené vysokou i nízkou zelení s fontánami a květinovými záhony, si jistě zaslouží naši pozornost a je také hodno zvěčnění na našich obrazech.
Mnozí z účastníků plenéru zvolili objekty Luníku II. Snad proto, že právě jím začalo budování Terasy. Před obchodním centrem L II stojí, nebo přesněji spíš pololeží, socha ženského aktu sochaře Františka Gibaly, kterou si k malování zvolilo vícero malířů. Ale je zde i řada dalších soch.
Zaměřila se na ně Norika Kovalčíková. Proč?
Prešiel rok a členovia výtvarnej skupiny Českého spolku v Košiciach sa znova stretli v penzióne Sivec na výtvarnom seminári. Témou bola mestská časť Košice Západ, zvaná Terasa. Prv som hundrala garantovi projektu Jirkovi G., že prečo práve Terasa. Však sme ju už maľovali na iných plenéroch. Uspokojila som sa však a nafotila si sochy na jej území. Minulý plenér mal tému Spomienky ostávajú a ja som sa rozhodla namaľovať skladačku zo svojich cestovateľských zážitkov. Tak som si vymyslela aj tentoraz skladačku – z viacerých sôch, ktoré charakterizjú Terasu. Je ich tu najviac zo všetkých košických sídlisk. Od roku 1955 až do dvadsiatych rokov prebiehali vtedy vo VSŽ sochárske sympóziá. Umelci z Československa, ale aj zo zahraničia tvorili z tradičného kovu, plechu v halách VSŽ a potom boli ich výtvory osádzané po celých Košiciach, ale najmä na Terase. Neskôr pribudli sochy aj z iných materiálov, z travertínu a iných kameňov. Tieto sochy maľovali na našom seminári aj ďalší účastníci. Terasa je charakteristická bohatou zeleňou, v ktorej sa sochy trblietaju medzi stromami, kvetmi, vodou a trávníkmi.
Všeci sme sa tešili, že po roku sme opäť spolu, že spolu tvoríme, pomáháme si a navzájom hodnotíme svoje diela. Po tvorivej práci prispela po večeroch k nálade aj harmonika a spev, možno aj kvapka dobrého moku. Sľúbili sme si, že sa o rok na Sivci stretneme a budeme držať palce, aby Spolok uspel s novým projektom výtvarného seminára.
Nedalo mi to, a požádal jsem znalkyni těchto uměleckých výtvorů o doplnění prezentovaných soch a plastik. Tady jsou:
Plamene povstania – Riho Kuld (Estónsko 1972)
Homo vitrovius – Juraj Bartusz (1983, anatomický model podľa da Vinciho)
Kvet hutníka – Ema Masarovičová (1971)
Sediaca žena – Mária Bartuszová (1967)
Pocta dómu – Štefan Belohradský (1970)
Mladosť – František Gibala (1955)
Dvojica – Ladislav Snopek (1971)
Socha 60 rokov Terasy – Ladislav Handlovič (2022)
Dve diagonály – Mária Bartuszová (1984 – 89)
Děkuji! A tak si již můžete prohlédnout a identifikovat tato díla i na dalších obrazech našich amatérských malířů. Téma letošního semináře nenadchlo ani Evu Reitznerovou:
Keď nám garant projektu výtvarného seminára 2025 oznámil, že témou bude Prechádzka po Terase, nebola som ani ja nadšená. Som si totiž vedomá toho, že maľovanie architektúry – teda striktné dodržiavanie uhlov, hrán a zobrazovanie rôznych priestorových útvarov, nie je moja obľúbená téma. Jedna príjemná jarná prechádzka však rozptýlila moje obavy a dodala mi chuť maľovať. Sídlisko Terasa má našťastie veľa zelených zákutí s rozkvitnutými stromami, kríkmi a záhonmi jarných kvetín. Vďaka tomu sa v určitom uhle pohľadu dá vybrať záber, keď za tou pestrou plochou kdesi v pozadí vytŕča roh paneláku. Uľavilo sa mi – našla som námet pre svoj obraz Jarná prechdzka Terasou.
A co k tomu poznamenala Miluše Babiaková, členka předsednictví Českého spolku v Košicích a rovněž amatérská malířka?
Moje životní pouť je spojená s Košicemi a okolím. Kdo nezná tento kraj, nevěřil by, jak je tu krásně. Zvlášť po napuštění přehrady Ružín se objevil nové krásné pohledy. Každý, kdo má rád přírodu od jara až do zimy, musí být nadšený. Proto si také milovníci přírody k malování vybírají penzion Sivec. K účastnkům výtvarného semináře už léta patřím i já. A co mě přivedlo do této skupiny nadšenců? Někteří mají zkušenosti a malují snad už od školy. Ale je to především vidění krásna. Už jako školačka jsem chodila s papírem k řece Jizeře pod zámek a zkoušela tu krásu přenést na papír. Zasílala jsem to pak do Pionýrských novin a sem tam mi poslali z redakce nějakou knížku. Mým tehdejším veledílem byl portrét Antonína Dvořáka podle poštovní známky. No a tyto moje záliby mi zůstaly, ale kvůli rodině a zaměstnání už mi na ně nezbývalo místo. Však to znáte. V naší skupině výtvarníků je mnoho více a několik méně zkušených. Já patřím k těm „nevyučeným“. Mé kresby však vyjadřují můj pohled na svět. A to je pohled, který si nosím v mysli.
Slyšet se nechává i Jarmila Viciánová:
Sivec v Košickéj Belej je nádherné miesto s príjemným prostredím jako stvorené na konanie tradičného výtvarného seminára. Vždy dúfame, že bude perfektné počasie, ale ono aj zaprší. Ale ani vtedy nám to neuberá na nálade a chuti malovať a vzdelávať sa. Dobrý kolektív a krásná príroda inšpirujú. Hoci ešte len teraz skončil tohtoročný seminár, už sa tešíme na budúci ročník. Prajem dobré zdravie a nech nám to ešte dľho maluje. Vďaka vám všetkým, ktorí sa na tomto programe podieľate.
A ještě několik slov od Margity Rešovské, naší členky z Prešova:
Tvorivý výtvarný seminár a plenér v penzióne Sivec v Košickej Belej absolvujem vždy v rovnakom čase už niekoľko rokov. Prečo patrí medzi moje obľúbené aktivity? Iste aj preto, že sa tu zakaždým stretávam s partiou seniorov, ktorí sú neprofesionálnymi výtvarníkmi, ale o to viac zapálenými pre svoj životný koníček. Poznáme sa už veľa rokov, takže si rozumieme, citlivo reagujeme na vzájomné problémy a ťažkosti nielen osobnostné, ale týkajúce sa hlavne tvorby. Naše zanietenie a chuť na sebe pracovať a zdokonaľovať sa v maľovaní je obdivuhodné a nákazlivé.
Terasa pod slnečníkmi penziónu je od rána do večera svedkom tichého sústredenia. S vytrvalosťou sa skláňajú nad plátnami a akrylovými farbami budujú kompozíciu obrazu. K zadanej téme pristupujú s pokorou, hľadajúc čo najadekvátnejší pohľad na sídliskovú problematiku. Nechýba im odvaha experimentovať, vôľa poradiť sa, konzultovať riešenie kompozície, farebnosti, či iného problému. Všetko je samozrejmé, tvorivé, vychádzajúce z ich pocitov.
Maliari si najradšej vyberajú námety na obrazy podľa vlastných predstáv. Tentoraz sme boli determinovaní danou civilizačno–sídliskovou témou Prechádzka po Terase. Napohľad nezáživná téma sa v konečnom dôsledku zmenila na plátnach na sériu prekvapení. Autori objavili medzi panelákmi mnoho skrytých malebných zákutí, oddychové zóny a parky s fontánami, plastikami, sochami a zeleňou. Nesklamali, vynašli sa a vytvorili diela, ktoré isto oslovia obyvateľov Košíc–Západ, keď ich budú môcť uvidieť na prezentácii v Átrium klube v marci budúceho roka.
Za necelé tři dny usilovného snažení se účastníkům semináře podařilo vytvořit základ akrylových obrazů pro prezentaci na výstavě pro nejširší veřejnost, kterou připravujeme na březen příštího roku. Pravda, mnohé bude nutné ještě dopracovat a dotáhnout doma. To základní můžete posoudit na fotografiích pořízených na Sivci Evou Reitznerovou, Juditou Kovátsovou a Jiřím Gregorkem. Nebyla to jen akrylové plátna. Někteří účastníci stihli také menší akvarely a také několik malých obrazů na malířské kartony. Některé z těch posledně jmenovaných jsme po závěrečném hodnocení použili také k obdarování personálu penzionu, který se nám snažil vyjít vstříc při vytvoření podmínek k malování. Že nám byl na asi dvě hodiny vypnut elektrický proud a tím se posunul oběd, nám až tak dalece nevadilo a bylo odpuštěno. Poděkování za dobrou tvůrčí pohodu si zaslouží všichni účastníci semináře, zvláště pak ti, kteří byli nápomocni při zajišťování materiálního vybavení pro tvořivé dílny. Především děkuji Evě Reitznerové, Juditě Kovátsové, Evě Lorenzové, Alžbetě Slivkové, Jarmile Viciánové, lektorům a všem kteří svými radami a iniciativou přispěli k úspěšnému naplnění programu letošního výtvarného semináře. Tímto už také zveme všechny příznivce neprofesionálního malování na připravovanou prezentaci našich prací letos v září v klubových prostorách Českého spolku a na výstavu obrazů z letošního plenéru v Átrium klubu v Košicích.
Jiří Gregorek, garant projektu
foto Eva Reitznerová, Judita Kovátsová, Jiří Gregorek
Nejnovější komentáře