20. 1. 2011 – den opravdu jubilejní. Před 800 lety se narodila jedna z patronek české země, dcera českého krále Přemysla Otakara I. – svatá Anežka.
Jejím bratrem byl Václav II., jejím synovcem Přemysl Otakar II. Rodina, ze které pocházela, byla ve 12. a 13. století vládnoucí rodinou českého království. Také nejmladší dcera Přemysla Otakara I. Anežka měla přispět svou svatbou k upevnění postavení a moci Přemyslovců.
A právě nezdařené pokusy o uzavření manželství se dotkly bolestně duše Anežky. Svoji životní energii, vzdělání a organizační talent věnovala proto po celý svůj život práci v církevním řádu. Její poslání spočívalo v obětavé péči o nejubožejší a nemocný lid. Ve svých dvaadvaceti letech zakládá ženský klášter klarisek a mužský konvent františkánů v Praze Na Františku. Zde vyrostla řada budov ve slohu rané gotiky. Založila také řád křížovníků, jehož posláním byla výlučně péče o nemocné, chudé a tělesně postižené.
Skutky této pozoruhodné ženy jsou i dodnes obdivuhodné. Známá nemocnice Na Františku v Praze sloužila péči o chudé ještě v 19. století, později byla proměněna na nemocnici a je v provozu dodnes. Už za života byla Anežka za svůj životní postoj k chudobě uctívaná. O uznání její svatosti se pokusila už Eliška Přemyslovna, Karel IV, Václav IV.
Vzpomínka na tuto vzácnou ženu přežila mezi lidem 8 století. V roce 1874 byla prohlášena blahoslavenou a její postavu umístil J. V. Myslbek mezi zemské patrony k soše svatého Václava v Praze. Avšak k jejímu svatořečení došlo až 12. listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II. Je více než symbolické, že jenom pár dnů potom se zhroutil v naší zemi komunistický režim.
Někteří navštívili, ale jistě každý slyšel o Anežském klášteře v Praze, kde je dnes Národní galerie. Můžeme zde vidět nejstarší světské portréty. Při návštěvě těchto míst v Praze určitě na vás dýchne minulost spjata se životem svaté Anežky.
Životem této české světice nás provázel v našem společenském klubu už nám známy „dějepisec“ Ing. Gregorek. Všichni účastníci opravdu zúčastněně poslouchali jeho zajímavé a obsažné vyprávění.
Samozřejmě jsme se dozvěděli mnohem více než je v tomto článku, a to i o ostatních Přemyslovcích i o době, ve které žila. Vyprávění bylo poutavé. Na konci besedy byla malá soutěž jak poznáme české dějiny. Sami o sobě jsme se dozvěděli, že máme ve znalostech z české historie co dohánět.
Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře