Podvečer
Domky jdou na hřad
unaveně spát
Mraky se shlukly do lesa
a váhám pozvat vás
pod tmavá nebesa
Psi z domovů sem štěkají
a zimní vítr prošel kabátem
Teď úzkost budí naději
I myslím na to
Pozvala nás zem
Rokytnice n. J.
Cvrček zpívá
jak len se kývá modře
a květina nebe
člověka zhojila
Hned ráno vykvetla
žlutě a doběla prudce
Veliké slunce
Domov
Přes bránu z pelyňku
a ticho vesnice
vstupuji domů
Stín noci vloupal se
paprskem měsíce domů
Zábradlí domova
vede mne k Bohu
Hana Žežulová, ze sbírky Zvonice
Jak vskutku požehnaný věk, nedožitých 96, celých prožitých ve vědomí opravdového smyslu života. Tichá, jemná a nevtíravá, básnířka, vždycky plná lásky a pochopení pro ty druhé okolo sebe, svoje pevné a hrdé češství ukryté hluboko ve své duši. Paní Anno, děkujeme.
Za všechny Dagmar Takácsová
Nejnovější komentáře