Ze života čápů

Začněme od Adama

Přesto, že čáp bílý bezpochyby patří k naší (evropské) fauně a snad se nenajde člověk, který by tohoto dlouhonohého ptáka ve slušivém černobílém obleku s červeným zobákem neznal, poprvé byl oficiálně popsán jako zástupce živočišné říše až v roce 1758. Carl Linné ho i pokřtil jako Ardea ciconia. Jak jsme se dozvěděli v učených knihách, vědecký název pochází z latinského ciconia a podle antických autorů má nejspíš původ ve slovese canere (zpívat, zvučet), odkazujícího na čapí klapání zobákem. Staročeský ekvivalent czap (čáp) se objevuje již v latinských pramenech ze 14. století a vznikl pravděpodobně odvozením od názvu czapľa, označujícího nohatého ptáka.

Tak si toho pána představme

Čáp je v první řadě velký. Dospělý čáp je i více než 100 cm vysoký a rozpětí jeho křídel dosahuje až 200 cm. Přesto váží pouze 2,5 – 4,5 kg. Přes všeobecně rozšířený názor, že je to pták bílý, nejčastěji je zbarvený do žluta, letky má samozřejmě černé, zobák a nohy jsou červené. Mládě je spíš popelavé a zobák má černý, barvu mění na červenou jak roste. Typickým znakem čápa je jeho ladný, elegantní let a dlouhé plachtění ve vzduchu.
Nepřehlédnutelný je jeho zvukový projev. Jsou místa, kde kvůli klapotu neslyšíte vlastní slovo. Klepotání je součást rituálu, klapat začíná pták vracející se na hnízdo, ten, co je doma, mu odpovídá. Když se cítí ohroženi, klapou oba svorně a kupodivu to zabírá i na dravce.
V našich končinách v současnosti hnízdí především v uměle vybudovaných hnízdech nebo na komínech, zřídka v korunách stromů (to je spíš typický obrázek z Afriky, čápova zimoviště). I přesto, že počet hnízd výrazně převyšuje počet hnízdících čápů, svádí každoročně líté boje o vyhlédnuté hnízdo, na kterém zpravidla hnízdili i předešlý rok.
O hnízdění čápů najdeme zmínku už v klasickém díle De arte venandi cum avibus (O umění lovit s ptáky), které v první polovině 13. století sepsal císař Fridrich II.
Čapí hnízdo je bytelná stavba spletená z větví, trsů trávy, srsti zvířat, někdy i z textilií nebo papíru i jiného odpadu, vystlaná je drny. Nové hnízdo má průměr do jednoho metru a výšku 15 – 30 cm, starší hnízda dosahují průměru až dva metry a na výšku mohou mít i 3 metry. Hmotnost takového „bydliště“ je značná, není výjimkou i 1000 kg!
Pohlavní dospělosti dosahuje čáp ve 3 letech, hnízdit začíná ještě o dva roky později. Průměrná délka života čápa je 10 let, nejstarší známý jedinec se dožil téměř 35 let.
Hnízdící pár pečuje o 1 – 7 nakladených vajec, v péči se poctivě střídají. Po 33 dnech se začínají postupně líhnout mláďata, jejich stáří se dá rozlišit podle velikosti. Mladší a menší nejsou nijak utiskovaní, ani vytláčeni z hnízda. Velmi výjimečně se stane, že slabší jedince zahubí rodiče – je to spojeno s nedostatkem potravy, kdy se rodiče snaží zajistit přežití dalším potomkům. Mláděti čápa stačí 14 dnů, aby se začalo stavět na vlastní nohy, ke konci prvního měsíce života už zkouší mávat křídly. Do dvou měsíců se o čápy starají rodiče, po dalších 10 dnech se začínají učit opatřovat si potravu, nezbytným předpokladem toho je schopnost létat. Prostě mládě nemá čas na vylomeniny, musí zesílit a získat zručnost, protože na konci srpna už čápi odlétají na zimní hnízdiště, které je vzdáleno kolem 10 000 km. Denně zvládnou 200 km, takže mají před sebou dlouhou cestu. Když se na jaře vracejí, „zkracují“ si ji tím, že denně prodlouží dolet na 300 – 400 km.
Nejnebezpečnější částí života čápů je cesta na jih Afriky a zpátky. Například v Libanonu a Sýrii patří čáp mezi oceňované trofeje, a tak se na ně v době jejich přeletu pořádají lovy. V některých afrických zemích patří maso čápů mezi pochoutky, když neopatrný pták sedne někde na zahradě, může se mu stát, že se dál už nedostane. A to nemluvíme o nástrahách počasí, na čápy pravidelně číhají bouřky, ledovka, mráz a prudký vítr.

Je libo žížalu nebo raději hraboše?

Čáp využije každou příležitost, aby si sehnal něco k snědku. Pochutná si na drobných hlodavcích, žábách, nepohrdne hmyzem a žížalami a občas se pustí i do hadů, ryb a plžů. Někdy si pochutnává i na ptačích vejcích, dokonce na mláďatech a nepohrdne ani mršinou. V Africe pronásleduje sarančata. Při lovu mu pomáhá jeho trpělivost a rozvážná chůze, kdy sleduje kořist a čeká na vhodný okamžik.

Největším nepřítelem čápa je – člověk

Díky „zprůmyslování“ zemědělské velko-výroby, masivnímu používání pesticidů a „poroučení větru, dešti“ bylo značně omezeno teritorium vhodné pro život těchto elegantních ptáků. V roce 1895 byl naposledy spatřen čáp v Belgii, v roce 1950 ve Švýcarsku a v roce 1955 ve Švédsku. Obrat nastal v 90. letech 20. století (to už si snad i člověk začínal uvědomovat, že si pod sebou řeže větev). Čáp bílý je jedním z druhů, na které se vztahuje Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA).
U 567 čápů bílých okroužkovaných na území ČR v letech 1934 – 2012 byly nejčastějšími příčinami úhynu náraz na dráty (50 %), zasažení elektrickým proudem (23 %), zástřel (10 %) a jiné antropogenní příčiny (14 %; nejčastěji nárazy a pády do lidských staveb, srážky s dopravními prostředky). Přirozené příčiny představovaly pouze 3 % případů. (VIKTORA, L. Nástrahy cestování. Ptačí svět. Únor 2014, roč. 21, čís. 1, s. 22)
Z výsledků mezinárodního sčítání z let 2004/05 vyplývá, že nejvíce párů hnízdí v Polsku (52 500), Španělsku (33 217), na Ukrajině (30 000), v Bělorusku (20 000), Litvě (13 000), Lotyšsku (10 700) a Rusku (10 200). Stavy v západní Evropě zůstávají i přes intenzivní ochranná opatření nízké; ve Francii v roce 2004 hnízdilo 973 párů, v Nizozemsku 528 párů, v Dánsku jen 3 páry.

Jak se žije čápům u nás

Na území ČR hnízdil čáp bílý až do konce 19. století jen vzácně, a to prakticky pouze na Třeboňsku, Písecku a jižní Moravě. Šířit se začal až na počátku 20. století; při prvním sčítání v roce 1934 bylo na celém území 194 hnízd s mláďaty, roku 1958 byla velikost celkové populace odhadnuta na 459 párů a v roce 1984, kdy začalo pravidelné každoroční sčítání, již na 648 párů. V roce 2001 bylo u nás zaznamenáno 1282 hnízd, z čehož bylo obsazeno celým párem 901 hnízd a alespoň jedno mládě bylo vyvedeno z 634 hnízd. Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je čáp v ČR zvláště chráněn jako ohrožený druh.
Na Slovensku hnízdí ročně 1260 až 1350 párů (2014), především v nížinách na jihozápadě, jihu a východě. Nejpočetnější populaci najdeme na Zemplíně, středním Pováží a v Poiplí. V Zemplínském Hradišti stojí 32 hnízd!

Čáp nosí děti

V naší lidové kultuře byl čáp vždycky symbolem zdraví, štěstí a Božího požehnání, života, poslem jara („na svatého Řehoře (12. 3.) čáp letí za moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře“). V řadě dalších zemí byl považován za užitečného bojovníka s peklem a černou magií, protože lovil obojživelníky a plazy, havěť, která byla spřízněna s peklem. Dodnes přetrvává symbolika věrnosti. Čáp bílý je národním ptákem Litvy, Polska a Běloruska a objevuje se ve znaku Haagu a řady jiných evropských měst.

A jak tohle všechno o migraci, chování, ohrožení víme?

Už v 18. století zkoušeli ornitologové značit vlaštovky, aby dokázali, že odlétají na jih. Počátky systematického kroužkování ptáků položil v roce 1899 dánský učitel Hans Christian Cornelius Mortensen. Hliníkovým kroužkem označil první pár špačků, kteří hnízdili v jeho zahradě, protože chtěl zjistit, jestli se k němu pravidelně vrací. Za svého života okroužkoval přes 6000 ptáků, mezi nimi i čápy. Každý kroužek obsahoval jeho adresu a pořadové číslo, takže bylo možné zpětně hlásit výskyt okroužkovaných ptáků a tak zjistit například jejich migrační trasy.
Díky této poměrně jednoduché metodě dnes víme o životě ptactva hodně zajímavých a užitečných informací, nejenom o migraci, ale také o přizpůsobování se změněným podmínkám a dokážeme cíleně chránit ohrožené druhy. Kroužkování se dostalo na vyšší úroveň, identifikační kroužky připomínají spíš uzavíratelnou kazetu, jsou z plastu, který je lehčí a vylučuje poranění, „kroužkuje se“ i elektronickým sledovacím systémem, proto je možné sledovat migrační trasy ptáků online (https://satellitetracking.eu/).
Na Slovensku v současnosti působí kolem 80 registrovaných kroužkovatelů, aktivních je asi 50. Ročně označí 60 000 ptáků.
Patří mezi ně i pan Josef Kraus, kterého láska k čápům přivedla z Pálavy na Zemplín ještě v 60. letech 20. století. Zůstal a dodnes aktivně kroužkuje čápy.

Jak to vypadá v praxi?

Čápi jsou poměrně klidná stvoření a jejich kroužkování na první pohled není obtížné.
Ovšem. Musíte se nechat vyvézt na plošině do výšky 10 – 12 metrů, zpravidla spletí drátů, protože naše krajina je významně zadrátovaná – od elektřiny přes telefony, televizní systémy, vesnické rozhlasy, zapomenuté dráty najdete nad hlavou téměř všude. Podmínkou tedy je, že by neměl foukat vítr, protože plošina se při rychlosti větru více jak 30 km/h stává nebezpečnou. Už při stoupání vzhůru vás starý čáp sleduje, a když se k němu přiblížíte, prostě vzlétne a usadí se na prvním komíně v dosahu. Neútočí. Čeká. Konečně vystoupáte k hnízdu a v něm najdete 1, 3 nebo 5 mláďat, která se instinktivně stahují na protější stranu hnízda. Musíte mít po ruce deku, osušku nebo třeba starou flanelku, kterou ptákům zakryjete hlavy. V tom momentě se zklidní a můžete si s nimi dělat, co chcete. Když jsou moc daleko, můžete je třeba i přitáhnout dřevěnými hráběmi, které také patří do výbavy kroužkovačů.
Podle počtu mláďat si pan Kraus připraví kroužky a speciální kleště, kterými je scvakne nad kolenním kloubem mláděte, aby kroužek netlačil nebo nespadl. Celá operace trvá několik minut, starý čáp sedí nehnutě kousek vedle, plošinou cloumá vítr, který jste dole vůbec necítili, ale zato máte výhled na celou ves a široké okolí. Protože pana Krause do našeho soukromého čapího hnízda provázím už několik let, můžu zaznamenat, jak se vesnice mění. A samozřejmě, vyfotím si čápy přímo v hnízdě, vždyť patří do rodiny. Jen tak pro zajímavost, první čapí hnízdo bylo u nás ve vsi zaznamenáno už v roce 1901 a to v podstatě na stejném místě, kde je i dnes.

Jaký to má smysl?

V roce 2017, kdy bylo naše hnízdo instalováno (když bylo předtím opakovaně shazováno ze sloupů s elektrikou nebo na přání majitelů okolitých pozemků, které jim čápi zaneřádili), vyvedli naši čápi 5 mladých. A vloni jsme zaznamenali první hlášení o tom, že mladý čáp od nás zahnízdil ve vsi vzdálené nějakých 40 km severně, takže můžeme sledovat, jak se mu vede. A víme, že čáp od nás přestál opakovaně náročné přelety přes dva kontinenty.
V širším měřítku pomáhají data o pohybu ptactva vytipovávat území vhodná na ochranu. Je to vlastně taková naše splátka obrovského dluhu, který vůči přírodě stále máme.

Jiří Zaťovič
foto z archivu autora

AktuálněZe života čápů