Přednášku o životě a díle jednoho z největších českých hudebních skladatelů Bohuslava Martinů a besedu o tomto velikánovi vedl na našem setkání 8. dubna 2010 člen Českého spolku v Košicích Jiří Novotný (mimochodem dirigent Dechového orchestru mladých v Košicích). Přednáška byla velmi zajímavá, vystihující nejdůležitější mezníky v životě skladatele. Bez dechu jsme sledovali ukázky krásné hudby z jeho díla, které nám pan Novotný přehrál z gramofonových desek.
Současné české populaci určitě jména Smetana, Dvořák i jméno svérázného Janáčka říká hodně. Horší je to se jménem nadaného hudebníka Bohuslava Martinů, který své umělecké zrání a úspěch našel v cizině. Proto dovolte, abychom tímto článkem alespoň trochu napravili to, co zamlčela minulá léta o tomto geniálním hudebním skladateli.
Rodina Martinů bydlela ve věži kostela sv. Jakuba v Poličce, kde se Bohuslav 8. 12. 1890 narodil. Hudba mu zněla v uších od samého narození. Hře na housle se učil u místního krejčího Černovského. Už jako dospívající vystupoval na večírcích ve hře na housle.
Své hudební nadání začal rozvíjet na pražské konzervatoři, ale nedařilo se mu. Do školy se vrátil až když tam už učili Novák, Foerster a Suk. V letech 1920 – 1923 je už stálým členem České filharmonie. Právě na Sukovu přímluvu získal tříměsíční studijní pobyt v Paříži. Z těch několika měsíců se vyklubalo 17 let.
B. Martinů byl uchvácen hudbou Stravinského i jazzem. Seznámil se však i s mnoha malíři. Praha se mu zdála nekonečně vzdálená a provinční. Ale i přesto Martinů byl účasten na pražském kulturním životě. Po celá dvacátá léta publikoval úvahy o českém hudebním vývoji.
V roce 1931 se oženil s Germaine Lerouxovou.
V roce 1933 se v Praze v Národním divadle konala premiéra jeho baletu Špalíček.
Současně si režisér Vladislav Vančura objednává hudbu k filmu Marijka nevěrnice. Václav Talich se svou Českou filharmonií nepřestává uvádět skladby od tohoto skladatele. V sezóně 1935 – 1936 se koná v Národním divadle premiéra opery Hry o Marii a roku 1938 opera Julietta.
Po těchto návštěvách v Praze se vrací zpět do Paříže a nemůže se vymanit z uměleckých zážitků prožitých v Praze. V té době dosahuje svého prvního uměleckého vrcholu kompozicí především Dvojkoncertu pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány. Nepřestává přemýšlet o trvalém návratu do Prahy a čeká na uvolnění místa profesora skladby na pražské konzervatoři. Toto místo však ani po úmrtí Josefa Suka ani po J. B. Foersterovi nedostal. Hluboce zklamaný a po chaosu, do kterého se řítila Evropa po Mnichovu začíná přemýšlet o cestě do USA. 10. dubna 1940 opouští Paříž. V prosinci dokončil ještě kantátu Polní mše.
Emigrace do USA, tak jako i pro jiné umělce i pro B. Martinů byla smutným obdobím. Naštěstí nebyl sám, podařilo se mu prosadit jako vyhledávaný učitel kompozice. S úzkostí se zajímal o události v Evropě. V letě 1944 se mu vrátil optimizmus a začíná znovu přemýšlet o návratu do vlasti. V létě 1946 do Poličky oznamuje, že se vrátí do Čech, dokonce dostal telegram, že je jmenován profesorem skladby na Akademii múzických věd. Ale návrat B. Martinů nebyl souzený. Při pádu z balkonu z 3 m výšky utrpěl těžký úraz, z kterého se léčil pět týdnů. Úraz postihl nervový systém, musel se učit chodit. Když v létě 1948 přijíždí do Evropy, do komunistického Československa nezamíří. Pamatuje si postoj ministra kultury Zdenka Nejedlého k předválečné české hudbě. Tři roky jezdil do Evropy, ale roku 1955 se rezignovaně vrátil do New Yorku.
Nastalo vrcholné období jeho tvorby. Vznikají taková díla jako opera Ariadna, Řecké pašije. Vedle komplikovaných děl zároveň vytvořil i několik překrásných holdů české krajině v podobě malých kantát, z nichž právem nejpopulárnější je Otvírání studánek.
Toto prosté, ale o to větší dílo oslovilo českého posluchače. Skladatel vzpomíná na svůj rodný kraj , zhudebňuje kouzlo lidových slavností. Svůj kraj však skladatel už nespatřil. Umírá ve Švýcarsku a do vlasti se vrací až za dalších dvacet let. Jeho ostatky spočinuly v skladatelově rodné Poličce.
Aspoň takto jsme vám načrtli skladatelovu složitou cestu životem. Uvedené hudební díla jsou však jen malou částí z jeho 300 skladeb.
Pro českého člověka to nejvzácnější dílo Otvírání studánek si budete moci poslechnout dne 4. 7. 2010 na našem tradičním koncertu v obci Lúčka ve zříceninách husitského kostelíka.
Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře