V rámci poznávání míst, kde v minulosti žili a a v současnosti stále působí Češi na východním Slovensku jsme 23. června 2012 absolvovali autobusový zájezd směr Stará Ľubovňa a Vyšné Ružbachy.
Hlavním lákadlem bylo setkání s členy nově založeného Českého spolku ve Staré Ľubovni. Přivítali nás v městské knihovně opravdu srdečně. Po cestě nám dobře padlo občerstvení a také posezení. Předsedkyně spolku paní Šipošová nás s nadšením seznámila s plány Ľubovnianského spolku. Nás, košické členy, potěšilo, že po téměř 20 letech od rozdělení Československa se i v tomto koutě Slovenska našli Češi, kteří se rádi hlásí ke své domovině. Zajímavá byla i prohlídka dobře prosperující knihovny, jejíž ředitelkou je paní Šipošová.
Nad městem Stará Lubovňa se vypíná překrásný hrad, jenž v minulosti plnil důležité strategické úkoly. Je krásně zrekonstruovaný. Cestou na hrad jsme se setkali s koscem trávy, ze kterého se po převlečení do kostýmu stal „starosta zálohovaných spišských měst“, aby nás provázel hradem. S historií a majitelích hradu nás už cestou v autobuse seznámila v nedůležitějších bodech paní Babjáková, tak jsme si mohli prohlížet hrad s pocitem, že nejsme na úplně neznámém místě. Prohlídka byla vyčerpávající – od vstupní brány s kulatou věží, sklad munice, strážnice, vězení. Impozantní byl krásně zrekonstruovaný renesanční palác s obytnými místnostmi, skladem, kuchyní a v dolních patrech s výstavou lihovarnictví a pivovarnictví.
Zajímavá byla obytná část kaplana hradu, kde jsou vystavené kopie polské královské koruny, hradní kaple a „nový“ barokní palác, ve kterém je mobiliář posledních majitelů hradu – rodiny Zamoyských. Rod Zamoyský znamenal pro hrad a kraj rozkvět. Rod koupil roku 1882 hrad a také lázně Vyšné Ružbachy. Od té doby kraj a lázně začaly vzkvétat a byly vyhledávané dokonce evropskou smetánkou.
Samozřejmě, že jsme lázně navštívili – Bílý dům, Dům Isabela, Švýcarské domky a hlavně bazén s termální vodou – to jsou ještě i dnes dobře sloužící zařízení. Návštěvník cítí určitou nostalgii a myslím, že nemluvím jen za sebe, že jsem cítila potřebu se do tohoto klidného koutu Slovenska a pod staleté koruny stromů ještě vrátit.
Miluše Babjáková
Eva Reitznerová
Nejnovější komentáře